(1900–1918)

Jaroslav Kvapil – jehož lze oprávněně vnímat jako prvního českého moderního režiséra – změnil během svého působení v Národním divadle praxi i vnímání činnosti režiséra: jako aktivního tvůrce, který do inscenace vkládá vlastní vidění světa a svou interpretací vědomě přispívá k formování společnosti. 

Symbolismus, impresionismus i psychologický realismus (v herectví) jsou styly, které se u Kvapila mísí a v jeho inscenacích vytvářejí pevný základ pro rozvoj celého českého divadla 20. století.

Cíle kapitoly:

• objasnit Kvapilův režijní styl a jmenovat klíčové inscenace;
  
• představit Kvapilovu dramaturgii; 
  
• popsat a pojmenovat herecký styl v inscenacích Jaroslava Kvapila a jmenovat ústřední herecké představitele; 
  
• vystihnout Kvapilův přínos českému divadlu i české kultuře.
  

V opoře studujeme strany 87–92.