Kultura řeči
Úvod
Cíle výuky:
Cílem předmětu je průprava z oblasti rétoriky a teorie komunikace a následně praktický nácvik veřejného vystupování, simulace různých typů komunikačních situací a soustředění se na schopnost kritické analýzy projevu vlastního, dalších komunikačních partnerů, veřejných mluvčí. Důraz je kladen na znalost spisovné normy a patřičné vystupování vzhledem k dané komunikační situaci, médiu, žánru, útvaru, tedy na kultivovaný projev a kulturu řeči. Pozornost je věnována nejen projevům mluveným, ale i projevům psaným vztahujícím se k veřejné komunikaci.
Výuka v kombinované formě studia probíhá podle rozvrhu zveřejněného na stránkách Ústavu bohemistiky a knihovnictví FPF SLU Opava.
Osnova:
1. Kultura řeči a kultivovaný projev
2. Výslovnostní styly
3. Výslovnost cizích slov a jmen, výslovnost zkratek
4. Modulace souvislé řeči
5. Výstavba monologického projevu
6. Adekvátnost jazykových prostředků vzhledem k formě a funkci projevu
7. Dialog; kooperace a konflikt v dialogu; řízení diskuse
8. Konverzační maximy; teorie zdvořilosti
9. Řečová etiketa
10. Neverbální prostředky
11. Manipulace vs. přesvědčování
12. Vyjednávání a asertivita
13. Korespondence ve veřejném prostoru
Vyučující:
PhDr. Soňa Schneiderová, Ph.D.
e-mail: sona.schneiderova@fpf.slu.cz
telefon: (+420) 553 684 414
Organizace kurzu:
Kurz je rozčleněn do 13 lekcí, které odpovídají 13 týdnům semestru. To studenty podporuje v průběžném studiu a plnění úkolů; jednotlivé tutoriály jsou přitom v rámci semestru rozloženy pravidelně a umožňují průběžné konzultace a řízení procesu učení.
Studijní opora předmětu sleduje tyto cíle:
Kurz je ukončen zápočtem. K zápočtu je nutné splnit dva úkoly – mluvené vystoupení bez opory a s oporou (např. power-point), písemný projev (např. dopis, mail atd.)
Termíny zápočtu jsou vypsány v systému STAG.
Tipy ke studiu a literatura:
Během samostudia budete systémem úloh a testů vedeni tak, abyste si osvojili klíčové poznatky. Účinné je provádět další evaluaci své činnosti, např těmito činnostmi:
Zamyslete se nad formulací cíle kapitoly (či celého předmětu): :
Povinná literatura
BILINSKI, Wolfgang. Velká kniha rétoriky (Jak s jistotou a přesvědčivě vystupovat při každé příležitosti). Praha: Grada Publishing, 2011.
BORG, James. Řeč těla - Jak poznat, co kdo doopravdy říká. Praha: Grada, 2012.
De VITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada, 2008.
HIRSCHOVÁ, Milada. Pragmatika v češtině. Praha: Karolinum, 2013.
HŮRKOVÁ, Jiřina. Česká výslovnostní norma. Mníšek pod Brdy: Scientia, 1995.
JELÍNEK, Milan & ŠVANDOVÁ, Blažena. Argumentace a umění komunikovat. Brno: Pedagogická fakulta MU, 1999.
KOCOURKOVÁ, Alen., HOCHOVÁ, Irena: Písemná a elektronická komunikace. Praha: Eduko, 2016.
KRAUS, Jiří. Člověk mluvící. Praha: Leda, 2011.
KRAUS, Jiří. Rétorika a řečová kultura. Praha: Karolinum, 2004.
KRAUS, Jiří, HOFFMANNOVÁ, Jana. Písemnosti v našem životě. Praha: Fortuna, 2005.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: Kapitoly z psychologie sociální komunikace. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988
SRPOVÁ, Hana (ed.) Metody a prostředky přesvědčování v masových médiích: sborník textů z mezinárodní vědecké konference Ostrava 13.-15. 9. 2005. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2005.
WILHELM, Thomas. Velká kniha manipulativních technik. Praha: Grada, 2011.
Doporučená literatura
DVOŘÁKOVÁ, Klára. Ty jo, f to seš dobrá! Jak se skládají komplimenty v češtině. Praha: Academia, 2017.
KLEIN, Zdeněk. Atlas sémantických gest. Praha: HZ Editio, 1986.
LUKAVSKÝ, Radovan. Kultura mluveného slova. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2000.
MARKOVÁ, Ivana. Dialogičnost a sociální reprezentace. Dynamika mysli. Praha: Academia, 2007.
MATHESIUS, Vilém. Jazykové poznámky k řečnické výstavbě souvislého výkladu. In Mathesius, V., Čeština a obecný jazykozpyt, 1947, s. 380–417.
SZYMANEK, Krysztof. Umění argumentace (terminologický slovník). Olomouc: Univerzita Palackého, 2003.
SZYMANEK, Krysztof a kol. Umění argumentace (Úlohy ke zkoumání argumentů). Olomouc: Univerzita Palackého, 2004.
ŽANTOVSKÁ, Irena. Rétorika a komunikace. Praha: Dokořán, 2015.
Slovníky a jazykové příručky:
Pravidla českého pravopisu (školní vydání). Praha: Fortuna 1999.
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia 2004.
Internetová jazyková příručka, oficiální příručka ÚJČ AV ČR
Výslovnost spisovné češtiny — její zásady a pravidla — Výslovnost slov českých. Praha: Academia 1955, 2. vydání 1967.
Výslovnost spisovné češtiny II — Výslovnost slov přejatých. Praha: Academia 1978.
Distanční prvky:
Ve studijních materiálech či popiscích studijních zdrojů a jiných interaktivních modulů elektronického kurzu můžete objevit různé distanční prvky. Přehled těchto distančních prvků najdete na konci hlavního studijního textu.
Cílem předmětu je průprava z oblasti rétoriky a teorie komunikace a následně praktický nácvik veřejného vystupování, simulace různých typů komunikačních situací a soustředění se na schopnost kritické analýzy projevu vlastního, dalších komunikačních partnerů, veřejných mluvčí. Důraz je kladen na znalost spisovné normy a patřičné vystupování vzhledem k dané komunikační situaci, médiu, žánru, útvaru, tedy na kultivovaný projev a kulturu řeči. Pozornost je věnována nejen projevům mluveným, ale i projevům psaným vztahujícím se k veřejné komunikaci.
Výuka v kombinované formě studia probíhá podle rozvrhu zveřejněného na stránkách Ústavu bohemistiky a knihovnictví FPF SLU Opava.
Osnova:
1. Kultura řeči a kultivovaný projev
2. Výslovnostní styly
3. Výslovnost cizích slov a jmen, výslovnost zkratek
4. Modulace souvislé řeči
5. Výstavba monologického projevu
6. Adekvátnost jazykových prostředků vzhledem k formě a funkci projevu
7. Dialog; kooperace a konflikt v dialogu; řízení diskuse
8. Konverzační maximy; teorie zdvořilosti
9. Řečová etiketa
10. Neverbální prostředky
11. Manipulace vs. přesvědčování
12. Vyjednávání a asertivita
13. Korespondence ve veřejném prostoru
Vyučující:
PhDr. Soňa Schneiderová, Ph.D.
e-mail: sona.schneiderova@fpf.slu.cz
telefon: (+420) 553 684 414
Organizace kurzu:
Kurz je rozčleněn do 13 lekcí, které odpovídají 13 týdnům semestru. To studenty podporuje v průběžném studiu a plnění úkolů; jednotlivé tutoriály jsou přitom v rámci semestru rozloženy pravidelně a umožňují průběžné konzultace a řízení procesu učení.
Studijní opora předmětu sleduje tyto cíle:
- Formuluje v souladu se sylabem základní témata obsahu předmětu, a to tak, aby si student osvojil podstatu sdělovaného tématu prostřednictvím náležité terminologie.
- Řídí proces učení (osvojení poznatku až do úrovně komunikace poznatkem): výkladový text je doplňován různými distančními prvky, zejména osvětlujícími příklady (aplikacemi), kontrolními otázkami a úkoly, jež poznatek upevňují.
- Propojení hlavního výkladového textu a systému autoevaluačních činností v systému moodle zajistí osvojení učiva v postupných krocích.
- Student je přitom ve studiu řízen a podporován nejen studijní oporou, ale i kontaktem s učitelem – ve fázi přímé výuky, při konzultacích a prostřednictvím elektronické individuální nebo skupinové komunikace.
Kurz je ukončen zápočtem. K zápočtu je nutné splnit dva úkoly – mluvené vystoupení bez opory a s oporou (např. power-point), písemný projev (např. dopis, mail atd.)
Termíny zápočtu jsou vypsány v systému STAG.
Tipy ke studiu a literatura:
Během samostudia budete systémem úloh a testů vedeni tak, abyste si osvojili klíčové poznatky. Účinné je provádět další evaluaci své činnosti, např těmito činnostmi:
Zamyslete se nad formulací cíle kapitoly (či celého předmětu): :
- Dokážu zpaměti vysvětlit pojem/pojmy, který je součástí popisu cíle?
- Uvědomuji si vztahy mezi dílčími cíli?
- Chápu posloupnost cílů?
- Pamatuji si klíčová slova?
- Znám jejich obsah?
- Umím vysvětlit definici, která obsah pojmu charakterizuje?
- Odhaluji při definování vztahy mezi pojmy?
- Užívám náležitého jazyka při definování, vysvětlování a usouvztažňování pojmů? obsahu pojmu?
- Doplňuji si znalosti o klíčových pojmech (a vztazích mezi nimi) z doporučené literatury?
- Které z úkolů jsem dokázal splnit bez opory textu?
- Jsem schopen splněný úkol popsat, tedy zpaměti reprodukovat jeho zadání, proces řešení, výsledek a jeho zdůvodnění?
Povinná literatura
BILINSKI, Wolfgang. Velká kniha rétoriky (Jak s jistotou a přesvědčivě vystupovat při každé příležitosti). Praha: Grada Publishing, 2011.
BORG, James. Řeč těla - Jak poznat, co kdo doopravdy říká. Praha: Grada, 2012.
De VITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada, 2008.
HIRSCHOVÁ, Milada. Pragmatika v češtině. Praha: Karolinum, 2013.
HŮRKOVÁ, Jiřina. Česká výslovnostní norma. Mníšek pod Brdy: Scientia, 1995.
JELÍNEK, Milan & ŠVANDOVÁ, Blažena. Argumentace a umění komunikovat. Brno: Pedagogická fakulta MU, 1999.
KOCOURKOVÁ, Alen., HOCHOVÁ, Irena: Písemná a elektronická komunikace. Praha: Eduko, 2016.
KRAUS, Jiří. Člověk mluvící. Praha: Leda, 2011.
KRAUS, Jiří. Rétorika a řečová kultura. Praha: Karolinum, 2004.
KRAUS, Jiří, HOFFMANNOVÁ, Jana. Písemnosti v našem životě. Praha: Fortuna, 2005.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: Kapitoly z psychologie sociální komunikace. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988
SRPOVÁ, Hana (ed.) Metody a prostředky přesvědčování v masových médiích: sborník textů z mezinárodní vědecké konference Ostrava 13.-15. 9. 2005. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2005.
WILHELM, Thomas. Velká kniha manipulativních technik. Praha: Grada, 2011.
Doporučená literatura
DVOŘÁKOVÁ, Klára. Ty jo, f to seš dobrá! Jak se skládají komplimenty v češtině. Praha: Academia, 2017.
KLEIN, Zdeněk. Atlas sémantických gest. Praha: HZ Editio, 1986.
LUKAVSKÝ, Radovan. Kultura mluveného slova. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2000.
MARKOVÁ, Ivana. Dialogičnost a sociální reprezentace. Dynamika mysli. Praha: Academia, 2007.
MATHESIUS, Vilém. Jazykové poznámky k řečnické výstavbě souvislého výkladu. In Mathesius, V., Čeština a obecný jazykozpyt, 1947, s. 380–417.
SZYMANEK, Krysztof. Umění argumentace (terminologický slovník). Olomouc: Univerzita Palackého, 2003.
SZYMANEK, Krysztof a kol. Umění argumentace (Úlohy ke zkoumání argumentů). Olomouc: Univerzita Palackého, 2004.
ŽANTOVSKÁ, Irena. Rétorika a komunikace. Praha: Dokořán, 2015.
Slovníky a jazykové příručky:
Pravidla českého pravopisu (školní vydání). Praha: Fortuna 1999.
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia 2004.
Internetová jazyková příručka, oficiální příručka ÚJČ AV ČR
Výslovnost spisovné češtiny — její zásady a pravidla — Výslovnost slov českých. Praha: Academia 1955, 2. vydání 1967.
Výslovnost spisovné češtiny II — Výslovnost slov přejatých. Praha: Academia 1978.
Distanční prvky:
Ve studijních materiálech či popiscích studijních zdrojů a jiných interaktivních modulů elektronického kurzu můžete objevit různé distanční prvky. Přehled těchto distančních prvků najdete na konci hlavního studijního textu.
SCHNEIDEROVÁ, Soňa: Kultura řeči. Opava: SU FPF, 2017.
Studijní opora.