Podmínky absolvování: odevzdání seminární práce – volba tématu pro textaci odborného textu, prezentace tématu, referát, odborný text na libovolné téma.
Kontakt na vyučujícího: monika.horsakova@fpf.slu.cz
Způsoby komunikace: výuka v kombinované formě studia se odehrává podle rozvrhu zveřejněného na stránkách Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby a formou individuální konzultace s pedagogem. Komunikace s vyučujícím probíhá především univerzitním e-mailem, pomocí MS Teams nebo diskusní skupinou. Ověřování znalostí probíhá prezenčně formou diskuzí na jednotlivých konzultacích, resp. prostřednictvím diskuzního fóra, popřípadě prostřednictvím individuální konzultace s pedagogem.
Cíle studia: Předmět sleduje především pochopení funkčních vlastností výrazových
prostředků současné češtiny. Výklady jsou vedeny od pozorování účinku vybraných
textů k poznání těch postupů, které mohou působení textu (mluveného či psaného)
modifikovat. Student bude po absolvování předmětu umět funkčně využívat jazykové
prostředky s ohledem na styl a cíl textu, např. umělecký vs. odborný text,
prezentace, popularizace atp.
Osnova:
1. Jazyk jako systém – jazyk jako znakový systém, jazyk a řeč, systém a struktura, strukturovanost, typologie jazyků a její případné využití v uměleckých textech
2. Současná čeština – stratifikace a diferenciace (útvary a polotvary národního jazyka, jejich výrazné projevy v rovině zvukové, morfologické a lexikální.
3.–5. Zvuková stránka jazyka – zvuková versus psaná podoba řeči, klasifikace hlásek, asimilace, suprasegmentální prostředky, ortoepie, využití zvukových prostředků pro charakteristiku postavy
6. Morfologie češtiny – zdroj poznatků o komunikační kompetenci mluvčích. Slovní druhy a slovnědruhové transpozice; využití slovních druhů v závislosti na typu textu
7. Gramatické kategorie (nižšího řádu); gramatické kategorie jmenné a slovesné; příznakovost vybraných forem; využití v mluvených a psaných textech s různou stylovou platností.
8. Základní poznatky o české syntaxi – základní a rozvíjející větné členy, větné a nevětné vyjádření větných členů, kondenzace textu. Slovosled a větosled v mluveném a psaném projevu.
9. Komunikační funkce v aktuálních mluvených a psaných textech. Neurčitost komunikačních funkcí.
10. Text a jeho základní vlastnosti. Fáze vzniku textu.
11. Typ činnosti jako faktor determinující stylovou oblast. Neurčitost „funkčních“ stylů.
12. Slohové postupy a útvary – jejich uplatnění v textech stylových oblastí.
13. opakování
Literatura:
povinná:
NEBESKÁ, I. Jazyk – norma – spisovnost. Praha: Karolinum, 2003.
ČECHOVÁ, M. – KRČMOVÁ, M. – MINÁŘOVÁ, E. Současná stylistika. Praha: Lidové noviny, 2008.
doporučená:
BRABCOVÁ, R. Čeština našich dní. Praha: Jinan, 1996.
ČERMÁK, F. – HRONEK, J. – MACHAČ, J. Slovník české frazeologie a idiomatiky. Přirovnání. Praha: Academia, 1993.
ČMEJRKOVÁ, S. (ed.). Čeština, jak ji znáte i neznáte. Praha: Academia, 1997.
ČMEJRKOVÁ, S. – DANEŠ, F. – SVĚTLÁ, J. Jak napsat odborný text. Voznice: LEDA, 1999.
DANEŠ, F. a kol. Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha: Academia, 1997.
Slovník spisovného jazyka českého. Praha: Academia, 1994 (a další vydání).
KOŘENSKÝ, J. a kol. Komplexní analýza komunikačního procesu a textu. 3. vyd. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1999.
LUKAVSKÝ, R. Kultura mluveného slova. Praha: Akademie múzických umění, 2000.
MÜLLEROVÁ, O. – HOFFMANNOVÁ, J. – SCHNEIDEROVÁ, E. Mluvená čeština v autentických textech. Praha: H & H, 1992.
STICH, A. Jazykověda – věc veřejná. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004.
SVOBODOVÁ, J. Průvodce českou interpunkcí. Opava: Vade mecum Bohemiae, 2003.
ŠPAČKOVÁ, A.
Moderní rétorika: jak mluvit k druhým lidem, aby nám naslouchali a rozuměli. Praha: Grada, 2003.