Navazujeme na první okruh a soustředíme se na nejdůležitější podobu komunikace – na komunikaci řečovou (jazykovou). Kapitola seznamuje se základy znakového pojetí jazyka, jak je položil strukturalismus, s rozdílem mezi jazykem jako systémem a řečí jako konkrétní promluvou a dvojím charakterem této řeči: mluvenou a psanou realizací. Následuje úvod do  teorie řečového jednání (řečových her), která se rozvíjí od 60. let 20. století a která zkoumá řeč jako určité jednání, akt. Seznamujeme zde také se základními principy, které řečové jednání řídí.