Definice prevence 

Prevenci můžeme chápat jako proces, který si vede k předcházení či minimalizaci rizik spojených s rizikovým chováním, které ohrožuje jedince i společnost (Průcha a kol., 2009; Miovský et al. 2015; Marádová, 2006). Matoušek (2008) definuje prevenci jako opatření, díky nimž se předchází sociálnímu selhání, jež ohrožuje základní hodnoty společnosti. 

Primární prevence rizikového chování lze charakterizovat jako soubor nestejnorodých aktivit, které vycházejí z různých přístupů a intervencí. Aktivity primární prevence jsou obsaženy v několika různých rezortních koncepcích, tato nehomogenita není českou specialitou, ale je možné ji sledovat na všech úrovních EU (Miovský et al., 2015). 

Teoretické modely primární prevence 

• je možné využívat několik modelů, které mají napomáhat ke zvýšení efektivity prevence ( EMCDDA, 2010; Ferrence, 2001; Rosenstock & kol., 1994):
• model založený na informacích
  • nejsou plně funkční (ale uvádím je pro příklad)
  • využívají předpokladu, že se osoby rozhodují pouze na základě svých názorů a znalostí, avšak neberou v potaz další faktory
• model sociálního vlivu
  • důraz je kladen na vliv okolí jedince
  • patří sem teorie sociálního učení
• sociologické a vývojové modely
  • poukazuje na to, že tak jak se jedinec vyvíjí, tak se vyvíjí i jeho vnímání vztahu k návykovým látkám a dalšímu rizikovému chování
• model komplexního vlivu sociálního prostředí
  • rizikové a protektivní faktory 
  • cílem je podpora protektivních faktorů
  • programy založené na tomto konceptu se jeví jako nejúčinnější 

RIZIKOVÉ FAKTORY 

• podmínky spojované se zvyšující se pravděpodobností výskytu rizikového chování u jedince
• jejich přítomnost nemusí být vždy znamenat rozvoj rizikového chování u jedince, záleží na resilienci daného jedince

PROTEKTIVNÍ FAKTORY

• zmírňují dopad a účinky rizikových faktorů, nebo působí proti nim či je kompenzují

rizikové a protektivní faktory