U dětí s autismem není chápání významu komunikace dostatečně vyvinuto. Řada z nich nerozumí účelu komunikace. Slova jsou jen slova, obrázky jen obrázky, předměty jsou jen předměty. To, že všechny tyto symboly mají sloužit ke komunikaci, se musí naučit.
Komunikace nemusí probíhat jen pomocí slov. K úspěšné komunikaci můžeme využívat různé formy, které by měly být vždy individuálně volené vzhledem k možnostem a potřebám konkrétního dítěte, tedy přizpůsobené úrovni abstraktního myšlení.

Z používaných forem to mohou být, vedle verbální i forma motorická, předmětová, komunikace gestem a prostřednictvím znaků, obrázková (fotografie, kresby), psaná, tištěná atd.
Při výběru správné formy komunikace nelze prvotně uvažovat o takové formě komunikace, která se podobá té naší (to znamená, co nejvíce abstraktní), ale spíše o formě, kterou dítě s autismem bude aktivně využívat, aniž by bylo závislé na svém okolí.
Část dětí s PAS nemluví nebo užívá slova, jejichž významu nerozumí. Proto je třeba volit takovou formu komunikace, která je konkrétnější a vizuálně jasná.
U dětí s autismem je tedy třeba používat takové formy komunikace, které využívají dobrých vizuálně prostorových dovedností dětí s tímto handicapem, objasňují jim informace formou, která je jim zřejmá a pomůže jim informace pochopit a udržet je déle v paměti.
Při výuce komunikace dětí s PAS je třeba zohlednit kontext, tedy kde, s kým a za jakých podmínek dítě s autismem komunikuje. Vzhledem k tomu, že osoby s autismem mají problémy se spontánní generalizací, je pro ně složité naučit se používat komunikaci v různých situacích a s různými lidmi. Často se stává, že dítě komunikuje jinak ve školce a jinak v rodině, což může být způsobeno i tím, že v určitém prostředí se dítěti dostává potřebné množství vizuálních podnětů.

Dítě s PAS často neumí vyjádřit ani svá nejjednodušší přání pro společnost přijatelnou formou, v důsledku „komunikační propasti“ je frustrováno, což může vyvolat a spustit problémové chování. Své potřeby nedokáže komunikovat ne proto, že nechce, ale proto, že k tomu nemá prostředky. Výukou alternativní respektive augmentativní komunikace je možné předejít mnohým nepříjemným a těžkým situacím jak pro dítě, tak pro jeho okolí. Využití augmentativní komunikace u některých dětí v předškolním věku (jde zejména o děti, které se verbálně vyjadřují, ale v důsledku slabého porozumění je více či méně snížena funkčnost verbálního vyjadřování).

Děti s autismem komunikují nejlépe v takovém prostředí, které je chápe a rozumí jejich potřebám, kde se cítí bezpečně a spokojeně. To vyžaduje spolupráci všech, kteří se podílí na práci s těmito dětmi.

Při rozvoji řeči, porozumění a komunikaci (a to i u dětí, kde není řeč vytvořená) se u dětí s autismem nejvíce osvědčily vizualizované pomůcky. Řada z nich byla speciálně vyvinuta pro výuku komunikace. Proces této výuky prošel v průběhu let vývojem. Jako nejefektivnější se v poslední době využívají výměnné komunikační strategie, z nichž nejznámější je Picture Exchange Communication System (PECS). V České republice byla vytvořena jeho alternativa, která je známá po názvem Výměnný obrázkový komunikační systém (VOKS). Tento systém využívá vizualizovaných prostředků jako alternativy slov, k jejichž užívání je dítě motivováno. Tím se učí rozumět významu komunikace a schopnosti ovlivňovat své okolí přiměřeným způsobem k dosažení svých potřeb a přání. Základní ideou výměny je praktická komunikace, jejímž cílem je, aby bylo dítě při komunikaci aktivní a komunikace sama, aby se pro něj stala motivačním stimulem pro další komunikaci. 

Pokud při rozvoji komunikace u dítěte s PAS využíváme vizualizované prostředky, je důležité, abychom byli mimořádně důslední, a aby při nácvicích byly na dítě kladeny jednotné požadavky.  Stává se, že okolí dítěte často rezignuje na rozvoj vyšší formy komunikace, když odkáže použít ty na nižší úrovni (dovede dospělého k věci, kterou vyžaduje, ukáže na ni rukou svou nebo dospělého) nebo se dokáže věcmi „obsloužit“ samo. Avšak s ohledem na budoucnost dítěte bychom se měli snažit rozvíjet vyšší formy komunikace, protože nižší formy komunikace nemusí dítěti v pozdějším věku stačit a v důsledku komunikační nedostačivosti může vykazovat problémové chování.
Nezájem o komunikaci často způsobuje i malá motivace dítěte, a to přesto, že vizualizovaným prostředkům dobře rozumí. K pochopení významu komunikace přispěje, pokud výuku podpoříme nácvikem komunikace pro získání toho, co má dítě rádo (oblíbený předmět, činnost apod.).

Literatura:
BONDY, A.; FROST, L.: Vizuální komunikační strategie v autismu. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2053-1
ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. A KOL.: Metodika práce se žákem s PAS. 1. vyd. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3309-7
ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z.: Strukturované učení. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-475-5