Dějiny pedagogiky
Týden 1 Dějiny pedagogiky jako věda, metody zkoumání společnosti z historického aspektu
DĚJINY PEDAGOGIKY
V tradičním členení se pedagogické vedy členili na základní, aplikované a hraniční. Už víme z obecní pedagogiky, že se řadí
do systému pedagogických věd a jsou jednou ze základních. Dejiny pedagogiky rovnako jako dějiny školství patří mezi konstituované disciplíny pedagogiky. Zabývají se teorií i praxí výchovy, vzdělávání a vyučování. Snaží se nám podat obraz o dějinném vývoji v pedagogické oblasti a objektivně studují zákonitosti pedagogického vývoje.
Zabývají
se
vývojem
idejí,
pedagogických principů,
typů
škol,
studují
jednotlivé myslitele
a zkoumají
minulost
lidstva,
zejména jako vědecký obor se
dějiny
pedagogiky koncipovaly
poměrně
pozdě.
První
pokus o sepsání
dějin
pochází z poreformační doby 17. století
od D. G. Morhofa (1639–1691).
V roce
1675 ve
Francii Claude Fleury napsal
pojednání
O volbě a metodě studií, které popisuje vývoj výchovy od antiky až po 17. století.
V 18. století
jsou
psány
další
podrobnější
popisy vývoje školství
v různých
zemích.
Jejich posláním je poznávat
podstatu pedagogických jevů a jejich
historické přeměny
(získané poznatky stávají
východiskem
pro zpracovávání současných pedagogických a školních koncepcí
a teorií)
a na základě
pedagogického výzkumu
podávat
výsledky historického zprostředkovat
jejich
odborné a široké veřejnosti
a následně
formovat
historicko-pedagogické vědomí.
Výchovně-vzdělávací
funkce
dějin
školství
a pedagogiky je zaměřena
na rozvoj - schopnosti sledovat vývojové tendence
pedagogických jevů,
vzdělávání,
výchovy, školství
a pedagogické teorie.éna
ty oblasti, které se
týkají
činností lidí
v oblasti
vzdělávání
a výchovy.
Dějiny pedagogiky nedávají
praktické návody „přímé recepty“ pro praktickou výchovu. Pochopit minulost neznamená provzít
ji jednoduše ze staletí jako celek. Podobně jako v psychologii, jde zde víc „
o
otevření
očí pro lidský svět
a pedagogický
vztah.“(Reble,
Spranger) JDE O
objasnění
možností, důsledků
a hranic
výchovní činnosti (řízení nepřímo pomáhá pedagogickému jednání).
Základní funkce dějín pedagogiky :
- teoretická – umožňuje poznávat podstatu výchovy a její historické přeměny (z toho aspektu jsou dějiny pedagogiky hlavním východiskem pro zpracování všeobecné pedagogiky a dalších pedagogických disciplín), dějiny pedagogiky jsou zdrojem podnětů a zkušeností při tvorbě nových modelů výchovně vzdělávací práce a jejích jednotlivých částí (studijních programů, principů, metod, forem, atd.), umožňuje tedy do určité míry předvídání vývoje v pedagogické oblasti, umožňující stochastiku predvídaní vývoje pedagogických jevů a procesů v pedagogické oblasti v současnosti.
- propedeutická – poskytují pomoc při rozvoji pedagogického myšlení a kreativity jako určitý klíč k pochopení současného stavu pedagogické teorie a praxe.