•Člověk má způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, a to od narození do smrti (právní osobnost).

•Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). Plná svéprávnost = 18 let. Svéprávnost lze pouze omezit, osoba nemůže být svéprávnosti zbavena.

•Úprava fyzických osob se nachází v § 23 – §117 občanského zákoníku 

•Ochrana osobnosti – chráněna je osobnost člověka, včetně jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. (LZPS čl. 6, 7, 10, mezinárodní smlouvy, NOZ, autorský zákon, správněprávní a trestněprávní ochrana)

•§ 77 - § 117 NOZ

•Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a projevy osobní povahy.

•Člověk má právo domáhat se, aby bylo upuštěno od neoprávněného zásahu do jeho osobnosti (žaloba zdržovací), nebo aby byl odstraněn následek (žaloba odstraňovací). Po smrti se může domáhat i kterákoliv z osob blízkých. 

Osobnostní ochrana je mnohem širší, než pouze ochrana dobrého jména či pověsti. V širším pohledu se na ni vztahují také otázky ochrany tělesné integrity, rodinného života a soukromí. Standard ochrany osobnosti je v současném právním řádu v prostředí liberálních demokracií garantován velmi široce, čemuž odpovídá komplexita právní úpravy. 

Doporučuji selektivní vyhledání informací o jednotlivých složkých právní ochrany osobnosti:

Právo na slovní projevy