Mezinárodní právo soukromé
Mezinárodní právo soukromé
reguluje soukromé právo s mezinárodním prvkem. Např. společnost A se
sídlem v České republice uzavře smlouvu o dílo se společností B se sídlem
v Polsku. Smlouvu o dílo má soukromoprávní povahu. Je však nutné určit,
kterým právem (tzv. rozhodným právem) se tato smlouva bude řídit, tj. zda
českým (např. občanským zákoníkem), rakouským (např. ABGB) anebo zcela jiným
právem. Toto právní odvětví je úzce spojeno s unijními právními předpisy.
V prvé řadě jde o Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008
ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím
I), který upravuje rozhodné právo, tj. právo, kterým se bude řídit smlouva.
Mimosmluvní závazkové vztahy jsou pak upraveny Nařízením Evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro
mimosmluvní závazkové vztahy (tzv. Řím II). Mezi mimosmluvní závazkové vztahy
řadíme např. náhradu škody způsobenou vadou výrobku či škodu na životním
prostředí. Např. společnost A se sídlem v České republice vypustila do
řeky nebezpečný jed a způsobila tak újmu na zdraví a majetku občanům sousední
německé vesnice. Podle Nařízení Řím II pak bude určeno rozhodné právo, tj.
kterým právem se bude řídit náhrada škody apod. Typickým příkladem aplikace
nařízení Řím II je pak situace, kdy rakouský lyžař zraní na sjezdovce
v Itálii německého lyžaře apod. V oblasti rodinného právo je pak
významné Nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se
zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a
rozluky. Upravuje tak rozhodné právo pro rozvody s mezinárodním prvkem.
V české právním řádu je platný a účinný zákon č. 91/2012 Sb., o
mezinárodním právu soukromém. Upravuje např. kolizní otázky v souvislosti
se způsobilostí fyzické osoby mít práva a povinnosti či omezení svéprávnosti.
Mezinárodní právo soukromé
zahrnuje rovněž procesní předpisy, tj. který soudu bude rozhodovat spor
s mezinárodním prvkem. Např. podle Nařízení Řím II bude rozhodné právo
německé, tj. hmotné právo. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních
rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I) určí, který soud,
tj. zda český, německý či jiný. Toto nařízení rovněž upravuje uznání a výkon
rozhodnutí.