Týden 5
1
účastníci pracovněprávních vztahů
Rychlý náhled kapitoly
|
V následující 5. kapitole se hovoří o předmětu úpravy zákoníku
práce. Mimo jiné sem patří tzv. závislá práce, která se vyznačuje zejména
nadřízenosti zaměstnavatelů a podřízenosti zaměstnanců. Dále do předmětu úpravy
patří i kolektivní vyjednávání, tedy vztah odborů a jiných subjektů
zastupujících zaměstnance. Tím jsou ve své podstatě vymezeny i subjekty
pracovního práva, o nichž je vedena rozprava v této kapitole. Tedy o
jejich postavení, právech a povinnostech, jakož i jejich vzájemných vztazích
Cíle kapitoly
|
Kapitola umožňuje určit
v pracovněprávních vztazích postavení jejich subjektů, tj.
·
zaměstnanců,
·
zaměstnavatelů
·
subjektů zastupujících zaměstnance,
·
státu
Klíčová slova kapitoly
|
Fyzická osoba, právnická osoba, zaměstnanec, právní osobnost,
svéprávnost, pracovněprávní odpovědnost, zaměstnavatel, odborové organizace,
rada zaměstnanců, stát,
.
Za účastníky pracovněprávních
vztahů považujeme ty subjekty, jimž z těchto vztahů vznikají práva a
povinnosti.
ÚČASTNÍCI (SUBJEKTY) PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ |
SHAPE \* MERGEFORMAT
|
Zaměstnavatel |
Stát
a jeho organizační složky |
Odborové
organizace |
Zaměstnanec |
Účastníci pracovního poměru |
1.1
ZAMĚSTNANEC
Pojem
zaměstnanec
S přijetím nového občanského zákoníku došlo
i k „transformaci“ pracovněprávní způsobilosti do tohoto právního
předpisu. V souladu s tím byl v ustanovení § 6 ZP nově definičně
vymezen pojem zaměstnanec, a to jako
|
Definice
|
„fyzická
osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním
pracovněprávním vztahu“.
Pracovněprávní
způsobilost
Pracovněprávní způsobilost fyzické osoby jako
zaměstnance v sobě zahrnuje:
·
právní osobnost, tj. způsobilost
mít v pracovněprávních vztazích práva a brát na sebe povinnosti,
·
svéprávnost, tj. způsobilost
vlastními právními úkony nabývat těchto práv a povinností.
Nový
občanský zákoník ve věci pracovněprávní způsobilosti převzal
■ ze zákona o zaměstnanosti zákaz výkonu
závislé práce dětmi, a to do svého ustanovení § 34
„Závislá
práce nezletilých mladších než patnáct let nebo nezletilých, kteří neukončili
povinnou školní docházku, je zakázána. Tito nezletilí mohou vykonávat jen
uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených
jiným právním předpisem“.
■ ze zákoníku práce (dříve § 6) nejnižší
věkovou hranici, od které je možné uzavřít pracovní poměr, a která je současně
fakticky i hranicí vzniku pracovněprávní způsobilosti (svéprávnosti)
zaměstnance (§ 35 odst. 1 občanského zákoníku)
Nezletilý, který dovršil patnáct let, se může zavázat k
výkonu závislé práce podle jiného právního předpisu (zákoníku práce). Jako den
nástupu do práce nesmí být sjednán den, který by předcházel dni, kdy nezletilý
ukončí povinnou školní docházku“.
Nezletilý tak může
uzavřít pracovní smlouvu (případně dohodu) až po dokončení povinné školní docházky.
Smlouvu již nelze před ukončením školního roku ani sepsat (byť je dnem
nástupu až o prázdninách, jako tomu bylo před zmiňovanou novelizací).
Vedoucí zaměstnanec
Zákoník práce rozlišuje
zaměstnance a vedoucí zaměstnance. V ustanovení svého § 11 uvádí
Vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří
jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit
a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit
a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné
pokyny. Vedoucím zaměstnancem je nebo se za vedoucího zaměstnance považuje
rovněž vedoucí organizační složky státu.
|
Vedle citovaného definičního
vymezení zákoník práce pak pro vedoucí zaměstnance určuje řadu specifik, které
odlišují pracovní podmínky vedoucích zaměstnanců od těch "řadových".
Jedná se např. o možnost prodloužené zkušební doby, zápočtu práce přesčas,
právo kontrolovat podřízené zaměstnance na přítomnost návykových látek aj.
Jedná se o zaměstnance, jejichž pracovní poměr není sice založen jmenováním (jmenovacím dekretem), jako je tomu u
státních zaměstnanců, nýbrž uzavřením
pracovní smlouvy. Samotné jmenování do funkce vedoucího zaměstnance tak má subsidiární charakter, když prvotní
podmínkou je existence pracovní smlouvy (nemůže předcházet prvotnímu uzavření
pracovní smlouvy).
Samotné
jmenování může být realizováno :
·
samostatným
ustanovením o jmenování do vedoucí funkce v rámci pracovní smlouvy,
·
prostřednictvím
dodatku pracovní smlouvy,
·
ale i
prostřednictvím dohody o změně pracovní smlouvy (což je ovšem fakticky totéž
jako dodatek).
1.2
ZAMĚSTNAVATEL
Rovněž definiční vymezení zaměstnavatele
uvedené v § 7 zákoníku práce bylo od 1. 1. 2014 zásadně novelizováno. Podle ní
je zaměstnavatelem
|
Definice
|
„osoba, pro kterou
se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním
vztahu“.
Z uvedeného
lze dovodit, že jako zaměstnavatelé v pracovněprávních vztazích mohou
vystupovat:
a) způsobilá
fyzická osoba
Oproti
způsobilosti zaměstnanecké vzniká právní osobnost – způsobilost fyzické osoby
být zaměstnavatelem (nabývat práv a povinností) narozením. Svéprávnost fyzické osoby, tj. vlastními právními úkony
nabývat práv a brát na sebe povinnosti v pracovněprávních vztazích (způsobilost
k právním úkonům) jako zaměstnavatel pak vzniká až dosažením 18 let věku, pokud nedošlo ke snížení věkové hranice svéprávností
fyzické osoby na 16 let tzv.
emancipací (viz. níže).
Z uvedeného
vyplývá, že nezletilá fyzická osoba může být zaměstnavatelem, ale pro
nedostatek svéprávnosti bude za ní zaměstnanecké úkony vůči zaměstnancům nebo
státním orgánům vykonávat její zákonný zástupce nebo opatrovník. Dnem dosažení
18 let věku bude tyto úkony vykonávat samostatně, není-li zde omezení
způsobilosti.
Emancipace svéprávnosti
zaměstnavatel od 16 let |
Staronově je možné nabytí svéprávnosti také
emancipací, je-li nezletilý schopen sám se živit a obstarávat si své
záležitosti. Nezletilý tedy může ze své vůle dosáhnout přiznání plné
svéprávnosti, je-li to v jeho zájmu (§ 37 občanského zákoníku) z důvodu
svého ekonomického osamostatnění.
Dle § 37/1 občanského zákoníku navrhne-li nezletilý, který
není plně svéprávný,
ale i zákonný zástupce nezletilého, aby mu soud přiznal svéprávnost. Soud
návrhu vyhoví, pokud byly kumulativně splněny tyto zákonné podmínky:
Ø
nezletilý dosáhl
věku 16 let,
Ø
je osvědčena jeho
schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti,
Ø
s návrhem souhlasí
zákonný zástupce nezletilého a podal-li návrh zákonný zástupce, pak pokud
s emancipací souhlasí nezletilec.
Pokud by některá ze shora
uvedených podmínek nebyla splněna, přizná soud nezletilému svéprávnost pouze v
případě, bude-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého. Problém prokázání
schopnosti samoživitelství nezletilého bude muset vyřešit až soudní judikatura.
b) fyzická
osoba podnikající
Např.:
-
osoby
podnikající na základě živnostenského oprávnění podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění
pozdějších právních předpisů.
-
daňoví
poradci podle zákona č. 53/1992 Sb., o daňových poradcích, ve znění
pozdějších právních předpisů,
-
advokáti
podle zákona č. 185/1996 Sb.,
I zde
padla věková hranice 18 let pro podnikání. Podle ustanovení § 33 občanského
zákoníku totiž může alespoň jeden zákonný zástupce s přivolením soudu
udělit souhlas
k samostatnému provozování obchodního závodu nebo jiné podobné výdělečné
činnosti nezletilému.
c)
právnická osoba, vymezená § 18 až § 20 občanského zákoníku od
okamžiku jejího vzniku (tj. registrace společenské smlouvy, zakladatelské
listiny, stanov nebo jiné konstitutivní listiny oprávněným orgánem veřejné
moci)
Je třeba doplnit, že v případě fyzických osob, které jsou
zaměstnavateli, zaniká
základní pracovní poměr jejich smrtí (§ 342). To ovšem neplatí pro fyzické
osoby vykonávající podnikatelskou činnost na základě živnostenského oprávnění.
Zde zaniká
základní pracovněprávní vztah marným uplynutím lhůty 3 měsíců ode dne smrti
zaměstnavatele, pokud oprávněná osoba (§ 13 odst. 1 písm. b), c) a e)
živnostenského zákona), kterou je nejčastěji dědic, po takto podnikající a
zemřelé fyzické osobě
nehodlá v živnosti pokračovat.
Za této
situace vystaví zaměstnanci, jehož pracovní poměr nebo dohoda o pracovní
činnosti zanikly, potvrzení o zaměstnání krajská pobočka Úřadu práce příslušná
podle místa činnosti zaměstnavatele, a to na základě žádosti a dokladů
předložených tímto
zaměstnancem.
1.3
ODBOROVÉ ORGANIZACE
A DALŠÍ SUBJEKTY JEDNAJÍCÍ ZA ZAMĚSTNANCE
Úprava působnosti odborových
organizací, rad zaměstnanců a zástupců pro bezpečnost
a ochranu zdraví při práci (BOZP) je v souladu s článkem 27 Listiny
základních práv a svobod.
Vznikají dobrovolně, nikoliv povinně, a zaměstnancům tak v plném rozsahu
náleží právo sdružovat se s jinými na ochranu svých hospodářských a
sociálních zájmů. Na rozdíl od odborových
organizací nemají rady zaměstnanců ani zástupci pro BOZP právní subjektivitu.
Odborové organizace
Právo odborů jednat
v pracovněprávních vztazích a v kolektivním vyjednávání je vymezeno
zákoníkem práce a zákonem o kolektivním vyjednávání, a to vždy za podmínek stanovených zákonem nebo sjednaných
v kolektivní smlouvě. Za odborovou organizaci jedná orgán určený jejími
stanovami.
Podmínky vzniku odborové organizace |
Odborová organizace působí u zaměstnavatele a má právo jednat,
jen jestliže
Ø
je k tomu oprávněna podle stanov,
Ø
alespoň 3
její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru,
Ø
uvědomila zaměstnavatele o svém působení u něj.
Kolektivně vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy může za těchto
podmínek jen odborová organizace nebo její organizační složka, která má právo
jednat jménem odborové organizace.
Práva odborové organizace u zaměstnavatele vznikají dnem následujícím
po dni, kdy
zaměstnavateli oznámila, že splňuje obě výše uvedené podmínky. Pokud tyto
podmínky přestane splňovat, je povinna to zaměstnavateli bez zbytečného odkladu
oznámit.
Působí-li u
zaměstnavatele více odborových organizací:
§ je
zaměstnavatel povinen v případech týkajících se všech nebo většího počtu zaměstnanců
plnit své povinnosti stanovené zákonem vůči
všem odborovým organizacím, nedohodne-li se s nimi na jiném způsobu
informování, projednání nebo vyslovení souhlasu.
§
jedná za zaměstnance v pracovněprávních vztazích
ve vztahu k jednotlivým zaměstnancům odborová organizace, jíž je zaměstnanec
členem. Za zaměstnance, který není odborově organizován, jedná v
pracovněprávních vztazích odborová organizace
s největším počtem členů, kteří jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru.
Zaměstnanec, který není členem odborové organizace, může toto její oprávnění vyloučit. Nicméně k tomu je třeba
jeho projevu vůle, jinak platí zákonem stanovené určení.
Zákoník práce
vymezuje působnost odborových organizací v pracovněprávních vztazích
v těchto svých ustanoveních:
-
§ 24 – účast
v kolektivním vyjednávání,
-
§ 225 – fond kulturních a sociálních potřeb,
-
§ 286 – v jednání za zaměstnance a
informování,
-
§ 320 – kontrola v pracovněprávních
vztazích.
Rada zaměstnanců a zástupce
pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP)
Další subjekty zastupující zaměstnance |
Rady zaměstnanců a zástupci pro oblast BOZP
mohou být voleni zaměstnanci
u konkrétního zaměstnavatele. Byly-li tyto subjekty zvoleny, vykonávají, až na
výjimky, výše uvedenou působnost odborových organizací. Počet členů rady vymezuje zákon v rozmezí
3
– 15 s tím, že se musí vždy jednat o lichý počet. Celkový počet zástupců pro BOZP závisí na celkovém
počtu zaměstnanců zaměstnavatele a na rizikovosti vykonávaných prací, je možné
však ustavit nejvýše jednoho zástupce na 10
zaměstnanců.
V obou
případech vyhlašuje volby zaměstnavatel na základě písemného návrhu
nejméně 1/3 zaměstnanců v pracovním poměru, nejpozději do tří měsíců ode dne doručení návrhu.
Volby organizuje volební komise složená
nejméně ze
Volební
období obou neodborových subjektů činí 3
roky a vedle uplynutí volebního
období zaniká členství dnem
-
vzdání se
funkce
-
skončení
pracovního poměru,
-
odvolání
z funkce,
-
kdy počet
členů rady zaměstnanců klesne na méně než tři.
Rady zaměstnanců jsou jen prostředníkem
mezi zaměstnavatelem a kolektivem jeho
zaměstnanců (vzniklý za účelem realizace práva zaměstnanců na informace
a projednávání).
Nedisponují
právem
Ø kolektivně
vyjednávat,
Ø uzavírat
kolektivní smlouvy,
Ø využívat
prostředky řešení kolektivních sporů (stávka),
Ø vytvářet
nadpodnikové struktury a
Ø nemohou
se účastnit sociálního dialogu na vyšší úrovni (pouze tedy prostředník
na podnikové úrovni).
Jejich smyslem
je výhradně zajišťování komunikace mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci.
1.4
ČESKÁ REPUBLIKA
Stát nikoliv jako zaměstnavatel |
Česká republika má v oblasti pracovněprávních vztahů
dvojí působnost. Jednak plní roli zaměstnavatele
státních zaměstnanců (viz. výše) a jednak zajišťuje kontrolní roli státu
v pracovněprávních vztazích. Tu plní opět její organizační složky.
Kontrolní roli státu
v pracovněprávních vztazích plní zejména:
-
Ministerstvo práce a sociálních věcí a další
ústřední správní úřady,
-
Státní úřad inspekce práce (SÚIP) se sídlem
v Opavě s 8 Oblastními inspektoráty práce (zákon č. 251/2005 Sb., o
inspekci práce)
Hlavní oblasti kontrolní činnosti
SÚIP (ukládají pokuty za přestupky a správní delikty)
-
součinnost zaměstnavatele s orgány jednajícími za
zaměstnance,
-
rovné zacházení,
-
pracovní poměr a dohody o pracích konaných mimo
pracovní poměr,
-
odměňování zaměstnanců,
-
pracovní doba a dovolená,
-
zvláštní pracovní podmínky některých skupin
zaměstnanců,
-
bezpečnost práce.
Oblastní
inspektoráty mají vedle kontrolní působnosti i povinnost poskytovat základní
informace a poradenství zaměstnavatelům i zaměstnancům ve věci ochrany
pracovních vztahů a pracovních podmínek.
-
Úřady práce České republiky (dále ÚP) podle
zákona č. 435/2004 Sb.,
o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů
Hlavní oblasti kontrolní činnosti ÚP
(ukládají pokuty za přestupky a správní delikty)
-
dodržování zákazu diskriminace a povinnosti rovného
zacházení při vzniku PPV,
-
oprávněnost zprostředkování zaměstnání,
-
nelegální výkon práce,
-
plnění ohlašovací povinnosti vůči ÚP o volných
pracovních místech a zaměstnávání cizinců,
-
plnění povinného podílu zaměstnanců se zdravotním
pojištěním,
-
správnost postupů při ochraně mzdových nároků
zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.
-
Celní úřady podle § 126 odst. 3 zákona o
zaměstnanosti (na úseku zaměstnávání cizinců),
-
Zdravotní pojišťovny podle § 22 zák. č. 592
/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění,
Hlavní oblasti kontrolní činnosti:
-
správné stanovení vyměřovacího základu,
-
správný výpočet výše pojistného,
-
zaplacení pojistného v zákonné lhůtě.
-
Okresní správy sociálního zabezpečení podle
§ 6 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
Oblasti kontroly:
-
plnění povinností plátců pojistného na sociální
zabezpečení,
-
plnění povinností plátců příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti,
-
poskytování dávek nemocenského pojištění.
-
Finanční úřady podle § 16 zák. č. 337/1992
Sb., o správě daní a poplatků (na
úseku plnění povinností plátce daně z příjmu fyzických osob apod..
Obsahem kapitoly je rozbor
postavení a zejména vzniku pracovněprávní subjektivity jednotlivých subjektů
pracovněprávních vztahů.