1          ÚČASTNÍCI  PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ

Kapitola se věnuje jednotlivým subjektům, které jsou aktivními účastníky
pracovněprávních a služebněprávních vztahů. Vymezena je zde, jejich pracovněprávní způsobilost k právnímu jednání ve sféře pracovního a služebního práva, či možnost
jejich zřizování, včetně působnosti.  Jeden až dva odstavce o obsahu kapitoly, můžete objasnit návaznosti na předchozí témata, blíže vymezit hloubku vykládané problematiky, upozornit na problematické pasáže atp.

Kapitola umožňuje poznání všech subjektů, kteří jsou různými způsoby zainteresování v oblasti pracovních a služebních vztahů. Jedná se o :

-          zaměstnance a zaměstnavatele,

-          subjekty zastupující zaměstnance (odbory, rady zaměstnanců),

-          stát v pracovněprávních vztazích.

Subjekt, právní vztah, služební vztah, zaměstnanec, pracovněprávní způsobilost, zaměstnavatel, právnická osoba, fyzická osoba, zletilost, pracovněprávní emancipace, registr, organizační složky státu, stát.

Za účastníky pracovněprávních vztahů považujeme ty subjekty, jimž z těchto vztahů vznikají práva a povinnosti.  

 SHAPE  \* MERGEFORMAT

Subjekty služebních poměru jsou státní zaměstnanci a zaměstnavatel - stát. Stát zde vystupuje jako právnická osoba, zastoupená služebními orgány, příp. dalšími osobami na základě zákona, které vystupují jménem sátu. Státními zaměstnanci jsou pak podle služebního zákona fyzické osoby, které splňují zákonem stanovené předpoklady,
absolvovaly přípravu na službu, byly do služby jmenovány a složily předepsaný služební slib.

1.1          ZAMĚSTNANEC

S přijetím nového občanského zákoníku došlo i k „transformaci“ pracovněprávní
způsobilosti do tohoto právního předpisu. V souladu s tím byl v ustanovení § 6 ZP nově definičně vymezen pojem zaměstnanec, a to jako

„fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu“.

S ohledem na zaměření tohoto studijního textu je třeba v úvodu této jeho části
připomenout, že obecný pojem „zaměstnanec“ je zde aplikován pro fyzické  osoby vykonávající závislou práci jako :

1.2          PRACOVNĚPRÁVNÍ  ZPŮSOBILOST

Předpokladem vzniku pracovněprávního vztahu je fyzické osoby je, že disponuje
pracovněprávní způsobilosti, která v sobě zahrnuje:

·   právní osobnost, tj. způsobilost mít v pracovněprávních vztazích práva a brát na sebe povinnosti,

·   svéprávnost, tj. způsobilost vlastními právními úkony nabývat těchto práv
a povinností.

▀ Pro skupinu zaměstnanců výše uvedenou pod písm. a) platí další pojednání
o pracovněprávní způsobilosti bezvýhradně (podle občanského zákoníku a zákoníku
práce).

Nový občanský zákoník ve věci pracovněprávní způsobilosti zaměstnanců, převzal 

■ ze zákona o zaměstnanosti zákaz výkonu závislé práce dětmi, a to do svého  
ustanovení
§ 34

„Závislá práce nezletilých mladších než patnáct let nebo nezletilých, kteří neukončili povinnou školní docházku, je zakázána. Tito nezletilí mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených jiným právním předpisem“.

■ ze zákoníku práce (dříve § 6) nejnižší věkovou hranici, od které je možné uzavřít
pracovní poměr, a která je současně fakticky i hranicí vzniku pracovněprávní způsobilosti (svéprávnosti) zaměstnance (§ 35 odst. 1 občanského zákoníku)

„Nezletilý, který dovršil patnáct let a ukončil povinnou školní docházku, se může
zavázat k výkonu závislé práce podle jiného právního předpisu (zákoníku práce)“.

Nezletilý tak může uzavřít pracovní smlouvu (případně dohodu) až po dokončení
povinné školní docházky. Smlouvu již nelze před ukončením školního roku ani sepsat (byť je dnem nástupu až o prázdninách, jako tomu bylo před zmiňovanou novelizací).

Z uvedeného vyplývá, že pracovněprávní subjektivita všech zaměstnanců, kteří v jakékoliv formě nevykonávají státní správu, vzniká dovršením 15 let a ukončením povinné školní docházky. U státních zaměstnanců a úředníků územně samosprávných celků vzniká za jiných podmínek (viz dále).

▀ V případě státních zaměstnanců a úředníků územně samosprávných celků
vykonávajících státní správu (ad. b),c)) je vznik pracovněprávní způsobilosti vymezen odlišně jak služebním zákonem, tak zákonem o úřednících

Základní věková hranice pracovněprávní způsobilosti se v obou skupinách zvyšuje,
a to na 18 let. Další zákonné předpoklady způsobilosti se liší pouze v detailech. K tomu následující srovnání.

1.3          SLUŽEBNÍ  OZNAČENÍ  STÁTNÍHO  ZAMĚSTNANCE

1.4          OZNAČENÍ A STUPNĚ  FUNKCÍ  ÚŘEDNÍKŮ  ÚSC

Podmínky jmenovaných funkcí úředníků územně samosprávných celků

Obecné požadavky pracovněprávní způsobilosti úředníka byly uvedeny výše. Zákon
o úřednících dále stanoví i speciální požadavky pro jmenování vedoucího úřadu
a jmenování vedoucího úředníka. Pro obě funkce se vyžaduje, vedle výše uvedených
požadavků na každého úředníka, splnění dalšího požadavku stanoveného zvláštním
zákonem[1]. Tím je požadavek tzv. občanské bezúhonnosti – negativní lustrační
osvědčení.

V případě jmenování do nejvyšší úřednické funkce vedoucího úřadu se ke všem uvedeným požaduje nejméně tříletá specializovaná praxe, a to                                                                                              ■  jako vedoucí zaměstnanec, nebo

■ při výkonu správních činností v pracovním poměru k územnímu samosprávnému celku nebo při výkonu státní správy v pracovním nebo služebním poměru ke státu,

■ve funkci člena zastupitelstva územního samosprávného celku dlouhodobě uvolněného pro výkon této funkce.

Takto stanovená délka praxe musí být splněna v průběhu 8 let bezprostředně předcházejících jmenování do funkce.

1.5          ZAMĚSTNAVATELE  VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ

Služební zákon a zákon o úřednících obsahují oproti zákoníku práce vlastní vymezení institutu zaměstnavatele.

Zaměstnavatelé státních zaměstnanců

Zaměstnavatelem státních zaměstnanců, jak už ze samotného označení této velké
skupiny zaměstnanců vyplývá, je samozřejmě Česká republika, která je zde nositelem právní subjektivity.  Za Českou republiku v pracovněprávních vztazích jedná a práva
a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonává příslušná organizační složka státu (správní úřad), která jménem státu v základním pracovněprávním vztahu státní
zaměstnance zaměstnává. Jedná se zejména o ministerstva a jiné správních úřady,
jestliže jsou

ü  zřízený zákonem,

ü  zákonem výslovně označeny jako správní úřady nebo orgány státní správy.

Jak již bylo uvedeno správní úřad, v němž státní zaměstnanec vykonává službu,
je služebním úřadem. Místo (adresa) sídla služebního úřadu nebo organizační složky služebního úřadu je služebním působištěm státního zaměstnance.

Vedoucí služebního úřadu dále plní úkoly související s pracovněprávními vztahy
zaměstnanců ve správním úřadu.

Je třeba zdůraznit, že postavení zaměstnavatele má vedoucí služebního úřadu i vůči státním zaměstnancům, kteří vykonávají pouze pomocné, servisní nebo manuální práce ve správních úřadech, a na zaměstnance, který pouze řídí, organizuje a kontroluje výkon pomocných, servisních nebo manuálních prací. Jak už bylo uvedeno, jejich
pracovněprávní poměr se jinak řídí pouze zákoníkem práce.

Zaměstnavatelé úředníků územně samosprávných celků

Otázku zaměstnavatelů úředníků územně samosprávných celků řeší zákonná definice, podle níž je úředníkem zaměstnanec územního samosprávného celku podílející
se na výkonu správních činností zařazený do obecního nebo krajského úřadu.
Zaměstnavatelem je tak jednoznačně příslušný obecní nebo krajský úřad,
který je rovněž nositelem pracovněprávní subjektivity.

Podle zákona o obcích plní tajemník úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele vůči zaměstnancům obce zařazeným do obecního úřadu. Není-li funkce tajemníka zřízená
vykonává tuto působnost starosta obce. V krajích plní tuto roli ředitel krajského úřadu.

1.6          ODBOROVÉ  ORGANIZACE A  DALŠÍ SUBJEKTY  JEDNAJÍCÍ 
ZA  ZAMĚSTNANCE

Úprava působnosti odborových organizací, rad zaměstnanců a zástupců pro bezpečnost
a ochranu zdraví při práci (BOZP) je v souladu s článkem 27 Listiny základních práv              a svobod. Vznikají dobrovolně, nikoliv povinně, a zaměstnancům tak v plném rozsahu náleží právo sdružovat se s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. Na rozdíl od odborových organizací nemají rady zaměstnanců ani zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále BOZP)  právní subjektivitu.

Zákon o úřednících územně samosprávných celků neobsahuje zvláštní ustanovení
vymezující postavení subjektů jednajících v pracovněprávních vztazích za zaměstnance. Za tohoto stavu platí obecná úprava zákoníku práce i zaměstnance územně
samosprávných celků.

Zákon o státní službě však samostatnou úpravu obsahuje, nicméně je velmi blízká úpravě zákoníku práce.

Odborové organizace

Právo odborů jednat v pracovněprávních vztazích a v kolektivním vyjednávání
e vymezeno zákoníkem práce, zákonem o státní službě a  zákonem o kolektivním
vyjednávání, a to vždy za podmínek stanovených zákonem nebo sjednaných v kolektivní smlouvě. Za odborovou organizaci jedná orgán určený jejími stanovami.

Odborová organizace působí u zaměstnavatele a má právo jednat, jen jestliže

Ø  je k tomu oprávněna podle stanov,

Ø  alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru,

Ø  uvědomila zaměstnavatele o svém působení u něj.

Kolektivně vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy může za těchto podmínek
jen odborová organizace nebo její organizační složka, která má právo jednat jménem
odborové organizace.

Práva odborové organizace u zaměstnavatele vznikají dnem následujícím po dni,
kdy zaměstnavateli oznámila, že splňuje obě výše uvedené podmínky. Pokud
tyto podmínky přestane splňovat, je povinna to zaměstnavateli bez zbytečného odkladu oznámit.

Působí-li u zaměstnavatele více odborových organizací:

§ je zaměstnavatel povinen v případech týkajících se všech nebo většího počtu
zaměstnanců plnit své povinnosti stanovené zákonem vůči všem odborovým
organizacím, nedohodne-li se s nimi na jiném způsobu informování, projednání nebo vyslovení souhlasu.

§ jedná za zaměstnance v pracovněprávních vztazích ve vztahu k jednotlivým
zaměstnancům odborová organizace, jíž je zaměstnanec členem. Za zaměstnance, který není odborově organizován, jedná v pracovněprávních vztazích odborová organizace
s největším počtem členů, kteří jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru.
Zaměstnanec, který není členem odborové organizace, může toto její oprávnění
vyloučit. Nicméně k tomu je třeba jeho projevu vůle, jinak platí zákonem stanovené
určení.

Rada zaměstnanců (rada státních zaměstnanců) a zástupce (státní zástupce) pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP)

Rady zaměstnanců nebo rada státních zaměstnanců a zástupci či státní zástupci
pro oblast BOZP mohou být voleni zaměstnanci u konkrétního zaměstnavatele. Byly-li tyto subjekty zvoleny, vykonávají, až na výjimky, výše uvedenou působnost odborových organizací.

Počet členů rady zaměstnanců  i rady státních zaměstnanců vymezují zákony v rozmezí 3 – 15 s tím, že se musí vždy jednat o lichý počet. Pouze pro volbu rady

státních zaměstnanců však platí, že ji lze zvolit ze státních zaměstnanců ve služebním úřadu, v němž vykonává službu více než 25 státních zaměstnanců. Takovýto limit
zákoník práce neobsahuje.

Počet zástupců  a s státních zaměstnanců pro BOZP závisí na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele a na rizikovosti vykonávaných prací, je možné však ustavit nejvýše jednoho zástupce na 10 zaměstnanců.

Volby rady zaměstnanců, rady státních zaměstnanců, zástupce a zástupce státních
zaměstnanců pro BOZP se vždy řídí zákoníkem práce [2].  V obou případech vyhlašuje volby zaměstnavatel (služební orgán) na základě písemného návrhu nejméně
1/3 zaměstnanců v pracovním poměru, nejpozději do tří měsíců ode dne doručení návrhu. Volby organizuje volební komise složená nejméně ze 3 a nejvíce z 9 zaměstnanců (státních zaměstnanců) v pořadí, jak byli podepsáni pod návrhem na volbu. Volby se neuskuteční, pokud volební komise neobdrží do termínu stanoveného pro podání
návrhu nejméně 3 návrhy na členy rady nebo nejméně 1 návrh na zástupce pro BOZP. Volební komise rovněž přijímá nejpozději do 3 dnů přede dnem konání voleb stížnosti
zaměstnanců v pracovním poměru na chyby a nedostatky v kandidátních listinách.
O stížnosti rozhodne a vyrozumí stěžovatele nejpozději do dne předcházejícího volbě. Neplatnosti volby se může zaměstnanec domáhat žalobou podanou u soudu nejpozději
do 8 dnů ode dne vyhlášení výsledků voleb.

Volební období obou neodborových subjektů činí 3 roky a vedle uplynutí volebního
období zaniká členství dnem 

-           vzdání se funkce

-           skončení pracovního (služebního) poměru,

-          odvolání z funkce,

-          kdy počet členů rady zaměstnanců klesne na méně než tři.

1.7          ČESKÁ  REPUBLIKA

Česká republika má v oblasti pracovněprávních vztahů dvojí působnost. Výše již byla rozborována její role zaměstnavatele státních zaměstnanců. Další význam má ČR
při zajišťování kontrolní role státu v pracovněprávních vztazích. Tu plní opět její organizační složky, a to zejména:

-          Ministerstvo práce a sociálních věcí a další ústřední správní úřady,

-          Státní úřad inspekce práce (SÚIP) se sídlem v Opavě s 8 Oblastními inspektoráty práce (zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce)

Hlavní oblasti kontrolní činnosti SÚIP (ukládají pokuty za přestupky a správní delikty)

-          součinnost zaměstnavatele s orgány jednajícími za zaměstnance,

-          rovné zacházení,

-          pracovní poměr a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr,

-          odměňování zaměstnanců,

-          pracovní doba a dovolená,

-          zvláštní pracovní podmínky některých skupin zaměstnanců,

-          bezpečnost práce.

Oblastní inspektoráty mají vedle kontrolní působnosti i povinnost poskytovat základní informace a poradenství zaměstnavatelům i zaměstnancům ve věci ochrany pracovních

vztahů a pracovních podmínek.

-          Úřady práce České republiky (dále ÚP) podle zákona č. 435/2004 Sb.,
o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

Hlavní oblasti kontrolní činnosti ÚP (ukládají pokuty za přestupky a správní delikty)

-          dodržování zákazu diskriminace a povinnosti rovného zacházení při vzniku PPV,

-          oprávněnost zprostředkování zaměstnání,

-          nelegální výkon práce,

-          plnění ohlašovací povinnosti vůči ÚP o volných pracovních místech a zaměstnávání cizinců,

-          plnění povinného podílu zaměstnanců se zdravotním pojištěním,

-          správnost postupů při ochraně mzdových nároků zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.

-          Celní úřady podle § 126 odst. 3 zákona o zaměstnanosti (na úseku zaměstnávání cizinců),

-          Zdravotní pojišťovny podle § 22 zák. č. 592 /1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění,

Hlavní oblasti kontrolní činnosti:

-          správné stanovení vyměřovacího základu,

-          správný výpočet výše pojistného,

-          zaplacení pojistného v zákonné lhůtě.

-          Okresní správy sociálního zabezpečení podle § 6 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb.,       o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,

Oblasti kontroly:

-          plnění povinností plátců pojistného na sociální zabezpečení,

-          plnění povinností plátců příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

-          poskytování dávek nemocenského pojištění.

-          Finanční úřady podle § 16 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (na úseku plnění povinností plátce daně z příjmu fyzických osob apod..