Pracovní právo ve veřejné správě

Týden 13

1          pracovní  a  služební  doba

Rychlý náhled kapitoly

K významným institutům pracovněprávních vztahů patří i problematika pracovní (služební) doby. Text se věnuje rozborů spojených dílčích pojmů jako je pracovní doba, směna dvousměnný a vícesměnný pracovní režim a podobně. Aktuálnost tématu je dána i tím, že se nejen v odborných kruzích diskutuje o možnostech zkrácení, či úpravy pracovní doby v souladu se stupněm rozvoje společnosti.   

 

Cíle kapitoly

Nastudováním kapitoly získá student vyšší než základní přehled o :

-          pracovní době  a jejím rozsahu,

-          pracovní pohotovosti,

-          vícesměnném provozu,

-          práci přesčas,

-          noční práci

-          pružné pracovní době.

 

 

Klíčová slova kapitoly

Pracovní doba, kratší pracovní doba, zkrácená pracovní doba, doba odpočinku, směna, vícesměnný provoz, pracovní pohotovost, práce přesčas, noční práce, pružná pracovní doba.

 

 

 

 

 

 

V následujícím pojednání o pracovní či služební době a době odpočinku bude pozornost věnována zejména úpravě pracovní doby a doby odpočinku provedené zákoníkem práce.

 

Důvodem je, že

▀ zákon o úřednících neobsahuje (s výjimkou pracovní pohotovosti) žádnou zvláštní úpravu pracovní doby a doby odpočinku,

▀ zákon o státní službě pak pouze považuje  pracovní dobu za služební dobu, nicméně její právní úprava se řídí zákoníkem práce[1].

1.1       OBECNÁ  USTANOVENÍ  O  PRACOVNÍ  DOBĚ

Význam stanovení pracovní (služební) doby spočívá v tom, že práva a povinnosti účastníků pracovněprávních vztahů se realizují pouze ve vymezeném časovém období a nikoli
v mimopracovní době. V některých zemích je možno sledovat nejednoznačný vývoj směřující ke snižování délky pracovní doby. Tento trend se opírá o vytvořené ekonomické podmínky
a dosažený stav vědeckotechnického rozvoje.

Ustanovení zákoníku práce, upravující pracovní dobu je v souladu s mezinárodními
dokumenty, a to zejména se:

-          Směrnicí Rady ES č. 93/104/ES, o určitých aspektech stanovení pracovní doby,

-          Úmluvou MOP č. 1 , která upravuje omezení pracovní doby v průmyslu,

Obecně lze pracovní dobu též charakterizovat jako určité, časově ohraničené období (vymezené hodinami v rámci dne, týdne, měsíce, roku), v němž je:

-          zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele druh práce vymezený pracovní smlouvou a

-          zaměstnavatel oprávněn v předmětném časovém období takový výkon práce po zaměstnanci požadovat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Do pracovní doby se zahrnuje i doba, po kterou je zaměstnanec připraven na pracovišti

 

 

 

ZÁKLADNÍ POJMY A NAVAZUJÍCÍ USTANOVENÍ

 

V § 78 ZP jsou speciálně pro pracovní dobu (PD) a dobu odpočinku (DO) definovány tyto základní pojmy:

 

PRACOVNÍ DOBA

Viz. výše

DOBA ODPOČINKU

Doba, která není pracovní dobou.

SMĚNA

Část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn pracovat.

Význam současné definice směny spočívá v tom, že i kratší pracovní doba může být rozvrhována do směn.

PRACOVNÍ POHOTOVOST (SLUŽEBNÍ POHOTOVOST)

Doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele.

Navazující ustanovení § 95

-          zaměstnavatel může na zaměstnanci požadovat jen po dohodě,

-          za dobu pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna (§ 140 – nejméně 10 % průměrné-ho výdělku),

-          za výkon práce mzda nebo plat, nikoliv odměna,

-          výkon práce v době pracovní pohotovosti nad rámec týdenní pracovní doby je prací přesčas, proto též  příplatek za práci přesčas,

-          nedojde-li v době pracovní pohotovosti k výkonu práce, samotná doba pohotovosti se do pracovní doby nezapočítává.

 

Příklad:

Po dohodě byla zaměstnanci nařízená pracovní pohotovost v délce 8 hodin, z čehož zaměstnanec strávil 5 hodin v pracovní pohotovosti a v rozsahu 3 hodin byl povolán k výkonu práce. Za 5 hod. obdrží pouze 10 % odměny za pracovní pohotovost a za 3 hod. průměrný výdělek navýšený o příplatek za práci přesčas. Současně se tyto 3 hodiny započtou do odpracované pracovní doby.

 

Pracovní pohotovost  úředníka (§ 14)

 

Jak bylo uvedeno,  podle zákoníku práce smí  zaměstnavatel nařídit pracovní pohotovost

jedině tehdy, pokud se zaměstnancem tuto možnost předem dohodl a jenom v dohodnutémrozsahu (§ 95 odst.2 ZP).

 

Uplatnění uvedeného obecného režimu zákoníku práce se za krizových stavů, například
v době povodní a rozsáhlých záplav, ukázalo jako faktor limitující účinnost zásahů orgánů veřejné správy při záchraně životů, zdraví a majetku občanů. Proto uvedené ustanovení zákona, jež navazuje na krizový zákon, zlepšuje předpoklady uplatnění pracovní povinnosti[2].

 

Proto se v případě úředníků upravuje pracovní pohotovost přímo ze zákona o úřednících, která se liší od zmiňované obecné úpravy , a to takto

 

Je-li vyhlášen stav nebezpečí nebo nouzový stav nebo stav ohrožení státu podle zákona
o krizovém řízení může územní samosprávný celek úředníkovi nařídit pracovní pohotovost na pracovišti nebo na jiném místě.

 

Pracovní pohotovost v takovém případě lze nařídit, jestliže je dán předpoklad výkonu práce přesčas, a jen na dobu nezbytně nutnou nepřesahující 400 hodin v kalendářním roce.

 

Služební pohotovost  státního úředníka

Zákon o státní službě neobsahuj oproti zákonu o úřednících zvláštní úpravu služební pohotovosti. Nad obecnou úpravu pouze stanoví, že

Ø  služební pohotovost nařizuje státnímu zaměstnanci písemně služební orgán,

Ø  služba konaná v době služební pohotovosti nad stanovenou služební dobu je službou přesčas.

 

PRÁCE PŘESČAS (SLUŽBA PŘESČAS)

! Služba přesčas státních zaměstnanců se řídí zákoníkem práce a nařizuje ji písemně služební orgán. Práce přesčas úředníků se řídí zákoníkem práce.

Práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu, vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn.

Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost.

Omezení práce přesčas

Ø  Zakázáno je zaměstnávat těhotné zaměstnankyně prací přesčas (§ 241 odst. 3).

Ø  Zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, nesmí zaměstnavatel nařídit práci přesčas.

Ø  Mladistvým není možno nařídit práci přesčas (pokud je u zaměstnavatele standardní úvazek 40 hod./týden a 8 hod./den, minimální rozsah práce přesčas by bylo možné nařídit pouze u zaměstnavatelů, kteří mají sjednán kratší týdenní úvazek nebo ve vícesměnných provozech).

 

Navazující ustanovení:

§ 93

-          jen výjimečně,

-          jen z vážných provozních důvodů i v době nepřetržitého odpočinku a ve dnech pracovního  klidu,

-          nařízená max. 8 hod. v týdnu avšak max. 150 hod. ročně,

-          nad nařízenou (dohoda) max. 8 hod. týdně v období 26 týdnů (v KS možno 52 týdnů)

 

26 týdnů x 8 hod. = 208 hodin

52 týdnů x 8 hod. = 416 hodin – 150 nařízených = 266 hod. dohodových

Je třeba zdůraznit, že sjednání přesčasové práce ve mzdě je možné pouze na základě smlouvy. Může se jednat o pracovní či jinou smlouvu, dohodu mezi zaměstnavatelem
a odbory (kolektivní smlouva). Z toho vyplývá, že přesčasovou práci nelze  sjednat pouhým mzdovým výměrem nebo vnitřním předpisem. Mzdový výměr, případně vnitřní předpis je jednostranný úkon zaměstnavatele, který souhlas zaměstnance nevyjadřuje.  

 

Práce přesčas v platové sféře

§ 127 (plat)

Za 1 hod. část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku připadajících na 1 hod. práce bez práce přesčas v kalendářním měsíci, ve kterém práci přesčas koná, a příplatek ve výši 25 % průměrného hod. výdělku a ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu 50 %. Pokud nebylo dohodnuto poskytnutí náhradního volna.

 

Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době 3 po sobě jdoucích kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci část platového tarifu, osobního příplatku, zvláštního příplatku, příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí a výše uvedený příplatek.

Od ledna roku 2012 došlo k výrazné modifikaci proplácení vykonané práce přesčas.

 

n Zaměstnanci, kterému přísluší příplatek za vedení, je plat stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. To však neplatí o práci přesčas konané v noci, v den pracovního klidu nebo v době pracovní pohotovosti.

n V případě vedoucího zaměstnance, který je statutárním orgánem nebo vedoucím organizační složky, je vždy přihlédnuto dokonce k veškeré práci přesčas.

Práce přesčas při kratší pracovní době

 

Byla-li mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem sjednaná kratší pracovní doba (§ 80), může být rovněž dohodnuto, že zaměstnanec vykoná práci nad sjednanou kratší pracovní dobu ve smyslu shora uvedené zákonné definice práce přesčas.  Nebude  se však jednat
o práci přesčas (§ 78 odst. 1 písm. i) až do doby, kdy bude naplněna týdenní pracovní doba uplatňována u zaměstnavatele.  Teprve jejím naplněním ze strany zaměstnance
se další jím vykonaná práce může považovat za práci přesčas, a to ovšem nikoliv nařízenou zaměstnavatelem, ale za  práci přesčas, která byla mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnuta, nebo ke které dal zaměstnanec výslovně souhlas na základě požadavku zaměstnavatele. 

 

Odůvodnění  pro toto řešení v zákoníku práce se opírá o  princip rovnosti v pracovně právních vztazích. Zcela jistě by tato rovnost byla porušena pokud by zaměstnanci s kratší pracovní dobou např. 20 hod. týdně náležel příplatek za práci přesčas nebo náhradní volno již za 21. hodinu práce. Přitom zaměstnanci pracujícímu 40 hodin bude příslušet právo na příplatek nebo náhradní volno  až po odpracování  41. hodiny v týdnu.

 

 

NOČNÍ PRÁCE (SLUŽBA V NOČNÍ DOBĚ)

! Služba v noční době státních zaměstnanců se řídí zákoníkem práce. Práce v noci úředníků se řídí zákoníkem práce.

Práce(služba)  konaná v noční době. NOČNÍ DOBA je doba mezi 22. a 6. hodinou.

Navazující ustanovení:

§ 94

Směna zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit osm hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.

Pokud to není z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích. Při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance pracujícího v noci se vychází         z pětidenního pracovního týdne (§ 94 odst. 1 zákoníku práce).

Noční práce je spojena s povinností zaměstnavatele proplatit zaměstnanci příplatek za práci v noci, a to  za odpracování jakéhokoliv rozsahu práce v noční době, například i jen zlomku hodiny. Zaměstnavatel nemůže spojovat právo na příplatek za noční práci např. s minimální dobou trvání této práce.

 

Noční práce v platové sféře

§ 125 (plat)

 

Plat a příplatek 20 % průměrného hodinového výdělku.

 

ZAMĚSTNANEC PRACUJÍCÍ V NOCI

Dříve zákoník práce definoval zaměstnance pracujícího v noci jako zaměstnance, který během noční doby pravidelně odpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Nicméně již blíže nespecifikoval v definici použitý pojem „pravidelně“, což v praxi činilo značné problémy, když tento pojem byl interpretován nejednotně (např. jen jednou týdně, jednou za měsíc, nebo dokonce jednou ročně). Vzhledem k důležitosti definice „zaměstnance pracujícího v noci“ a na ni navazující specifické úpravy práce v noci a dalších povinností zaměstnavatele (§ 94) se definice zaměstnance pracujícího v noci s platností od roku 2012 zpřesnila. Nyní vymezuje četnost noční práce během vyrovnávacího období podle§ 94 odst. 1 tak, aby interpretace a aplikace daných ustanovení byla jednoznačná. Zákon tak nově stanoví, že práci v noci koná:  

zaměstnanec, který během noční doby odpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně“.

 

Z fyziologického hlediska je noc určena k tomu, aby člověk odpočíval. K zajištění
některých činností a služeb je však práce v noci nezbytná. Nicméně vzhledem k citelnému znevýhodnění zaměstnance pracujícího v noci je zaměstnavatel povinen zajistit i ochranu a péči, která v jiné denní době výkonu práce není poskytována.  Jedná se o :

 

-     povinnost zaměstnavatele  zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen  

      lékařem  závodní preventivní péče

           a) před zařazením na noční práci,

           b) pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně,

           c) kdykoliv během zařazení na noční práci, pokud o to zaměstnanec požádá.

       Úhrada poskytnuté zdravotní péče nesmí být na zaměstnanci požadována.

-          zajistit přiměřené sociální zajištění, zejména možnost občerstvení (z toho nelze
dovozovat,
že by zaměstnavatel v noci musel mít otevřenou kantýnu a zaměstnancům občerstvení připravit.  Postačí, když zaměstnavatel instaluje na pracovišti např. automaty, kde si zaměstnanci i během noční směny budou moci občerstvení zakoupit, popřípadě instaluje mikrovlnné trouby, aby si své donesené jídlo zaměstnanci ohřáli),

-          pracoviště vybavit prostředky první pomoci a prostředky umožňujícími přivolat rychlou  lékařskou pomoc (nejčastěji bude na pracovišti plně dostupná a vybavená lékárnička, vyvěšený seznam s nouzovými telefonními čísly, nainstalován funkční telefon s bezplatným přístupem pro případ nouze apod.).

 

 

1.2       FORMY  A  DÉLKA  TÝDENNÍ  PRACOVNÍ  (SLUŽEBNÍ)  DOBY

! Služební doba státních zaměstnanců a úředníků se řídí zákoníkem práce. Služební
dobu rozvrhuje, kratší služební dobu povoluje a začátek a konec služební doby určuje služební orgán

Úplná a kratší pracovní doba

Stanovená týdenní pracovní doba představuje zákonnou délku stanovené týdenní pracovní doby. Na stanovenou týdenní pracovní dobu má zaměstnanec ze zákona právo. Zaměstnavatel nesmí jednostranně stanovenou týdenní pracovní dobu jednostranně zkracovat. Zkrátit stanovenou týdenní pracovní dobu (zákonnou délku pracovní doby) bez snížení mzdy mohou jen ti zaměstnavatelé, kteří nejsou plátci mzdy. Může se tak stát jen
na základě ujednání v kolektivní smlouvě nebo stanovení vnitřním předpisem zaměstnavatele.

 

 

PRACOVNÍ / SLUŽEBNÍ DOBA

ÚPLNÁ

◙ ZÁKLADNÍ

40 hod týdně

◙ PODLE PRACOVNÍHO REŽIMU

 

38,75 hod.

- v dvousměnném pracovním režimu

37,5 hod

- v třísměnném pracovním režimu

 

-    je možno sjednat

-    plat odpovídá kratší pracovní době

 

KRATŠÍ

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


1.3       ROZLOŽENÍ  PRACOVNÍ  (SLUŽEBNÍ)  DOBY

Rozvrhování pracovní doby patří do výlučné pravomoci zaměstnavatele. Rozvrh pracovní doby je významným aspektem pro určení dalších pracovněprávních institutů (např.
pro překážky v práci, počet dní dovolené, rozsah práce přesčas, odpočinky mezi směnami
a v týdnu).

Rozvrh pracovní doby

Cílem rozvrhování pracovní doby je poskytnout zaměstnavateli co největší volnost
při řešení jeho provozních potřeb. Od 1. 1. 2012 bylo proto vypuštěno ustanovení
o rovnoměrném a nerovnoměrném rozvržení pracovní doby
uvedeném v tehdejších
zněních § 82, § 83 a § 84a s tím, že zaměstnavatel nyní při vypracování rozvrhu pracovní doby sám rozhodne o délce směny (ta nesmí přesáhnout 12 hodin) a počtu hodin týdně. Pro potřeby určení dovolené při různém počtu rozvržených hodin v týdnu byla v užším rozsahu zachována definice rovnoměrného a nerovnoměrného rozvržení pracovní doby. Nicméně byla přesunuta do obecných (definičních) ustanovení.

 

Obecné zásady rozvržení pracovní doby (§ 82 - § 85)

·   Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn.

·   Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne.

·   Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny.

·   Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby
a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny (konto
pracovní doby 1 týden) před začátkem období, na nějž je PD rozvržena, pokud

se se zaměstnancem nedohodne na jiné době seznámení.

·   Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin bez rozdílu, zda by se mohlo jednat
o rovnoměrné nebo nerovnoměrné rozvržení pracovní doby.

·   Rozlišování rovnoměrného a nerovnoměrného rozvržení pracovní doby při pružném rozvržení způsobovalo v praxi potíže. Úprava platná do konce roku 2011 byla proto zrušena.

·   Případy, kdy vláda stanoví nebo může stanovit odchylky od obecné úpravy pracovní doby a doby odpočinku jsou uvedeny v § 100 zákoníku práce (např. pro členy osádky nákladního automobilu nebo autobusu, zaměstnance údržby pozemních komunikací, zaměstnance městské hromadné dopravy, členy posádky plavidel).

 

1.4       PRUŽNÉ  ROZVRŽENÍ  PRACOVNÍ  (SLUŽEBNÍ)  DOBY

! Pružné rozvržení služební doby státních zaměstnanců se řídí zákoníkem práce a může
 ji povolit služební orgán. Pružné  rozvržení pracovní doby úředníků se řídí zákoníkem práce.

Novela zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2012 zjednodušila dosavadní způsob pružného rozvržení pracovní doby zejména v tom směru, aby byla srozumitelnější a umožňovala větší volnost pro zaměstnavatele při rozhodování o podmínkách úpravy pružné pracovní doby pro zaměstnance. Nyní se již nevyžaduje, aby pouze jeden časový úsek základní pracovní doby byl vložen mezi dva úseky volitelné pracovní doby. Nová úprava má podle důvodové zprávy k novele zákoníku práce umožnit širokou škálu možností jak pro zaměstnavatele podle jeho provozních potřeb, tak i pro zaměstnance při potřebě slaďování pracovního a rodinného života.

PRUŽNÉ  ROZVRŽENÍ  PRACOVNÍ  DOBY ZAHRNUJE

ČASOVÝ  ÚSEK  PRACOVNÍ DOBY

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pružné rozvržení se neuplatní

 

 

 

 

 

 

PRUŽNÉ  ROZVRŽENÍ  PRACOVNÍ  DOBY SE  NEUPLA

ZÁKLADNÍ

zaměstnanec je povinen být na pracovišti

VOLITELNÝ

zaměstnanec si sám volí začátek a konec

● začátek a konec určuje zaměstnavatel

celková délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin

 

n  při pracovní cestě,

n  při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu ve směně, jejíž začátek a konec je pevně stanoven,

n  brání-li jejímu uplatnění provozní důvody, 

n  v době důležitých osobních překážek v práci, po kterou zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu (v době dočasné pracovní neschopnosti/nařízené karantény podle § 192) nebo peněžité dávky podle předpisů o nemocenském pojištění

n  v dalších případech určených zaměstnavatelem.

 

 

Průměrná týdenní pracovní doba musí být naplněna ve vyrovnávacím období  určeném zaměstnavatelem, nicméně s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích.

Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.

 

Pokud se pružné rozvržení pracovní doby neuplatní, platí pro zaměstnance předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel povinen určit.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Příklad - úprava pružné pracovní doby v pracovním řádu

 

Na pracovišti  je zavedena pružná pracovní doba. V souladu s tím si zaměstnanec sám volí začátek a konec pracovní doby v jednotlivých pracovních dnech. 

● Základní pracovní doba je zaměstnavatelem stanovený časový úsek, ve kterém je zaměstnanec povinen být na pracovišti. Délka základní pracovní doby činí pět hodin a je stanovena v pondělí až pátek od 10:00 hodin do 15:00 hodin.

● Volitelná pracovní doba  je pracovní doba, jejíž počátek a konec si zaměstnanec

● Délka provozní doby, tj. základní pracovní doby a volitelné pracovní doby je na pracovišti stanovena v pracovní dny časovým úsekem od 7:00 hodin do 19:00 hodin.

Průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období nejvýše  4 týdnů po sobě jdoucích v jednom kalendářním měsíci

(Alternativa: Průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období nejvýše  26 týdnů po sobě jdoucích.)

Ve všech případech, kdy se pružná pracovní doba neuplatní, platí pro zaměstnance pracovní doba v pondělí až pátek od 7:00 do 16:30 hod., není-li stanoven jiný režim pracovní doby.

Pružná pracovní doba se neuplatní při vyslání zaměstnance na pracovní cestu, při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu nebo brání-li jejímu uplatnění provozní důvody.

Pro sledování docházky zaměstnanců do zaměstnání je využívána bezkontaktní evidence docházky.

 

 

 

 

 

 

.



[1]  § 99 zákona o státní službě

(1) Služební doba státních zaměstnanců a přestávka ve službě se řídí § 78, § 79 odst. 1 a 2, § 80 až 84, 88 a 89 zákoníku práce. Pracovní doba podle zákoníku práce se pro účely tohoto zákona považuje za služební dobu.

(2) Stanovená týdenní pracovní doba podle § 79 odst. 1 zákoníku práce se pro účely tohoto zákona považuje za stanovenou služební dobu.

 

[2] Dojde-li k vyhlášení krizového stavu ve smyslu § 2 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení
a o změně některých zákonů (krizový zákon) ve znění pozdějších předpisů, zájem na řádném zajištění výkonu veřejné správy může vyžadovat, aby úředník byl na stanoveném místě připraven k výkonu práce.

 

Následující