Týden 11
1
odpovědnost
v právu sociálního zabezpečení
Rychlý náhled kapitoly
|
Obecně je právní odpovědnost považována za zvláštní právně
kvalifikovaný druh právní povinnosti, jejíž vznik jako povinnosti sekundární,
předpokládá porušení povinnosti primární. Se vznikem této sekundární povinnosti
vzniká i nový vztah práva sociálního zabezpečení, a to vztah
odpovědnostní. Je relativně nezávislý na
původním, primárním vztahu.
Cíle kapitoly
|
Kapitola je v první
části zaměřena na obecný výklad problematiky právní odpovědnosti jako takové,
která je z důvodu přehlednosti zpracována v obazcích. To umožňuje následně
přistoupit k výkladu specifik tohoto právního institutu v podmínkách
práva sociálního zabezpečení.
Klíčová slova kapitoly
|
Odpovědnost, právní odpovědnost, morální odpovědnost,
subjektivní odpovědnost, objektivní odpovědnost, funkce odpovědnosti, právní
jednání, zavinění, příčinná souvislost, sankce, pokuta.
1.1
OBECNÁ
USTANOVENÍ O PRÁVNÍ
ODPOVĚDNOSTI
V reálné praxi je možno se setkat s odpovědnostmi,
které jsou uvedeny v následujících obrazcích.
|
OBECNÉ DRUHY ODPOVĚDNOSTI |
Druhy odpovědnosti |
|
povinnosti, které je zákonem označeno za přestupek – pouze zákon – povinnosti
stanovené
|
▀ Politická odpovědnost – za
výkon politické funkce |
▀ Ústavní
odpovědnost – smíšeného charakteru (politickoprávní
odpovědnost) – např. důvěra Poslanecké sněmovny vládě |
▀Morální odpovědnost –
rozlišujeme vnitřní dimenzi (svědomí) a vnější rovinu (sankce = odsouzení
veřejností) |
▀ Právní
odpovědnost – porušení právních povinností protiprávním
jednáním (deliktem) ● může být založena pouze právními normami, které
vytváří určitý systém vztahů a vazeb v horizontální ● neopominutelným znakem odpovědnosti je sankce,
která představuje povinnost snést
újmu, při porušení právní skutečnosti předvídanou určitou právní normou |
subjektivní |
objektivní |
֎
preventivní ● preventivní
moment obsahují v určité podobě i všechny ostatní funkce ● cílem je předcházet vzniku
situací porušení právní povinnosti |
ZÁKLADNÍ FUNKCE PRÁVNÍ ODPOVĚDNOSTI |
Funkce odpovědnosti |
֎
satisfakční ● např. v oblasti
práva na ochranu osobnosti
● užívá se institut zadostiučinění ve vhodné formě (např. omluva v
tisku, popř. |
֎
represivní ● následkem újma,
která vzniká tomu, kdo porušil právní povinnost ● typická pro trestněprávní
odpověd-nost a další druhy veřejnoprávní odpovědnosti |
1.2
ODPOVĚDNOST V PRÁVU
SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ
Sekundární druh povinnosti |
Jedná se o
zvláštní právně kvalifikovaný druh právní povinnosti, jejíž vznik jako
povinnosti sekundární, předpokládá porušení povinnosti primární. Se
vznikem této sekundární povinnosti vzniká i nový vztah práva sociálního
zabezpečení, a to vztah odpovědnostní.
Je relativně nezávislý na původním, primárním vztahu. Může totiž existovat i po jeho skončení, tedy
fakticky nezanikne ani tehdy, zanikne-li původní právní vztah a naopak, zanikne-li vztah odpovědnostní,
neznamená to ukončení vztahu primárního.
Účelem právní úpravy odpovědnosti v
předpisech sociálního zabezpečení je zjednání nápravy a odstranění důsledků,
které protiprávním jednáním vznikly. Obsahem
těchto odpovědnostních vztahů jsou zvláštní povinnosti, které vznikají namísto
nebo vedle povinností vyplývajících z původního právního vztahu.
Odpovědnost v právu sociálního
zabezpečení je druhem sankce. Sankcí
je například :
■ penále, když se jedná o odpovědnost
z titulu prodlení v plnění peněžní povinnosti, ■
pokuta, která se ukládá v jiných případech se při porušení
povinnosti, ■ vrácení
přeplatku, a to buď přeplatku na pojistném ze strany instituce, která
pojistné přijala, nebo přeplatku na dávce ze strany příjemce dávky. Předpisy
sociálního zabezpečení stanoví podmínky vzniku odpovědnosti za přeplatek na
dávce ve vztazích nemocenského pojištění, důchodového pojištění, státní podpory
a sociální péče. U zdravotního pojištění vrácení přeplatku nepřipadá v úvahu.
Pro vznik odpovědnosti za
přeplatek patří k základním předpokladům :
Ø protiprávní
jednání, kterým je takové jednání, které je v rozporu s právní normou
a v jehož důsledku vznikne přeplatek, takovým jednáním je např. porušení
ohlašovací nebo oznamovací povinnosti, a to i ve formě opomenutí,
Ø vznik
přeplatku, tj. plnění nad rámec nároku podle hmotněprávních podmínek,
Ø
příčinná souvislost mezi
protiprávním jednáním a důsledkem, tedy vznikem přeplatku (takže nemůže
vzniknout odpovědnost za přeplatek v případě, kdy příjemce sice
opomine ohlásit důležitou okolnost, ale nárok na dávku vůbec nevznikl,
například nesplněním potřebné doby
pojištění).
Ø
zavinění, čili vnitřní psychický
stav odpovědného subjektu k jeho jednání
a k následkům takového jednání. Zavinění známe ve formě úmyslu nebo nedbalosti.
Ve vztahu k zavinění rozlišujeme
v sociálním zabezpečení subjektivní a objektivní odpovědnost
Subjektivní odpovědnost
V sociálním
zabezpečení se v naprosté většině případů jedná o odpovědnost subjektivní, čili
založenou
na zavinění. Velmi podrobná pravidla pro úpravu subjektivní
odpovědnosti stanoví předpisy v nemocenském pojištění, důchodovém pojištění,
státní sociální podpoře i sociální péči, resp. pomoci.
Jestliže
subjekt právního vztahu nesplnil některou jemu uloženou povinnost a zavinil
vznik přeplatku, vzniká mu povinnost přeplatek na dávce vrátit. Důkazní
břemeno o zavinění subjektu nese orgán
sociálního zabezpečení. Ke vzniku právní odpovědnosti postačí zavinění
ve formě nedbalosti, případně i nevědomé nedbalosti (to platí o vztazích
důchodového pojištění, státní sociální podpory a sociální péče). U důchodového
pojištění
a státní sociální podpory přichází v úvahu i společná odpovědnost příjemce
dávky a dalšího subjektu (např. osoby společně posuzované, zaměstnavatele).
Povinnost vyplývající
z odpovědnostního vztahu je pak založena na solidárním principu.
Objektivní
odpovědnost
Objektivní
odpovědnost je situace, kdy zavinění
není předpokladem odpovědnosti. Tato odpovědnost je v sociálním zabezpečení spíše výjimečná. Zejména se dotýká některých
vztahů důchodového pojištění a státní sociální podpory. Může vzniknout
například
ü při souběhu starobního důchodu s příjmem z
výdělečné činnosti,
ü v případě přeplatku na dávce vdovského nebo
vdoveckého důchodu při uzavření nového manželství,
ü na dávce sirotčího důchodu z důvodu
dosažení 26 let věku.
U státní sociální podpory by mohlo dojít
k povinnosti vrátit částky vyplaceného rodičovského příspěvku, pokud například
nebyly splněny podmínky nároku nebo nárok na příspěvek zanikl (třeba z důvodu
příspěvku při péči o osobu blízkou nebo jinou osobu).
Nicméně deliktní odpovědnost dotýkající porušování povinnosti v oblasti
sociálního zabezpečení je vymezena nejen v právních předpisech sociálního
zabezpečení, nýbrž
i v přestupkovém a trestním zákoně
(viz. dále). Porušení povinností v právu sociálního zabezpečení tak může vyvolat vedle správně právní i trestně právní odpovědnost.
PříKLADY
PRÁVNÍ ÚPRAVY DELIKTŮ V TRESTNÍM PRÁVU
|
Trestní zákon - Díl 2
Trestné činy daňové, poplatkové a devizové
§ 240
Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
(1) Kdo ve větším rozsahu zkrátí daň,
clo, pojistné na sociální zabezpečení,
příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění,
pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo
vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb, bude potrestán odnětím
svobody na
šest měsíců až tři léta
nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody na
dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
nejméně se dvěma osobami,
b) poruší-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru, nebo
c) spáchá-li takový čin ve značném rozsahu.
(3) Odnětím svobody na
pět až deset let
bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve velkém rozsahu.
§ 241
Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby
(1) Kdo jako zaměstnavatel nebo plátce
ve větším rozsahu nesplní svoji zákonnou povinnost za zaměstnance nebo jinou
osobu odvést daň, pojistné na sociální
zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistné na
zdravotní pojištění, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.
(2) Stejně bude potrestán, kdo jako
zaměstnavatel ve větším rozsahu nesplní svoji zákonnou povinnost odvést pojistné na úrazové pojištění
zaměstnanců.
(3) Odnětím svobody na jeden
rok až pět let
nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v
odstavci 1 nebo 2 pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, získá-li
činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého
rozsahu.
§ 242
Zvláštní ustanovení o účinné lítosti
Trestní odpovědnost za trestný čin
neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby (§
241) zaniká, jestliže pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud
prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.
§ 350
Padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu
(1) Kdo padělá lékařskou zprávu,
posudek nebo nález nebo podstatně změní jejich obsah v úmyslu užít je v řízení
před orgánem sociálního zabezpečení anebo před jiným orgánem veřejné moci, v
trestním, občanském nebo jiném soudním řízení, nebo kdo užije v řízení před
orgánem sociálního zabezpečení nebo před jiným orgánem veřejné moci, v
trestním, občanském nebo jiném soudním řízení takové zprávy, posudku nebo
nálezu jako pravého,bude potrestán trestem odnětí svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
(2) Stejně bude potrestán, kdo jako lékař nebo jiná způsobilá zdravotnická
osoba vystaví nepravdivou nebo hrubě zkreslenou lékařskou zprávu, posudek nebo
nález nebo v něm zamlčí podstatné skutečnosti o zdravotním stavu svém nebo
jiného, aby jej bylo užito v řízení před orgánem sociálního zabezpečení nebo před
jiným orgánem veřejné moci, v trestním, občanském nebo jiném soudním řízení,
nebo kdo užije takové lékařské zprávy, posudku nebo nálezu v řízení před
orgánem sociálního zabezpečení nebo před jiným orgánem veřejné moci, v
trestním, občanském nebo jiném soudním řízení.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude
pachatel potrestán,
a) opatří-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 sobě nebo jinému značný
prospěch, nebo
b) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) opatří-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 sobě nebo jinému prospěch
velkého rozsahu, nebo
b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.
Shrnutí kapitoly
|
Neopominutelnou podmínkou státem vymezeného práva je, že při
neplnění zákonem stanovených povinností je nutno jejich plnění vymáhat, a to
mnohdy i represivní formou. Kapitola je proto věnována výkladu jinak obecného
pojmu odpovědnost a následně rozboru této problematiky v právu sociálního
zabezpečení.