Současné divadlo
Mgr. Pavla Bergmannová
Současné divadlo
Info
Období
zima 2024
Cílem kurzu je poskytnout studentům základní informace o vývojových souvislostech historie světového a českého divadla období 20. století až do současnosti. Pozornost bude soustředěna jak na estetické a filozofické koncepce divadelní a dramatické tvorby v jednotlivých obdobích, tak na vývoj inscenačních forem, scénografie a herectví. Studenti získají klíčové znalosti o vývoji dramatu a divadelních konvencích jednotlivých historických etap.
Kapitola obsahuje:
1
PDF
1
Studijní text
Učitel doporučuje studovat od 23. 9. 2024 do 29. 9. 2024.

V úvodním výkladu se zaměříme na proměny evropského divadla v první polovině 20. století v nástupu uměleckých avantgard, které bývají teatrology nazývány jako tzv. první (či velká) divadelní reforma. Budeme charakterizovat jednotlivé zlomové body i osobnosti s jejich teoretickými východisky a manifesty, které svými přesahy nástup reformy umožnily. Pojmenujeme také základní tendence nastupující etapy divadla. Detailněji nahlédneme na tvůrce i jednotlivé proudy, které se odvracejí od dosavadních konvencí a stereotypů evropské divadelní tradice založené na dominanci dramatického textu a formou tzv. re-teatraliace divadla se navrací k jeho původním kořenům. V opoře studujeme s. 8-20.


Kapitola obsahuje:
2
Studijní text
Učitel doporučuje studovat od 30. 9. 2024 do 6. 10. 2024.

Výklad druhé kapitoly zaměříme na zásadní osobnosti dějin světového divadla první poloviny 20. století, jejichž směřování výrazně ovlivnily události 1. světové války, Velkou pozornost budeme věnovat divadelní kultuře v Německu – konkrétně proudům prosazujícím jevištní expresionismus, dále linii politického divadla a také i nové věcnosti. Ve Francii nahlédneme protichůdné trendy bulvárního a lidového plenérového divadla a neopomeneme zmínit také výjimečné dramatiky ze Španělska, Itálie, Velké Británie a USA. V opoře studujeme s. 21-38.


Kapitola obsahuje:
2
PDF
2
Studijní text
Učitel doporučuje studovat od 7. 10. 2024 do 13. 10. 2024.

Po vzniku Československa v roce 1918 opět vzrostl význam divadla. Mezi přední scény se řadilo pražské Národní divadlo, a spolu s ním jeho velký konkurent – Městské divadlo na Královských Vinohradech. V obou se uplatňovaly nejnovější divadelní trendy jak v režii, tak v herectví. Zároveň tyto instituce kolem sebe soustředily vynikající domácí dramatiky. Po válce se pak u nás prosazovaly dva základní proudy: expresionismus a psychologický realismus. Ty zastupují dvě významné režisérské osobnosti – Karel Hugo Hilar (1885–1935) a Jaroslav Kvapil (1868–1950). V této kapitole se tedy blíže seznámíme s jejich mimořádnými režijními rukopisy a zmíníme i další tvůrce, kteří se prosadili i mimo naši divadelní metropoli. V opoře studujeme s. 39-46.


Kapitola obsahuje:
2
Studijní text
Učitel doporučuje studovat od 14. 10. 2024 do 20. 10. 2024.

V období mezi dvěma světovými válkami u nás dochází k mimořádnému rozkvětu umění. S nástupem mladých umělců poválečné generace vzniká neobyčejně tvořivé a plodné kulturní ovzduší. Velkou měrou tomu napomohlo hnutí, které nazýváme avantgarda. A právě s jejími zásadními představiteli, kteří u nás působili v oblasti divadla, se nyní seznámíme. Pokusíme se výstižně charakterizovat režijní rukopisy trojice mimořádných tvůrců Jindřicha Honzla, Jiřího Frejky a E. F. Buriana, a zaměříme se také na poetiku dvojice Voskovec a Werich, kteří působili v Osvobozeném divadle – scéně našeho avantgardního hnutí Devětsil. V opoře studujeme s. 47-58.


Kapitola obsahuje:
2
Studijní text
Učitel doporučuje studovat od 21. 10. 2024 do 27. 10. 2024.

České divadlo mezi válkami se vyvíjí ve dvou protichůdných liniích: vedle tradičních projevů, která ovlivnily autory píšící pro velké scény, se nově uplatňují tendence avantgardního divadla. Vedle tradiční dramatiky coby literárního žánru založeném v podstatě na jednotě děje, psychologické motivaci jednání postav, kresbě charakterů a iluzivním zobrazení začínají tvůrci hledat nekonvenční formy dramatického vyjádření. Vedle problematiky historické a etické se stále výrazněji uplatňovala tematika psychologická a společensko-sociální (např. divadelní texty s důrazem na poválečný sociální pohyb), a to v rozličných názorových polohách a dramatických žánrech. Rychle se šířila také veselohra a satira. V opoře studujeme s. 59-70.


Kapitola obsahuje:
2
Studijní text
Učitel doporučuje studovat od 28. 10. 2024 do 3. 11. 2024.

Z tragického pocitu a zkušeností 2. světové války se rodí a vyvíjí dva výrazné proudy, které zásadně ovlivnily vývoj světového dramatu a divadla – existencialismus a absurdní drama. A na ně se nyní zaměří i výklad této kapitoly. Nejen že oba směry budeme detailně charakterizovat, ale nabídneme i jejich vzájemnou komparaci. Seznámíme se také s jejich výraznými představiteli a pojmenujeme jejich jedinečné rukopisy. A nebude to ani nesmyslné, ani beznadějné! V opoře studujeme s. 71-83.


Kapitola obsahuje:
4
PDF
2
Studijní text
Učitel doporučuje studovat od 4. 11. 2024 do 10. 11. 2024.

V této kapitole se v základních rysech seznámíme s výrazným fenoménem světového divadla 2. poloviny 20. století – tzv. druhou divadelní reformou a s ní souvisejícími zásadními proměnami (odmítnutí divadelního systému a divadla jako instituce, hledání nové formy vztahu herec/divák a jeviště/hlediště, multimediálnost divadla, paradivadel-ní aktivity). Výklad také přiblíží jednotlivé nejvýznamnější tvůrce a soubory i s jejich přelomovými inscenacemi (Living Theatre, The Open Theatre, The Bread and Puppet, Peter Brook, Ariane Mnouchkinová, Odin Teatret, Jerzy Grotowski, Tadeusz Kantor). V opoře studujeme s. 84-95.


Kapitola obsahuje:
2
Studijní text
Učitel doporučuje studovat od 11. 11. 2024 do 17. 11. 2024.

Cílem přednášky je seznámit posluchače s hlavními vývojovými etapami světového dramatu období druhé poloviny 20. století, prosazující se konkrétně v letech 1945–1989, a to s důrazem na jejich zasazení do souvislostí s obecnými dějinami kultury a umění, ale i kontextu světové literatury a divadla. Kromě přiblížení jmen významných světových dramatiků bude zájem soustředěn také na jednotlivé převažující žánry dramatu. V opoře studujeme s. 96-108.


Kapitola obsahuje:
2
Studijní text
Učitel doporučuje studovat od 18. 11. 2024 do 24. 11. 2024.

V této kapitole budeme sledovat hlavní tendence vývoje českého divadla v letech 1945–1989. Při periodizaci budeme vycházet z přelomových politických a společenských událostí, které poválečný vývoj podstatně ovlivňovaly. Zaměříme se na vznik a existenci jednotlivých divadel, a to jak ve větších městech, tak na oblasti. Nahlédneme také na tendence, které se projevovaly v oblasti dramaturgie zásadních souborů. V opoře studujeme s. 109-118.


Kapitola obsahuje:
2
Studijní text
Učitel doporučuje studovat od 25. 11. 2024 do 1. 12. 2024.

V této kapitole budeme sledovat významné české divadelní soubory a neopominutelné režijní osobnosti českého divadla v letech 1945–1989. Při periodizaci budeme vycházet ze zásadních politických a společenských událostí, které poválečný vývoj podstatně ovlivňovaly. Zaměříme se také na existenci autorských a studiových divadel, které vytvořily výraznou opozici tradičním, tzv. kamenným scénám. V opoře studujeme s. 119-136.


Kapitola obsahuje:
2
Studijní text
Učitel doporučuje studovat od 2. 12. 2024 do 8. 12. 2024.

Výklad se zaměří na seznámení se s významnými osobnostmi české dramatiky tvořícími v rozmezí let 1945–1989 a to s ohledem na jednotlivé podstatné etapy vývoje divadla sledovaného období. Naši pozornost budeme věnovat také společensko-politickému kontextu i nepřehlédnutelným historickým mezníkům, které zásadně ovlivnily proměny českého dramatu. Pojmenujeme nejen obecné stylotvorné tendence jeho vývoje, ale i žánrové a tematické proměny dramatické tvorby nebo poetiku zmíněných dramatických autorů. V opoře studujeme s. 137-154.


Kapitola obsahuje:
2
PDF
2
Studijní text
Učitel doporučuje studovat od 9. 12. 2024 do 15. 12. 2024.

V této kapitole budeme sledovat vývojové linie postmoderního a postdramatického divadla, které přirozeně reaguje na společenské i politické změny v období po rozpadu tzv. východního bloku v posledním desetiletí minulého století. Zaměříme se zejména na divadlo německé a polské, dále bude pozornost věnována jednotlivým výrazným režisérským osobnostem, které většinou tvoří v prestižních divadelních domech po celém světě. V případě Francie a Velké Británie zmíníme zejména zástupce dramatiků, neboť v těchto zemích je složka dramatu stále tou nejpodstatnější součástí divadelní inscenace. V opoře studujeme s. 155-169.


Kapitola obsahuje:
3
PDF
2
Studijní materiály
2
Studijní text
Učitel doporučuje studovat od 16. 12. 2024 do 22. 12. 2024.

V této kapitole se seznámíme s proměnami a podobami českého činoherního divadla po roce 1989 i zásadními tendencemi české dramatiky tohoto období. Nejprve stručně načrtneme obecnou charakteristiku vývoje polistopadové divadelní kultury, následně postihneme organizační a institucionální proměny nově se formující divadelní sítě, a to s důrazem nejen na tradiční soubory, ale i nově vznikající nezávislé scény. V závěru neopomeneme zmínit jména výrazných režisérů a dramatiků napříč jednotlivými generacemi. V opoře studujeme s. 170-193.


Kapitola obsahuje:
2
Studijní text
Učitel doporučuje studovat od 23. 12. 2024 do 29. 12. 2024.
Předchozí