Cílem je napomoci tomu, aby student/ka byl/a schopen/na rozlišit jednotlivé vrstvy národního jazyka, a to spisovný jazyk, hovorovou spisovnou češtinu a další. Pozornost je věnována problematice kodifikace a současným postojům ke kodifikaci, současným trendům vývoje jazykových prostředků. Osnova: 1. Rozvrstvení českého národního jazyka; spisovný jazyk, hovorová spisovná čeština, obecná čeština 2. Problematika kodifikace a postojů ke kodifikaci 3. Variantnost hláskoslovných prostředků 4. Vybrané problematické jevy českého pravopisu 5. Variantnost morfologických prostředků – podstatná jména, zájmena a další 6. Variantnost morfologických prostředků – slovesa 7. Slovesné vazby 8. Módní výrazy a vazby; nejčastější prohřešky proti normě 9. Adaptace a skloňování cizích vlastních jmen; přechylování 10. Vliv cizích jazyků na současný český jazyk 11. Čeština krajanů v zahraničí 12. Čeština 20. století 13. Čeština 21. století Vyučující PhDr. Soňa Schneiderová, Ph.D. Organizace kurzu Kurs je rozčleněn do 13 lekcí, které odpovídají 13 týdnům semestru. To studenty podporuje v průběžném studiu a plnění úkolů; jednotlivé tutoriály jsou přitom v rámci semestru rozloženy pravidelně a umožňují průběžné konzultace a řízení procesu učení. Studijní opora předmětu sleduje tyto cíle: • Formuluje v souladu se sylabem základní témata obsahu předmětu, a to tak, aby si student osvojil podstatu sdělovaného tématu prostřednictvím náležité terminologie. • Řídí proces učení (osvojení poznatku až do úrovně komunikace poznatkem): výkladový text je doplňován různými distančními prvky, zejména osvětlujícími příklady (aplikacemi), kontrolními otázkami a úkoly, jež poznatek upevňují. • Propojení hlavního výkladového textu a systému autoevaluačních činností v systému moodle zajistí osvojení učiva v postupných krocích. • Student je přitom ve studiu řízen a podporován nejen studijní oporou, ale i kontaktem s učitelem – ve fázi přímé výuky, při konzultacích a prostřednictvím elektronické individuální nebo skupinové komunikace. Podmínky absolvování Kurz je ukončen zápočtem. Zápočet se skládá prostřednictvím zápočtového testu. Termíny jsou vypsány v systému STAG.
Obsahem této části je podat přehled o rozvrstvení národního jazyka. Rozlišit pojmy národní jazyk, spisovný jazyk, hovorová spisovná čeština a obecná čeština, nářečí, slang. Ve studijní opoře studujeme strany 7-12.
Cílem je poukázat na současný stav postojů českých lingvistů ke kodifikaci, které se částečně liší od postojů tradičních. Jako zástupce extrémního postoje ke kodifikaci českého jazyka je vybrán Václav Cvrček a jeho koncept minimální intervence. Ve studijní opoře studujeme strany 13-16.
Část třetí přináší přehled o rozrůzněnosti hláskoslovných prostředků, o rozrůzněnosti jejich stylových charakteristik. Úkolem je uvědomit si, že existuje určitá variantnost jazykových prostředků v hláskosloví a že ji lze funkčně využívat při stylizaci projevů v různých komunikačních oblastech. Ve studijní opoře studujeme strany 17-20.
Toto téma má seznámit studenty/ky s charakterem českého pravopisu a upozornit na některá problematická místa v psaní jednotlivých jevů nebo vybraných pravopisných skupin. Ve studijní opoře studujeme strany 21-25.
Podobně jako u hláskosloví (viz výše) existují varianty i u morfologických prostředků, jak tvarů, tak morfologických kategorií jako je například číslo nebo rod. Varianty však mají rozdílný charakter, je potřeba mezi nimi rozlišovat. Některé jsou z hlediska současné kodifikace nespisovné, jiné mají rozdílný stylistický charakter. Některé varianty jsou součástí úzu, ale nejsou kodifikovány. Ve studijní opoře studujeme strany 26-29.
Podobně jako jmen i u sloves platí variantnost morfologických tvarů. Je stejně nutné se v této variantnosti zorientovat, vědět, které tvary a užití morfologických kategorií je spisovné a které je nespisovné, které existuje v úzu a které se stalo součástí kodifikace. Ve studijní opoře studujeme strany 30-32.
Cílem výuky v rámci tohoto tématu je předložit příklady některých nevhodných a nesprávných slovesných a předložkových vazeb, upozornit na určité vývojové tendence v užívání vazeb. Ve studijní opoře studujeme strany 33-36.
Úkolem této tematické části je poukázat na četnost užívání některých výrazů a vazeb, jež jsou však hodnoceny z hlediska normy, ev. kultivovaného projevu, jako nevhodné nebo přinejmenším zbytečně nadužívané. Ve studijní opoře studujeme strany 37-43.
V rámci výuky tohoto tématu jde o to, seznámit se s výkladem v IJP týkající se skloňování osobních jmen, zejména cizích původu, a odůvodnit podstatu přechylování u ženských příjmení. Ve studijní opoře studujeme strany 44-54.
Tato část se soustřeďuje na některé vybrané jevy týkající se vlivu cizích jazyků na češtinu. Současný český jazyk je zejména pod vlivem angličtiny. Ve studijní opoře studujeme strany 55-59.
Cílem je podat informaci o některých aspektech výskytu češtiny u krajanů v zahraničí. Čeština krajanů v zahraničí se bez rozdílů území v mnohém shoduje v některých znacích: jsou zde zachovány nářeční tvary, čeština se mísí s jazykem daného území, kde v současnosti krajané žijí, a je charakterizována poměrně omezenou stylistickou rozrůzněností. O její existenci však pečují školy a místní kulturní a společenské spolky, je zachovávána po generace v rodinách. Ve studijní opoře studujeme strany 60-62.
Tato část informuje o vybraných zásadních skutečnostech ve vývoji češtiny 20. století. Část je věnována vývoji pravopisu, část se dotýká vývoje slovní zásoby. Badatelský zájem se v tomto období zvýšil o stylistiku. Jsou zde vyjmenovány některé zásadní instituce a projekty, které ovlivnily vývoj češtiny v tomto období, informace je podána o Pražském lingvistickém kroužku, o vzniku Českého národního korpusu. Zmiňována je literatura, která měla vliv na rozvoj vědeckého zájmu o češtinu, literatura o vývoji češtiny ve 20. století. Ve studijní opoře studujeme strany 63-73.
Tato část navazuje na část předchozí. Pojednává o základních skutečnostech týkajících se vývoje češtiny v 21. století, slovnících a příručkách češtiny. Ve studijní opoře studujeme strany 74-76.