Týden 11
11. Od evoluční ontologie environmentální etice
Kapitola se zabývá evolučně ontologickým zdůvodněním environmentální etiky. Vycházíme z předpokladu, že každá etická teorie, pokud má být pro praktické jednání inspirativní, ale hlavně závazná, musí být ontologicky podložená. Tradiční (západní) etické koncepce jsou svým antropocentrismem vůči přírodnímu (ale někdy i sociokulturnímu) prostředí nastavené pansky, kořistnicky a predátorské. Evoluční ontologie vyzdvihuje inherentní hodnotu přirozené uspořádanosti (informace), která jako jediná může odolávat druhému termodynamickému principu a být tak jakousi protientropickou bariérou. Evoluční ontologie může být teoretickým základem nejenom pro etické koncepce biocentrické, ale i pro koncepce ekocentrické či dokonce onto-/infocentrické.
Výkladová část i souhrn jsou
úryvky z kapitol kolektivní práce – vysokoškolských skript – Podnikatelská a environmentální etika pod
vedením J. Šmajse (s. 6–20, viz použitá literatura). V poslední
podkapitole také uveřejňujeme apelativní text J. Šmajse – Nájemní smlouva se Zemí –, který můžeme považovat za jakýsi etický kodex ve vztahu k přírodnímu a
kulturnímu prostředí.
Cíle kapitoly:
· Charakterizovat roli evoluční ontologie pro hodnotové ukotvení environmentální etiky;
· Charakterizovat předmět a cíle environmentální etiky v situaci globální ekologické krize;
· Vysvětlit pojem biocentrismu (příp. ontocentrismu) jako hodnotového předpokladu environmentální etiky.
· Reflektovat možnosti biofilní transformace (duchovní) kultury.
· Reflexe a kritická diskuse nad apelativním textem J. Šmajse Nájemní smlouva se Zemí.
Ve studijní opře studujeme strany 90-101.