V této kapitole se dozvíte, že Nový historismus literárně-teoretická škola a způsob literární interpretace, založený na myšlenkách Michela Foucaulta a Haydena Whitea.

Objevil se v 80. a rozšířila v 90. letech 20. století. Vymezuje se proti Nové kritice a dekonstrukci. Novohistorikové nevypracovali žádný teoretický systém, jejich cílem bylo vytvořit rozvolněný přístup, ve kterém by bylo možné spojit zprvu nespojitelné – řadu děl od sebe na první pohled tak vzdálených, že hledat mezi nimi souvislosti by dříve nikoho nenapadlo – a rozšířit tak pole každého, který se literární interpretaci věnuje ohromným způsobem.

Významným představitelem a iniciátorem amerického nového historismu je Stephen Greenblatt. Nový historismus se pokouší rozumět dílu přes jeho historický kontext, odchází od myšlenky detailního zkoumání textu tak, jak to činí close reading či explication de texte. Nesnaží se však navázat na historismus jako takový; pracuje s pluralitou názorů a plně respektuje postmoderní prostředí. Odmítá hledání „jedné velké pravdy“.

Po prostudování této kapitoly budete vědět:

• co je to nový historismus a kterými školami a přístupy se inspiroval;
  
• kdo jsou hlavní představitelé nové historie;
  
• jak se nový historismus vymezoval proti nové kritice a dekonstrukci;
  
• jaké jsou hlavní teoretické podněty Nové historie pro zkoumání literárního textu.
  

V opoře studujeme s. 90–99.