Metody a techniky sociálního výzkumu

Výběr výzkumných metod. Výzkumný soubor.


Při plánování výzkumu je klíčové vybrat správné výzkumné metody, které odpovídají typu výzkumné otázky a cílům výzkumu. Správná volba metod umožňuje získat relevantní a spolehlivé údaje. V této přednášce se zaměříme na přehled hlavních metod kvantitativního a kvalitativního výzkumu a na to, jaké mají jednotlivé metody výpovědní limity.


Přehled hlavních metod kvantitativního výzkumu

Kvantitativní výzkum se zaměřuje na měření vztahů mezi proměnnými a používá číselná data, která lze statisticky analyzovat. Typickým znakem kvantitativního výzkumu je jeho zaměření na objektivní měření, zobecnitelnost a reprezentativnost výsledků. Hlavními metodami kvantitativního výzkumu jsou dotazníky a experimenty.

1. Dotazník

Dotazník je jednou z nejčastěji používaných metod v kvantitativním výzkumu. Je navržen tak, aby sbíral standardizovaná data od velkého množství respondentů.

  • Výhody dotazníků:

    • Možnost sběru dat od velkého počtu lidí.
    • Standardizace odpovědí umožňuje snadnou statistickou analýzu.
    • Relativně nízké náklady a časová úspora při distribuci (zejména online dotazníky).
  • Nevýhody dotazníků:

    • Odpovědi mohou být povrchní, protože není možné jít do hloubky motivací a postojů respondentů.
    • Nízká návratnost u neosobních dotazníků (zejména online).
    • Riziko zkreslených odpovědí kvůli sociální žádoucnosti (respondenti odpovídají tak, jak si myslí, že by měli).

2. Experiment

Experiment je metoda, při které výzkumník aktivně manipuluje s nezávislou proměnnou a sleduje její vliv na závislou proměnnou. Výhodou experimentů je, že umožňují testovat kauzální vztahy.

  • Výhody experimentů:

    • Možnost ověřit příčinné vztahy mezi proměnnými.
    • Kontrola nad proměnnými umožňuje eliminovat rušivé faktory.
    • Výsledky lze testovat za předem definovaných podmínek, což zvyšuje přesnost zjištění.
  • Nevýhody experimentů:

    • Umělost laboratorních podmínek může ovlivnit přirozené chování účastníků.
    • Etické problémy mohou nastat při manipulaci s proměnnými (např. v psychologických experimentech).
    • Obtížná zobecnitelnost výsledků na reálné podmínky, protože chování lidí v laboratoři může být odlišné od chování v běžném životě.


Přehled hlavních metod kvalitativního výzkumu

Kvalitativní výzkum se zaměřuje na hlubší pochopení významů, zkušeností a procesů. Nepoužívá číselná data, ale spíše se soustředí na textové, obrazové nebo zvukové informace, které jsou analyzovány a interpretovány. Dvěma nejběžnějšími metodami kvalitativního výzkumu jsou rozhovor a pozorování.

1. Rozhovor

Rozhovor je metoda, při které výzkumník klade respondentovi otázky a zaznamenává jeho odpovědi. Rozhovory mohou být strukturované, polostrukturované nebo nestrukturované.

  • Výhody rozhovorů:

    • Poskytují hlubší vhled do myšlení a zkušeností respondentů.
    • Umožňují flexibilitu při dotazování, kdy se výzkumník může přizpůsobit odpovědím respondenta.
    • Schopnost reagovat na emocionální a neverbální reakce respondentů.
  • Nevýhody rozhovorů:

    • Jsou časově náročné, protože vyžadují osobní kontakt a podrobné analýzy.
    • Výsledky nelze snadno zobecnit na širší populaci kvůli malým vzorkům.
    • Subjektivita výzkumníka může ovlivnit interpretaci odpovědí.

2. Pozorování

Pozorování je metoda, kdy výzkumník sleduje a zaznamenává chování lidí nebo událostí v jejich přirozeném prostředí. Pozorování může být participační (výzkumník se účastní) nebo neparticipační (výzkumník pouze pozoruje).

  • Výhody pozorování:

    • Poskytuje reálný obraz o chování lidí v jejich přirozeném prostředí.
    • Umožňuje zachytit neplánované nebo neočekávané reakce a situace.
    • Lze sledovat sociální interakce, které by mohly být zkreslené při verbálních metodách.
  • Nevýhody pozorování:

    • Výzkumník může být při participaci ovlivněn svou přítomností, což zkreslí výsledky.
    • Pozorování může být časově náročné a obtížně plánovatelné.
    • Etické problémy, pokud pozorovaní lidé nevědí, že jsou sledováni.


Výpovědní limity jednotlivých metod

Každá metoda, ať už kvantitativní nebo kvalitativní, má své výpovědní limity. Zde je přehled hlavních limitů:

Kvantitativní metody (dotazník, experiment)

  • Dotazník:
    • Dotazníky jsou omezeny na měřitelné a často povrchní informace. Neumožňují zkoumat hluboké motivace a významy, které lidé přisuzují svému chování. Také hrozí zkreslení odpovědí (respondenti nemusí vždy odpovídat upřímně).
  • Experiment:
    • Experimenty často zkoumají chování v umělých podmínkách, které nemusí odpovídat reálným situacím. Přesné kontrolování proměnných může být v praxi složité a ne vždy eticky přijatelné.

Kvalitativní metody (rozhovor, pozorování)

  • Rozhovor:

    • Výsledky z rozhovorů nelze snadno zobecnit na širší populaci, protože vzorky bývají malé. Také je obtížné eliminovat subjektivní interpretaci odpovědí jak ze strany respondenta, tak výzkumníka.
  • Pozorování:

    • Pozorování je časově náročné a může být zkreslené přítomností výzkumníka, zejména pokud jde o participační pozorování. Je také složité opakovat stejné podmínky a dosáhnout stejných výsledků.


Výběr výzkumných metod závisí na povaze výzkumné otázky a cílech výzkumu. Kvantitativní metody jsou ideální pro měření vztahů a zobecnitelnost výsledků, zatímco kvalitativní metody poskytují hlubší vhled do motivací, významů a zkušeností. Každá metoda má své výhody i omezení, a proto je důležité pečlivě zvážit, jaký typ dat chcete získat, a jak budete výsledky interpretovat.


Rozdíly mezi kvantitativními a kvalitativními metodami jsou zásadní, protože každá z těchto metod má jiný přístup k výzkumu, sběru dat a interpretaci výsledků. Tyto rozdíly se týkají nejen způsobu, jakým se data shromažďují, ale i toho, co z nich lze vyvodit. Níže jsou hlavní rozdíly mezi metodami:

1. Cíl výzkumu

  • Kvantitativní metody:
    • Cílem kvantitativního výzkumu je měřit a analyzovat vztahy mezi proměnnými. Výsledky jsou obvykle číselné a slouží k popisu, vysvětlení nebo predikci určitého jevu.
    • Typicky odpovídají na otázky typu "Kolik?", "Jak často?", "Jaký je vztah mezi…?"
  • Kvalitativní metody:
    • Cílem kvalitativního výzkumu je pochopit a interpretovat významy, zkušenosti nebo chování z pohledu účastníků výzkumu. Data jsou textová nebo obrazová.
    • Typicky odpovídají na otázky typu "Jak?", "Proč?", "Co znamená?"

2. Povaha dat

  • Kvantitativní metody:

    • Data jsou číselná a lze je měřit. Například výsledky dotazníku nebo experimentu jsou často ve formě čísel, skóre nebo procentuálních hodnot.
    • Data jsou strukturovaná a standardizovaná, což usnadňuje jejich statistickou analýzu a zobecnění na širší populaci.
  • Kvalitativní metody:

    • Data jsou obvykle textová, obrazová nebo zvuková (např. přepisy rozhovorů, poznámky z pozorování). Data jsou méně strukturovaná a často popisují subjektivní zkušenosti účastníků.
    • Data jsou bohatá na detaily, což umožňuje hlubší analýzu specifických případů, ale je obtížnější je zobecnit.

3. Metody sběru dat

  • Kvantitativní metody:

    • Typické metody sběru dat zahrnují dotazníky, testy, experimenty, ankety nebo analýzu sekundárních dat (např. statistiky).
    • Dotazníky a experimenty poskytují standardizované odpovědi, což usnadňuje jejich srovnávání a analýzu.
  • Kvalitativní metody:

    • Kvalitativní metody zahrnují rozhovory, pozorování, případové studie a obsahovou analýzu textů nebo mediálních obsahů.
    • Tyto metody jsou flexibilní a mohou být přizpůsobeny kontextu a reakcím účastníků.

4. Analýza dat

  • Kvantitativní metody:

    • Data jsou analyzována pomocí statistických metod, které zahrnují deskriptivní statistiky (průměry, mediány) a inferenční statistiky (korelace, regrese, testování hypotéz).
    • Výsledky lze kvantifikovat, zobecnit na širší populaci a využít pro predikci budoucích trendů.
  • Kvalitativní metody:

    • Data jsou analyzována pomocí kvalitativních technik, jako je tematická analýza, narrativní analýza nebo kódování (identifikace klíčových témat a vzorců v textu).
    • Analýza je více zaměřena na interpretaci a pochopení kontextu a zkušeností účastníků, než na zobecnění.

5. Velikost vzorku

  • Kvantitativní metody:

    • Kvantitativní výzkum obvykle vyžaduje velký vzorek, aby byla data reprezentativní a bylo možné zobecnit výsledky na širší populaci.
    • Vzorky mohou být stovky nebo tisíce respondentů.
  • Kvalitativní metody:

    • Kvalitativní výzkum obvykle pracuje s menšími vzorky. Účelem není zobecnit na populaci, ale hlouběji porozumět konkrétním případům nebo skupinám.
    • Vzorky mohou zahrnovat jen několik jednotlivců, případně desítky účastníků.

6. Zobecnitelnost výsledků

  • Kvantitativní metody:
    • Výsledky kvantitativního výzkumu jsou často zobecnitelné na širší populaci. Proto se klade velký důraz na reprezentativnost vzorku a na kontrolu proměnných.
  • Kvalitativní metody:
    • Výsledky kvalitativního výzkumu jsou méně zobecnitelné, protože jsou obvykle zaměřené na specifické případy nebo kontexty. Jejich cílem je spíše hlubší porozumění konkrétním situacím než zobecnění.

7. Role výzkumníka

  • Kvantitativní metody:
    • Výzkumník má v kvantitativním výzkumu pasivní roli. Snaží se minimalizovat svůj vliv na výsledky a udržet objektivitu. Výzkumník často působí pouze jako sběrač dat a analytik.
  • Kvalitativní metody:
    • Výzkumník v kvalitativním výzkumu má aktivnější roli. Často interaguje s účastníky, provádí rozhovory a účastní se pozorování. Jeho subjektivní interpretace a porozumění jsou důležitými prvky výzkumu.

8. Flexibilita výzkumu

  • Kvantitativní metody:
    • Kvantitativní výzkum je obvykle méně flexibilní. Hypotézy a metody jsou jasně definovány předem a během výzkumu se nemění.
  • Kvalitativní metody:
    • Kvalitativní výzkum je flexibilnější. Výzkumník může přizpůsobovat otázky, techniky sběru dat nebo i zaměření výzkumu na základě odpovědí a situace.


Shrnutí rozdílů mezi metodami:

FaktorKvantitativní výzkumKvalitativní výzkum
CílMěření vztahů, testování hypotézPorozumění významům, zkušenostem
Povaha datČíselná, strukturovanáTextová, nestrukturovaná
Metody sběru datDotazník, experimentRozhovor, pozorování, obsahová analýza
Analýza datStatistická analýzaTematická/narrativní analýza, kódování
Velikost vzorkuVelké vzorky (stovky až tisíce)Malé vzorky (desítky)
ZobecnitelnostVysoce zobecnitelnéNízká zobecnitelnost
Role výzkumníkaPasivní, minimální interakceAktivní, interakce s účastníky
Flexibilita výzkumuNízká, jasně definované otázky a postupyVysoká, flexibilní přizpůsobení

Tyto rozdíly mezi metodami jsou klíčové pro výběr správného přístupu k výzkumu a pro rozhodování o tom, jaké metody použít při řešení konkrétních výzkumných otázek a cílů.


SBĚR DAT

Sběr dat je klíčovou fází výzkumného procesu, která může významně ovlivnit kvalitu a validitu výsledků. Při sběru dat se však mohou vyskytnout různé problémy, které mohou výzkum komplikovat nebo zkreslit jeho výsledky. Zde jsou nejčastější problémy při sběru dat a jejich dopad na výzkum:

1. Nízká návratnost dotazníků

  • Problém: Pokud je počet respondentů, kteří vrátí vyplněný dotazník, nízký, může to ovlivnit reprezentativnost vzorku a snížit validitu výsledků.
  • Důsledek: Data mohou být zaujatá, pokud vracejí dotazníky pouze určití lidé (např. motivovaní nebo angažovaní jedinci), což naruší celkovou objektivitu výzkumu.
  • Řešení: Zvýšení motivace respondentů pomocí pobídek, zkrácení dotazníků a využívání připomínek (follow-up) může pomoci zvýšit návratnost.

2. Chybný výběr vzorku

  • Problém: Výzkumník může vybrat vzorek, který není reprezentativní pro celou cílovou populaci. To se může stát, když vzorek není dostatečně různorodý nebo je příliš malý.
  • Důsledek: Výsledky nejsou zobecnitelné na širší populaci, protože vzorek neodráží skutečnou diverzitu zkoumané skupiny.
  • Řešení: Používání náhodného výběru nebo stratifikovaného vzorkování pomáhá zajistit, aby byl vzorek reprezentativní.

3. Sociální žádoucnost odpovědí

  • Problém: Respondenti často odpovídají způsobem, který odpovídá společensky žádoucímu chování, a ne tím, co skutečně cítí nebo dělají.
  • Důsledek: Výsledky mohou být zkreslené a nereflektují reálné postoje nebo chování respondentů.
  • Řešení: Anonymizace odpovědí, vhodná formulace otázek a používání nepřímých otázek mohou snížit tendenci odpovídat sociálně žádoucím způsobem.

4. Nesprávně formulované otázky

  • Problém: Otázky mohou být příliš vágní, komplikované nebo zavádějící, což vede k nesprávnému pochopení respondentem.
  • Důsledek: Respondenti mohou otázky interpretovat různě, což vede k nespolehlivým a nekonzistentním datům.
  • Řešení: Pilotní testování dotazníků nebo rozhovorů pomáhá identifikovat problémy s formulací otázek. Srozumitelnost otázek je klíčová pro získání validních odpovědí.

5. Chyby při zadávání dat

  • Problém: Ruční zadávání dat do softwaru pro analýzu může vést k chybám, jako jsou překlepy nebo nesprávné přiřazení odpovědí.
  • Důsledek: Nesprávná data mohou vést k nesprávným závěrům a analýzám.
  • Řešení: Automatizace zadávání dat (např. použití online dotazníků) nebo kontrola zadávání dat může minimalizovat chyby.

6. Nízká kvalita odpovědí

  • Problém: Někteří respondenti mohou odpovídat bez zájmu nebo z nedostatku času, což vede k nekonzistentním nebo neúplným odpovědím (např. přeskakování otázek nebo výběr náhodných odpovědí).
  • Důsledek: Data z takových odpovědí mohou být neplatná a mohou zkreslit výsledky.
  • Řešení: Udržujte dotazníky krátké, srozumitelné a zajímavé. Respondenty také můžete motivovat jasným vysvětlením důležitosti jejich odpovědí.

7. Etické problémy při sběru dat

  • Problém: Pokud respondenti neví, jak budou jejich data použita, nebo nejsou dostatečně informováni o povaze výzkumu, mohou se objevit etické problémy, které mohou snížit jejich důvěru.
  • Důsledek: Etické problémy mohou vést k odmítnutí účasti ve výzkumu nebo k nespolupráci ze strany respondentů.
  • Řešení: Zajistit, že účastníci výzkumu jsou dostatečně informováni o účelu výzkumu, o způsobu zpracování dat a že mají možnost kdykoliv odstoupit. Získání informovaného souhlasu je nezbytné.

8. Technické problémy při sběru dat

  • Problém: Technické problémy, jako jsou chyby při sběru dat online, nefunkční dotazníkové platformy nebo výpadky softwaru, mohou sběr dat narušit nebo úplně zastavit.
  • Důsledek: Ztráta dat nebo chybně nasbíraná data mohou výrazně ovlivnit výsledky výzkumu.
  • Řešení: Pravidelné testování technických nástrojů, zálohování dat a monitorování online dotazníků mohou minimalizovat rizika spojená s technickými problémy.

9. Špatná časová koordinace

  • Problém: Není-li dobře naplánovaný harmonogram sběru dat, může dojít ke zpožděním, což ovlivní kvalitu dat. Například v longitudinalních studiích se může ztratit kontakt s respondenty.
  • Důsledek: Zpoždění v procesu sběru dat může znamenat, že výzkumník nemá k dispozici aktuální nebo relevantní data.
  • Řešení: Plánování časového harmonogramu sběru dat a jeho dodržování, případně použití nástrojů pro připomínání respondentům o účasti ve výzkumu, může pomoci dodržet časový plán.

10. Problémy s interpretací otázek

  • Problém: Respondenti mohou otázky interpretovat různými způsoby na základě svého kulturního zázemí, vzdělání nebo jiných faktorů.
  • Důsledek: Data mohou být nekonzistentní a nereflektují skutečnou realitu, což může zkreslit výsledky výzkumu.
  • Řešení: Testování dotazníků nebo otázek v různých kulturních kontextech, případně důkladné vysvětlení složitějších otázek, může minimalizovat chybnou interpretaci.


Pro úspěšný sběr dat je klíčové být si vědom potenciálních problémů a mít připravené strategie, jak se s nimi vypořádat. Správná formulace otázek, výběr vzorku, zajištění technického zázemí a etické postupy jsou nezbytné pro sběr kvalitních a validních dat, která povedou k přesným a spolehlivým výsledkům.


Výběr výzkumného souboru: Druhy výběru a jejich popis

Výběr výzkumného souboru je klíčovou částí každého výzkumného projektu, protože na něm závisí kvalita a zobecnitelnost výsledků. Výzkumný soubor je skupina lidí, případů nebo jevů, které výzkumník zkoumá. Proces výběru zahrnuje rozhodnutí o tom, koho nebo co bude výzkum zahrnovat, jak budou respondenti vybíráni a jak budou reprezentovat širší populaci.

Existují různé druhy výběrů, které výzkumníci používají v závislosti na povaze výzkumu, metodologii a cílech. Tyto metody lze rozdělit do dvou hlavních kategorií: pravděpodobnostní výběr (náhodný výběr) a nepravděpodobnostní výběr (nenáhodný výběr).


1. Pravděpodobnostní výběr (náhodný výběr)

Pravděpodobnostní výběr znamená, že každý člen populace má stejnou šanci být vybrán do vzorku. Tento druh výběru je považován za nejspolehlivější, protože umožňuje zobecnění výsledků na celou populaci.

a) Jednoduchý náhodný výběr

  • Popis: Každý člen populace má stejnou pravděpodobnost, že bude vybrán. Toho se dosahuje například tím, že se všem členům populace přidělí číslo a poté se náhodně vyberou čísla z celého seznamu (např. losem nebo pomocí generátoru náhodných čísel).
  • Výhoda: Tento výběr je nestranný a eliminuje zaujatost. Poskytuje reprezentativní vzorek, pokud je velikost vzorku dostatečně velká.
  • Nevýhoda: V praxi může být náročné realizovat, zvláště pokud je populace velká a je obtížné získat seznam všech jejích členů.

b) Stratifikovaný náhodný výběr

  • Popis: Populace je rozdělena do strat (podskupin), které mají společný určitý charakteristický znak (např. věk, pohlaví, vzdělání). Z každé straty je poté náhodně vybrán vzorek, přičemž každá strata je zastoupena v poměru, jaký má v populaci.
  • Výhoda: Zajišťuje, že každá strata populace je ve vzorku adekvátně zastoupena, což zvyšuje přesnost výsledků a jejich zobecnitelnost.
  • Nevýhoda: Je časově náročnější a složitější, protože vyžaduje znalost charakteristik celé populace.

c) Systémový výběr

  • Popis: Z populace je vybrán první náhodný člen a poté se vybírají další členové v pravidelných intervalech (např. každý 10. člověk z celkového seznamu).
  • Výhoda: Jednodušší než jednoduchý náhodný výběr a stále relativně nestranný.
  • Nevýhoda: Pokud existuje nějaký skrytý vzorec v populaci (např. lidé s podobnými vlastnostmi se vyskytují na určitém místě v seznamu), může tento výběr vést k zaujatosti.

d) Shlukový (klastrový) výběr

  • Popis: Populace je rozdělena do přirozených skupin nebo shluků (např. školy, regiony) a poté jsou náhodně vybrány některé z těchto shluků. Všechny jednotky v těchto shlucích jsou zahrnuty do výzkumu.
  • Výhoda: Umožňuje výzkum velkých populací, aniž by bylo nutné shromažďovat údaje od každého jednotlivce. Je časově a nákladově efektivní.
  • Nevýhoda: Může zvýšit variabilitu výsledků, protože jednotlivé shluky mohou být více homogenní, než by byly při jiném typu výběru.


2. Nepravděpodobnostní výběr (nenáhodný výběr)

Nepravděpodobnostní výběr znamená, že ne všichni členové populace mají stejnou pravděpodobnost být vybráni. Tento typ výběru je často používán v situacích, kdy není možné realizovat náhodný výběr, nebo pokud je cílem výzkumu hlubší porozumění určitým případům, nikoliv zobecnění výsledků.

a) Záměrný (účelový) výběr

  • Popis: Výzkumník záměrně vybírá respondenty, kteří podle něj nejlépe odpovídají výzkumným otázkám nebo mají určité charakteristiky, které jsou relevantní pro studovaný jev.
  • Výhoda: Výzkumník může zaměřit pozornost na specifické skupiny lidí, které jsou klíčové pro jeho výzkum, což poskytuje hlubší a kontextově bohatší data.
  • Nevýhoda: Tento typ výběru je náchylný k zaujatosti, což může omezit zobecnitelnost výsledků.

b) Kvantový výběr

  • Popis: Tento výběr se provádí na základě kvót, které odrážejí strukturu populace (např. určitý počet respondentů podle věku, pohlaví nebo zaměstnání).
  • Výhoda: Kvantový výběr umožňuje rychle získat vzorek, který odpovídá určitém struktuře populace.
  • Nevýhoda: Kvóty nemusí vždy odpovídat skutečným charakteristikám populace a mohou být ovlivněny předsudky výzkumníka.

c) Výběr „sněhové koule“

  • Popis: Tento typ výběru začíná s malým počtem respondentů, kteří jsou poté požádáni, aby doporučili další respondenty s podobnými charakteristikami. Tento proces se opakuje, dokud není vzorek dostatečně velký.
  • Výhoda: Tato metoda je užitečná při zkoumání skrytých nebo obtížně dostupných populací (např. drogově závislí, undergroundové subkultury).
  • Nevýhoda: Výsledný vzorek není reprezentativní a je náchylný k zaujatosti, protože respondenti doporučují další lidi ze své vlastní sociální sítě.

d) Pohodlný (příležitostný) výběr

  • Popis: Tento výběr zahrnuje výběr těch respondentů, kteří jsou snadno dostupní nebo ochotní se účastnit (např. studenti na univerzitě).
  • Výhoda: Pohodlný výběr je rychlý, snadný a levný.
  • Nevýhoda: Výsledky nemohou být zobecněny na širší populaci, protože vzorek nemusí být reprezentativní.


Výběr výzkumného souboru je zásadní pro úspěch výzkumu a pro dosažení platných a spolehlivých výsledků. Pravděpodobnostní výběr umožňuje zobecnění na širší populaci a je obvykle preferován ve výzkumech, které usilují o statistickou validitu a zobecnitelnost. Nepravděpodobnostní výběr je zase vhodnější pro výzkumy, které se zaměřují na specifické, obtížně dosažitelné nebo malé populace, kde není zobecnění klíčovým cílem. Každý výzkumný projekt si vyžaduje pečlivé zvážení, jaký druh výběru je nejvhodnější vzhledem k cílům a povaze výzkumu.


Konkrétní příklady k jednotlivým druhům výběru:

1. Pravděpodobnostní výběr (náhodný výběr)

a) Jednoduchý náhodný výběr

  • Příklad: Výzkumník chce zjistit pracovní spokojenost zaměstnanců ve velké firmě s 10 000 zaměstnanci. Vytvoří seznam všech zaměstnanců a každému přidělí číslo. Pomocí generátoru náhodných čísel vybere 500 zaměstnanců, kteří budou součástí výzkumu.

b) Stratifikovaný náhodný výběr

  • Příklad: Výzkum chce zkoumat názory občanů na nové reformy zdravotní péče ve městě. Populace je rozdělena do tří věkových skupin: 18–30, 31–50 a 51 a více. V každé věkové skupině výzkumník náhodně vybere určité množství lidí (např. 100 z každé skupiny), aby byly všechny věkové kategorie rovnoměrně zastoupeny.

c) Systémový výběr

  • Příklad: Výzkumník má seznam 1 000 studentů univerzity a chce vybrat vzorek 100 studentů. Počítá systémový krok (1 000 ÷ 100 = 10), což znamená, že po náhodném výběru prvního studenta z první desítky seznamu se poté vybírá každý desátý student.

d) Shlukový (klastrový) výběr

  • Příklad: Národní průzkum spotřeby alkoholu mezi vysokoškolskými studenty. Namísto náhodného výběru jednotlivých studentů z celé země, výzkumník náhodně vybere 10 univerzit (shluků) a poté zahrne všechny studenty z těchto univerzit do vzorku.

2. Nepravděpodobnostní výběr (nenáhodný výběr)

a) Záměrný (účelový) výběr

  • Příklad: Výzkumník chce studovat vliv nových vzdělávacích metod na děti s ADHD. Namísto náhodného výběru všech dětí, výzkumník záměrně vybere děti s diagnózou ADHD, které navštěvují školu, kde byly zavedeny nové vzdělávací metody.

b) Kvantový výběr

  • Příklad: Výzkum chce analyzovat politické preference voličů v určitém regionu. Vzorek respondentů bude zahrnovat 40 % mužů a 60 % žen, což odráží skutečný poměr pohlaví v populaci regionu. Výzkumník vybírá respondenty tak, aby přesně naplnil kvóty na základě pohlaví.

c) Výběr „sněhové koule“

  • Příklad: Výzkum o zkušenostech bývalých vězňů s reintegrací do společnosti. Výzkumník začne s několika bývalými vězni, které zná, a požádá je, aby doporučili další lidi ve stejné situaci, kteří by mohli být ochotni se účastnit výzkumu.

d) Pohodlný (příležitostný) výběr

  • Příklad: Výzkumník provádí průzkum spotřebního chování a jednoduše osloví kolemjdoucí v obchodním centru, kteří jsou ochotni vyplnit dotazník. Tito respondenti jsou snadno dostupní, a proto jsou součástí vzorku.


Shrnutí příkladů:

Typ výběruPříklad
Jednoduchý náhodný výběrNáhodný výběr 500 zaměstnanců z firmy s 10 000 zaměstnanci pomocí generátoru náhodných čísel.
Stratifikovaný náhodný výběrVýběr názorů občanů na reformy zdravotní péče rozdělený podle věkových skupin (18–30, 31–50, 51 a více).
Systémový výběrVýběr každého desátého studenta z celkového seznamu 1 000 studentů na univerzitě.
Shlukový (klastrový) výběrVýběr 10 univerzit a zahrnutí všech studentů z těchto univerzit do průzkumu spotřeby alkoholu.
Záměrný (účelový) výběrVýzkum zaměřený na děti s ADHD, které se účastní nové vzdělávací metody.
Kvantový výběrVýběr politických preferencí s kvótami podle pohlaví (40 % mužů, 60 % žen) odrážející složení populace v daném regionu.
Výběr „sněhové koule“Výzkum bývalých vězňů, kteří doporučí další bývalé vězně ke studii.
Pohodlný (příležitostný) výběrOslovování náhodných kolemjdoucích v obchodním centru k vyplnění dotazníku o spotřebním chování.


Tento přehled ukazuje, jak se různé metody výběru používají v praxi v závislosti na dostupnosti respondentů, výzkumném cíli a povaze studované populace.

Zvolit reprezentativní vzorek je v rámci výzkumu klíčové, protože kvalita a spolehlivost výsledků závisí na tom, zda vzorek věrně odráží charakteristiky celé populace, kterou chceme zkoumat. Níže jsou uvedeny hlavní důvody, proč je důležité zajistit, aby byl vzorek reprezentativní:

1. Možnost zobecnění výsledků

  • Reprezentativní vzorek umožňuje zobecnit výsledky na širší populaci. Pokud vzorek věrně odráží různé charakteristiky populace (např. věk, pohlaví, vzdělání), můžeme s větší jistotou tvrdit, že výsledky výzkumu jsou platné i pro celou cílovou populaci.
  • Příklad: Výsledky průzkumu o spotřebitelském chování vycházející z reprezentativního vzorku (zahrnujícího lidi různých věkových kategorií, příjmových skupin a regionů) lze zobecnit na celou populaci spotřebitelů.

2. Minimalizace systematické chyby (biasu)

  • Výběr nereprezentativního vzorku může vést ke zkreslení výsledků. K tomu dochází, pokud některé skupiny v populaci nejsou ve vzorku dostatečně zastoupeny, což může ovlivnit výsledky výzkumu a vést k chybným závěrům.
  • Příklad: Pokud by v politickém průzkumu byli přehlíženi mladí voliči, mohlo by to vést ke zkreslení výsledků ve prospěch starších generací, což by neodráželo skutečné názory celé populace.

3. Zajištění přesnosti a spolehlivosti

  • Reprezentativní vzorek zajišťuje, že výsledky budou přesné a spolehlivé. Vzorek, který dobře odráží populaci, poskytuje kvalitnější a konzistentnější výsledky. Opakované výzkumy s reprezentativními vzorky by měly přinášet podobné závěry, což zvyšuje důvěru ve zjištěné závěry.
  • Příklad: Ve zdravotnickém výzkumu, který zkoumá účinnost nové léčby, je důležité, aby vzorek pacientů zahrnoval různorodé skupiny (např. muže a ženy, různé věkové kategorie), aby bylo možné spolehlivě říci, zda léčba funguje napříč populací.

4. Prevence chyb při interpretaci

  • Pokud vzorek není reprezentativní, hrozí, že výsledky budou špatně interpretovány, protože neodráží skutečnou situaci celé populace. Nereprezentativní vzorek může vést k přehnaným nebo nedostatečným závěrům.
  • Příklad: Průzkum, který se zaměřuje pouze na lidi s vysokým příjmem, by mohl dospět k závěru, že většina obyvatel preferuje drahé luxusní výrobky, i když tato preference by ve skutečnosti neodrážela nákupní chování lidí s nižšími příjmy.

5. Snížení variability výsledků

  • Výzkumy s reprezentativními vzorky mají tendenci vykazovat menší variabilitu v datech, protože jsou lépe schopny zachytit širší spektrum postojů a zkušeností. Tím se snižuje riziko extrémních hodnot, které mohou zkreslit celkové výsledky.
  • Příklad: Výzkum zaměřený na spotřebu alkoholu, který zahrnuje různé věkové skupiny, vzdělání a regiony, bude mít přesnější a méně variabilní výsledky, než výzkum zaměřený pouze na určitý věkový segment.

6. Etická důvěryhodnost

  • Výzkumy, které používají reprezentativní vzorek, jsou často považovány za etičtější, protože zohledňují všechny relevantní skupiny a jejich potřeby. To zvyšuje důvěru ve výzkumné závěry a přispívá k odpovědnému výzkumu.
  • Příklad: Výzkum zdravotních potřeb v rámci veřejného zdravotnictví, který nezahrne znevýhodněné skupiny obyvatel, by mohl být vnímán jako neetický a nespravedlivý, protože nezohledňuje jejich specifické zdravotní potřeby.


Shrnutí důvodů pro zvolení reprezentativního vzorku:

  1. Možnost zobecnění výsledků – Reprezentativní vzorek zajišťuje, že výsledky výzkumu jsou platné pro celou cílovou populaci.
  2. Minimalizace zkreslení (biasu) – Reprezentativní vzorek snižuje riziko zkreslených výsledků, které by mohly být způsobeny nerovnoměrným zastoupením různých skupin.
  3. Přesnost a spolehlivost – Zajišťuje, že výzkum poskytuje přesné a opakovatelné výsledky, což zvyšuje jejich důvěryhodnost.
  4. Prevence chyb při interpretaci – Výsledky výzkumu jsou správně interpretovány a nejsou zkresleny nereprezentativním vzorkem.
  5. Snížení variability výsledků – Menší rozptyl v datech vede k přesnějším závěrům.
  6. Etická důvěryhodnost – Zohlednění všech relevantních skupin zvyšuje důvěryhodnost a etičnost výzkumu.

Celkově je tedy zvolení reprezentativního vzorku nezbytné pro dosažení kvalitních, spolehlivých a relevantních výsledků, které mohou přinést hodnotné poznatky pro daný výzkumný záměr.


Co je to reprezentativní vzorek?

Reprezentativní vzorek je takový vzorek, který věrně odráží vlastnosti celé populace, ze které byl vybrán. Pokud je vzorek reprezentativní, můžeme předpokládat, že výsledky získané z výzkumu na tomto vzorku platí pro celou populaci. To znamená, že vzorek musí zahrnovat různé skupiny lidí v takovém poměru, v jakém se vyskytují v celé populaci.

Co znamená reprezentativnost?

Reprezentativnost znamená, že vzorek dostatečně odráží různé důležité charakteristiky celé populace, například věk, pohlaví, vzdělání, socioekonomický status, geografické umístění apod. Reprezentativnost zajišťuje, že výsledky výzkumu mohou být zobecněny na celou populaci, protože vzorek zahrnuje všechny klíčové proměnné v odpovídajícím poměru.

Příklad pro lepší pochopení:

Představ si, že chceš udělat průzkum mezi všemi obyvateli města, abys zjistila, jak jsou spokojení s novým systémem veřejné dopravy. V tomto městě žije 60 % dospělých lidí a 40 % lidí pod 18 let. Také víš, že 55 % obyvatel jsou ženy a 45 % muži.

Reprezentativní vzorek by zahrnoval takový výběr obyvatel, kde je přibližně 60 % dospělých, 40 % dětí a dospívajících, a zároveň by ve vzorku bylo 55 % žen a 45 % mužů. To by zajistilo, že vzorek skutečně odráží demografickou strukturu města. Pokud tedy z tohoto vzorku zjistíš, že 70 % obyvatel je spokojeno s veřejnou dopravou, můžeš s vysokou pravděpodobností říci, že podobné procento (70 %) obyvatel celého města bude mít stejný názor.

Co když vzorek není reprezentativní?

Pokud bys udělala průzkum jen mezi mladými lidmi nebo jen mezi staršími obyvateli města, výsledky by nebyly reprezentativní. Například, pokud by se průzkumu účastnili hlavně mladí lidé, kteří používají veřejnou dopravu častěji, mohlo by to zkreslit výsledky ve prospěch pozitivních odpovědí, i když starší obyvatelé by mohli mít negativnější názory. Takové výsledky by neodrážely názor celé populace.


  • Reprezentativní vzorek zahrnuje skupinu, která odráží složení celé populace.
  • Reprezentativnost zajistí, že výsledky výzkumu budou zobecnitelné na celou populaci.
  • Příklad: Pokud je ve městě 60 % dospělých a 40 % dětí, reprezentativní vzorek by měl obsahovat podobný poměr těchto skupin, aby odpovídal struktuře obyvatel.

Reprezentativnost je klíčová pro zajištění spolehlivých a přesných výsledků výzkumu, které lze aplikovat na širší populaci.



ROZŠIŘUJÍCÍ TEXT:

KTERÁ METODA JE VHODNÁ PRO ANALÝZU TEXTU?

Pro analýzu textu existuje několik vhodných metod v závislosti na výzkumných cílech, typu dat a hloubce, kterou chcete dosáhnout. Níže jsou uvedeny hlavní metody používané pro analýzu textu:

1. Tematická analýza

  • Popis: Tematická analýza je jednou z nejběžnějších metod analýzy textu v kvalitativním výzkumu. Jejím cílem je identifikovat a analyzovat hlavní témata (vzorce) v textu. Výzkumník text kóduje (označuje opakující se témata nebo klíčové prvky) a následně zkoumá, jak se tato témata vztahují k výzkumné otázce.
  • Použití: Tematická analýza je vhodná, pokud chcete odhalit klíčové myšlenky nebo vzorce ve velkém množství textových dat (např. rozhovory, diskuzní fóra).
  • Příklad: Analýza rozhovorů s respondenty o jejich zkušenostech s péčí o děti může odhalit hlavní témata, jako jsou „emocionální podpora“, „finanční tíseň“ nebo „role komunity“.

2. Obsahová analýza

  • Popis: Obsahová analýza se zaměřuje na systematické kvantifikování určitého obsahu v textu. Text je kódován podle předem definovaných kategorií a tyto kategorie jsou poté statisticky analyzovány. Obsahová analýza může být jak kvalitativní (získávání významu z obsahu), tak kvantitativní (počítání frekvence slov nebo témat).
  • Použití: Obsahová analýza je užitečná, pokud chcete analyzovat strukturu a frekvenci určitých pojmů v textu.
  • Příklad: Analýza novinových článků, kde se sleduje, jak často se objevují určitá klíčová slova spojená s politickou kampaní.

3. Diskurzivní analýza

  • Popis: Diskurzivní analýza zkoumá, jak jazyk vytváří a reprodukuje sociální realitu. Analyzuje text (mluvený nebo psaný) v širším kontextu, s ohledem na to, jak diskurzy utvářejí význam a ovlivňují společenské procesy.
  • Použití: Tato metoda je vhodná, pokud se zajímáte o to, jakým způsobem jsou určité myšlenky nebo témata komunikovány a jak ovlivňují chování nebo názory lidí.
  • Příklad: Diskurzivní analýza politických projevů zkoumá, jak jsou politické problémy prezentovány a jaká sociální, politická nebo kulturní témata jsou používána k ovlivnění veřejného mínění.

4. Narrativní analýza

  • Popis: Narrativní analýza se zaměřuje na příběhy, které lidé vyprávějí, a na to, jak si organizují své zkušenosti do srozumitelných narativů. Sleduje strukturu a význam příběhů a zkoumá, jak lidé používají narativy k vytváření své identity nebo k vysvětlování svých zkušeností.
  • Použití: Tato metoda je vhodná pro analýzu autobiografických textů, rozhovorů nebo jiných textů, kde se respondenti zaměřují na své životní příběhy a zkušenosti.
  • Příklad: Analyzování rozhovorů s bývalými vězni a zkoumání, jak používají příběhy o své minulosti k ospravedlnění nebo vysvětlení svých činů.

5. Kritická diskurzivní analýza

  • Popis: Kritická diskurzivní analýza se soustředí na mocenské vztahy, které jsou skryty v jazyce. Zkoumá, jak jsou sociální a politické struktury udržovány a reprodukovány prostřednictvím jazyka. Tato metoda je často používána pro analýzu politických nebo mediálních textů.
  • Použití: Je užitečná, pokud chcete analyzovat texty z hlediska toho, jak jimi procházejí mocenské struktury a ideologie.
  • Příklad: Analyzování toho, jak média prezentují uprchlíky, aby se zjistilo, jak jsou utvářeny sociální nerovnosti a mocenské vztahy.

6. Analýza konverzace

  • Popis: Tato metoda se zaměřuje na zkoumání běžné mluvené komunikace mezi lidmi a na to, jak používají jazyk k interakci. Zajímá se o to, jak lidé používají jazyk ke zvládnutí každodenních interakcí, jak řídí konverzace a jak vytvářejí společný význam.
  • Použití: Analýza konverzace je vhodná, pokud vás zajímá, jakým způsobem lidé komunikují v každodenních situacích (např. v rozhovorech, telefonních hovorech).
  • Příklad: Analýza toho, jak lidé vyjednávají svou identitu během neformálních konverzací.


Výběr vhodné metody pro analýzu textu závisí na výzkumných otázkách, cílech a druhu textu, který chcete analyzovat. Tematická analýza a obsahová analýza jsou ideální pro identifikaci a kvantifikaci témat, zatímco diskurzivní analýza a narrativní analýza jsou vhodné pro hlubší pochopení, jak texty a příběhy vytvářejí sociální realitu. Kritická diskurzivní analýza se zaměřuje na mocenské vztahy a ideologie v textech, zatímco analýza konverzace zkoumá jazyk v každodenní komunikaci.


KÓDOVÁNÍ A ANALÝZA

Kódování a analýza jsou klíčové fáze při práci s daty, zejména v kvalitativním výzkumu, ale mají různé funkce a významy v rámci výzkumného procesu. Zde jsou hlavní rozdíly mezi nimi:

1. Definice a účel

  • Kódování:

    • Kódování je proces organizace a třídění dat. Výzkumník identifikuje klíčová slova, fráze nebo témata v textových datech (např. rozhovorech, dokumentech, pozorováních) a přiřazuje jim "kódy" – krátké štítky, které označují významné části textu.
    • Účel: Kódování slouží k vytvoření přehledné struktury dat a k jejich rozčlenění na menší, lépe zpracovatelné části. Pomáhá identifikovat vzorce, témata nebo opakující se koncepty v textu.
  • Analýza:

    • Analýza je proces interpretace a zpracování kódovaných dat s cílem vyvodit závěry, odpovědět na výzkumné otázky nebo rozvíjet teorie. Analýza zahrnuje zkoumání vztahů mezi kódy, hledání vzorců a interpretaci jejich významu.
    • Účel: Cílem analýzy je hlubší porozumění zkoumanému jevu, což může zahrnovat vyvození nových poznatků, teoretických rámců nebo návrh řešení problémů.

2. Fáze výzkumného procesu

  • Kódování:
    • Kódování je prvním krokem při analýze kvalitativních dat. Kódování dat se obvykle provádí poté, co byla data shromážděna a před jejich analýzou. Vytváří základ pro pozdější hlubší analýzu.
  • Analýza:
    • Analýza následuje po kódování. Jakmile jsou data organizována a označena kódy, výzkumník provádí hlubší zpracování těchto dat, což zahrnuje interpretaci kódů, hledání vztahů a vytváření závěrů. Analýza často zahrnuje také teorii, kontext nebo výzkumné otázky.

3. Postup

  • Kódování:

    • Proces kódování zahrnuje čtení textových dat a jejich označování klíčovými kódy. Tyto kódy mohou být předem definované (deduktivní kódování) nebo mohou vyplývat z dat samotných (induktivní kódování).
    • Příklad kódování: Pokud analyzujete rozhovor o pracovní spokojenosti, můžete text rozdělit na kódy jako "finanční odměny", "komunikace s nadřízeným", "pracovní podmínky" apod.
  • Analýza:

    • Analýza zahrnuje zkoumání významu kódovaných dat. Výzkumník může zkoumat, jak kódy souvisí, jak se proměňují v průběhu času, nebo jakým způsobem odrážejí větší společenské, kulturní nebo teoretické otázky.
    • Příklad analýzy: Po kódování rozhovorů o pracovní spokojenosti může analýza zahrnovat porovnání toho, jak různé skupiny zaměstnanců vnímají "komunikaci s nadřízeným" a jak to ovlivňuje jejich pracovní výkon.

4. Nástroje

  • Kódování:
    • Kódování lze provádět manuálně (např. označováním částí textu) nebo pomocí softwaru (např. NVivo, Atlas.ti), který umožňuje systematické přiřazování kódů velkému množství dat.
  • Analýza:
    • Analýza dat vyžaduje hlubší teoretickou interpretaci a často vyžaduje kreativní přístup k vyvození závěrů. Může zahrnovat použití analytických rámců nebo teorií, stejně jako hledání vztahů a vzorců mezi kódy.

5. Výsledky

  • Kódování:
    • Výsledkem kódování je seznam kódů a kategorizovaných částí textu, které jsou seskupeny podle určitého významu nebo tématu. Kódování samo o sobě nepřináší finální interpretaci dat, ale organizuje informace pro pozdější analýzu.
  • Analýza:
    • Výsledkem analýzy jsou interpretované závěry a poznatky, které odpovídají na výzkumné otázky nebo vedou k rozvoji teoretických modelů či hypotéz. Analýza také zahrnuje shrnutí hlavních zjištění a může zahrnovat nové teoretické koncepty.


Shrnutí rozdílů mezi kódováním a analýzou

FaktorKódováníAnalýza
ÚčelOrganizace datInterpretace a zpracování dat
Fáze výzkumuPrvní fáze po sběru datNásleduje po kódování
PostupOznačování textu klíčovými slovy nebo kódyZkoumání vztahů mezi kódy, interpretace významů
VýsledekSeznam kódů, rozčleněná dataInterpretované závěry, odpovědi na výzkumné otázky
NástrojeManuálně nebo softwarověTeoretické rámce, deduktivní a induktivní analýza

Kódování je prvním krokem při organizaci dat do přehledných a smysluplných kategorií, zatímco analýza představuje hlubší zpracování těchto dat a vede k interpretaci a závěrům. Obě fáze jsou důležité a navzájem propojené v kvalitativním výzkumu.


TEMATICKÁ ANALÝZA

Tematická analýza je běžná metoda kvalitativní analýzy dat, která se zaměřuje na identifikaci a interpretaci opakujících se témat ve shromážděných datech, jako jsou rozhovory, texty, nebo poznámky z pozorování. Tematická analýza probíhá v několika krocích. Zde je podrobný návod, jak tento proces probíhá krok za krokem:

Krok 1: Seznámení s daty

Prvním krokem tematické analýzy je důkladné seznámení s daty. Výzkumník si musí udělat přehled o tom, jaká data má k dispozici, a začít chápat jejich obsah.

  • Co dělat:
    • Přečíst si všechny rozhovory, dokumenty nebo jiné texty opakovaně, aby výzkumník získal celkový dojem o tom, jaká témata se v datech objevují.
    • Pokud jsou data v audio nebo video formě, je nutné je přepsat do textové podoby.
  • Cíl:
    • Získat důkladný přehled o datech a začít přemýšlet o možných tématech nebo vzorcích.


Krok 2: Generování počátečních kódů

Jakmile jsou data dobře známa, výzkumník začne s procesem kódování. Kódování znamená přiřazování krátkých popisků (kódů) různým částem textu, které jsou významné pro výzkumnou otázku.

  • Co dělat:

    • Systematicky procházet text a přiřazovat k jednotlivým částem významné kódy, které odrážejí důležité myšlenky, koncepty nebo témata.
    • Kódy by měly být krátké a výstižné. Mohou být předem definované (pokud má výzkumník teoretický rámec) nebo induktivní (pokud vycházejí přímo z dat).
  • Cíl:

    • Rozdělit data na menší části a identifikovat důležité úseky textu, které budou dále analyzovány.


Krok 3: Hledání témat

Po kódování výzkumník začne hledat témata. Téma je širší koncept než kód a skládá se z několika kódů, které odrážejí podobné myšlenky nebo vzorce.

  • Co dělat:

    • Projít všechny kódy a začít je seskupovat podle jejich podobnosti. Kódy, které se týkají stejných nebo podobných otázek, lze seskupit do jednoho tématu.
    • Témata by měla být významná pro výzkumnou otázku a představovat širší vzorce v datech.
  • Cíl:

    • Identifikovat hlavní témata, která se objevují v datech, a seskupit je podle souvisejících kódů.


Krok 4: Revize témat

Jakmile jsou témata identifikována, je potřeba je revidovat. Tento krok zahrnuje kontrolu, zda identifikovaná témata skutečně dobře odpovídají datům a zda jsou konzistentní.

  • Co dělat:

    • Projít všechna témata a porovnat je s původními daty, aby bylo jasné, že témata odpovídají textu a nejsou příliš vágní nebo nejasná.
    • Některá témata mohou být sloučena do větších celků, jiná mohou být rozdělena nebo vyloučena, pokud nejsou dostatečně reprezentativní.
  • Cíl:

    • Zajistit, že témata jsou konzistentní, významná a přesně odrážejí vzorce ve shromážděných datech.


Krok 5: Definování a pojmenování témat

V tomto kroku je třeba každé téma definovat a pojmenovat. Výzkumník formuluje, co přesně každé téma znamená a jaká data zahrnuje.

  • Co dělat:

    • Vypracovat jasné a výstižné popisy každého tématu. Každé téma by mělo mít dobře definovaný název, který vystihuje jeho podstatu.
    • Popis tématu by měl také zahrnovat příklady z textu, které dané téma ilustrují.
  • Cíl:

    • Definovat témata tak, aby byla jasná a srozumitelná pro výzkumníky i čtenáře, a aby jasně odpovídala na výzkumnou otázku.


Krok 6: Závěrečná analýza a zpráva

Posledním krokem je závěrečná analýza a prezentace výsledků. V tomto bodě výzkumník propojuje jednotlivá témata s výzkumnými otázkami a vyvozuje závěry.

  • Co dělat:

    • Zformulovat závěry na základě identifikovaných témat a propojit je s teoretickým rámcem nebo výzkumnou otázkou.
    • Napsat zprávu, která zahrnuje přehled hlavních témat, jejich popis a ukázky dat, které podporují jednotlivá témata.
  • Cíl:

    • Prezentovat výsledky tematické analýzy tak, aby odpovídaly na výzkumné otázky a poskytly nové poznatky.


Shrnutí kroků tematické analýzy:

  1. Seznámení s daty: Důkladně prostudujte texty a udělejte si přehled o obsahu.
  2. Generování počátečních kódů: Označte klíčové části textu kódy.
  3. Hledání témat: Seskupte kódy do širších témat.
  4. Revize témat: Ověřte, že témata odpovídají datům a jsou konzistentní.
  5. Definování a pojmenování témat: Vypracujte definice a názvy pro každé téma.
  6. Závěrečná analýza a zpráva: Interpretujte a prezentujte hlavní zjištění.



Tematická analýza je systematický proces, který umožňuje identifikovat významná témata v kvalitativních datech. Je flexibilní a umožňuje výzkumníkům přizpůsobit metodu podle povahy dat a výzkumných otázek. Tento krokový postup zajišťuje, že výsledky analýzy jsou strukturované, konzistentní a odpovídají na výzkumné otázky.