Základy kamery a střihové skladby I
Základy kamery a střihové skladby I

1. Průvodní list a organizace kurzu

Obecné, trvalé a závazné informace o kurzu: způsobu komunikace se studenty, studijních materiálech, podmínkách absolvování atp. Nepřehlédněte!


Sylabus

Cíle výuky

Cílem v zimním semestru je seznámit posluchače se základy kameramanské problematiky, čímž se vytvoří základ pro navazující praktická cvičení. Student se seznámí se základy jednoduchého kinematografického sdělení s důrazem na návaznost záběrů a jejich kompozici, osvětlení a dynamiku obrazu.


Osnova - bloky

1.–2. Základy kameramanské práce a úvod do terminologie. Kamera jako nástroj filmové řeči. Filmová kamera a digitální kamera – rozdělení filmových kamer.

3.–4. Základy optického zobrazování. Optika a její využití pro narativní složku.

5.–6 Pohyb jako kamerový nástroj filmové řeči. Princip pohybu ve filmovém prostoru. Technické prostředky pro pohyb kamery.

7.–8. Rám jako kamerový nástroj filmové řeči.

8.–9. Práce s filmovým prostorem a kinematografickým obrazem. Vyhledávaní a práce s filmovými lokacemi.

10.–12. Principy televizního snímání v jednotlivých televizních žánrech, televizní snímací technika.

13. Shrnutí a opakování, testy a projekce studentských prací.

 

Vyučující

prof. MgA. Marek Jícha

Organizace kursu

Kurs je rozčleněn do 13 lekcí, které odpovídají 13 týdnům semestru. To studenty podporuje v průběžném studiu a plnění úkolů; jednotlivé tutoriály jsou přitom v rámci semestru rozloženy pravidelně a umožňují průběžné konzultace a řízení procesu učení.


Podmínky absolvování

Odevzdání průběžných kamerových cvičení


Literatura

povinná:

AUMONT, J. Obraz. Praha: AMU, 2005.

ČERNÝ, J. Základy architektonického a scénického svícení I. a II. Praha: AMU, 2002–2007.

 

doporučená:

BOUČEK, V. Filmová technika I. a II. Praha: ČVUT, 1972.

KARVÁNEK, L. Digitální kamery. Praha: AMU, 2010.

KALIŠ J.  Filmové dramatické formy II. Film a filmová technika. Praha: SNTL, 1974.

ŠOFR, J. Teorie a praxe světlotonální koncepce filmu. Praha: AMU, 2013.

Základní terminologie při práci s filmovou a televizní kamerou. Student předmětu Základy kamery se seznámí nejprve s kamerou, jako nástrojem filmové řeči. Opora Základy kamery I, s. 6–12

Objektiv fotografické a filmové kamery je okem kameramana a proto je její nejdůležitější částí. Student/ka se seznámí s optickými parametry objektivů a jejich využitelností pro narativní funkci filmové řeči. Opora Základy kamery I, s. 12–18

Pohyb jako základní kamerový nástroj filmové řeči. Student/ka se seznámí se všemi druhy pohybovosti využitelnými ve filmu. Dokáže pracovat s pohybem na časové ose a rytmizovat jej. Opora Základy kamery I, s. 25–29

Rám jako druhý nejsilnější kamerový nástroj filmové řeči. Student/ka se seznámí s funkcí rámování, které vytváří vizuální dramatizaci příběhu a otevírá možnost pro zapamatování divákovi předložených scén. Opora Základy kamery I, s. 30–35

Filmový prostor jako základní parametr uvěřitelnosti zobrazovaného příběhu. Student/ka se seznámí se všemi praktickými postupy jak vyvolat iluzi prostorovosti na dvoudimenzionální plátně při projekci filmového obrazu. Skripta Základy kamerové tvorby s. 16–45, 182–186

Televizní kamera, její dnešní funkce a využití. Student/ka se seznámí s televizní kamerou a více kamerovým řetězcem a způsoby využití sekvenčního natáčení. Skripta Základy kamerové tvorby s. 112–117, 127–129, 134–136, 162–166

Předchozí