Studie zkoumá ohlas reportáží z mistrovství světa ve fotbale 1934 v československé společnosti. Především veřejný poslech reportáží Radio-Journalu zvedl vlnu zájmu o sport v sociálních kruzích a geografických oblastech republiky, kde jeho masová obliba dosud nebyla běžná. Přenosy měly podíl na zvýšené senzibilitě posluchačů, kterou studie demonstruje na příkladu fám o smrti československých hráčů Antonína Puče, Ladislava Ženíška, případně Františka Pláničky. V závěrečné části jsou reportáže představeny jako místo paměti české společnosti: vzhledem k tomu, že československá veřejnost neměla možnost shlédnout filmový záznam finálového utkání, podržely si Lauferovy reportáže monopol na utváření obrazu událostí a určily ráz vzpomínání na ně.