V originále
V meziválečném období vznikly v Československu plány na výstavbu tří ústředních sportovních areálů, reprezentujících tři zájmové skupiny v tuzemské tělovýchově a sportu: 1. Olympijský/Všesportovní/Národní stadion v Braníku, prosazovaný zejména Československým všesportovním výborem, v němž měla dominantní postavení Československá associace footballová. 2. Stadion pro Státní tělovýchovný ústav, který měl být vystavěn na pozemcích zakoupených státem na Pankrácké pláni. 3. Strahovský (od roku 1935 Masarykův státní stadion) sestávající mj. ze sletového a sportovního stadionu, přičemž hlavní stadion sloužil masovým tělocvičným slavnostem, zejména všesokolským sletům pod patronací Československé obce sokolské, sportovní – otevřený roku 1935 – vedle kopané a atletiky i dalším sportovním odvětvím. Studie v rámci polemik a diskuzí o zmíněné trojici projektů sleduje poměry v československé sportovní obci první republiky a její vazby na československou politickou scénu.
Anglicky
In the inter-war period, three large stadiums had been planned in Czechoslovakia, representing three interest groups in sport and physical training: Firstly, the Olympic/National/Sports stadium in Prague-Branik, foreseen by Czechoslovak sports committee, dominated by Czechoslovak football Association. Secondly, Stadium for National physical training institute, due to be built in Prague-Pankrac. Thirdly, National sport stadium in Prague-Strahov (since 1935 Masaryk state stadium), consisting of the large Sokol stadium, military stadium and sport stadium. This was inaugurated 1935. Apart from football and athletics, it served other sports, too. This paper follows the polemics and debates around these three projects that illustrated the situation in the inter-war Czechoslovak physical training and sport and their connections to the political scene.