Podrobný výpis o publikaci

Problematiku vztahu literatury a hudby jako dvou složek uměleckého díla, které se vzájemně výrazně prolínají – jsme zkoumali na vokální tvorbě několika německých skladatelů období romantismu, kteří se inspirovali poezií Josepha von Eichendorffa. V úvodu naší studie jsme v rámci možností daných časopiseckou publikací věnovali prostor podrobnému představení Eichendorffova života (a to i v rovině genealogické) a díla, zabývali jsme se i spisovatelovým vztahem k našemu území (mj. jeho pobytem na zámku v Sedlnicích). Pozornost jsme pak soustředili k vokálnímu dílu Roberta Schumanna, přitom jsme měli na zřeteli, že jazyk literatury v podstatě stojí v rovině intelektu, kdežto jazyk hudby je umocněn stránkou emocionální. Časté zhudebňování veršů Josepha von Eichendorffa v dějinách hudby svědčí o tom, že poezie tohoto básníka je svou povahou mélická, přičemž prokazuje i další atributy vhodné k zhudebnění a hodí se zejména pro hudebně stylový typu romantické písně, respektive das Lied. V době raného německého romantismu šlo o formu vyznačující se vysokou uměleckou hodnotou, která dokonce dominovala v umělecké kultuře té doby. Naše upozornění na skutečnost, že Eichendorffovo básnické dílo inspirovalo četné evropské i světové skladatele mimo zmíněnou hudební epochu, svědčí nejen o oblíbenosti básníka generačními uměleckými souputníky rodáka z Łubowic, ale o výrazné estetické hodnotě jeho poezie, o niž mnozí skladatelé jevili opravdový zájem a ten přetrval prakticky až do současnosti.