Ve studijní opoře je věnovaná pozornost výkladu pojmů inkluze, inkluzivní pedagogika, vývoj inkluzivní školy, index inkluze, kurikulum, inkluzivní vyučování, inkluzivní třída, a to se zřetelem na přístupy v České republice a v zahraničí. Další otázkou je současná vzdělávací politika v České republice s vysvětlením antidiskriminačního zákona, rozbor Akčního plánu inkluzivního vzdělávání na léta 2019-2020 a návazného legislativního rámce pro společné vzdělávání. V novele školského zákona je vysvětlen pojem žák se speciálními vzdělávacími potřebami a podpůrná opatření včetně individuálního vzdělávacího plánu a pozice asistenta pedagoga. Samostatně je zpracovaná problematika základního vzdělávání v inkluzivní škole se zaměřením na analýzu Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) z pohledu průběžných legislativních změn a rozbor pedagogicko-psychologických poradenských služeb, ke kterým patří školská poradenská zařízení a školní poradenská pracoviště se zřetelem na pozici školního speciálního pedagoga a školního psychologa. Diagnostika hraje v inkluzivní didaktice důležité postavení. Je pojednáno o efektivitě učení v heterogenní třídě, strategiích učení, kritériích dobrého vyučování s odkazem na podpůrné programy – podpora kooperativního učení (skupinové aktivity) a podpora diferencovaných učebních aktivit (individualizované učení). Je charakterizován přístup učitele k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) s využitím principu diferenciace a individualizace v edukačním procesu v prostředí inkluze.