2023
Viktor Fuček: Pokus o Posthumánní Portrét
ORLOVÁ, JanaZákladní údaje
Originální název
Viktor Fuček: Pokus o Posthumánní Portrét
Název česky
Viktor Fuček: Pokus o Posthumánní Portrét
Název anglicky
Viktor Fuček: An Attempt at a Posthuman Portrait
Autoři
ORLOVÁ, Jana (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
2023
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Uspořádání (zogranizování) výstavy (s/bez krit. katal.)
Obor
60401 Arts, Art history
Stát vydavatele
Slovensko
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV
RIV/47813059:19240/23:A0001280
Organizační jednotka
Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě
Klíčová slova česky
malba; performance; posthumanismus
Klíčová slova anglicky
painting; performance; posthumanism
Změněno: 10. 1. 2024 14:14, MgA. Mgr. Jana Orlová, Ph.D.
V originále
Antropocentrický humanismus a jeho struktury můžeme chápat jako každodenní svět, ve kterém žijeme. Co se stane, když se umělec rozhodne jít nejen za hranu běžného, ale i za bránu lidského? Je možné tvořit v expandovaném poli, do něhož jsou zahrnuty mimo lidské formy, a zůstat přitom člověkem? Ne tak docela. Proto o sobě Viktor Fuček (1977) hovoří jako o šamanovi, tj. jako o tom, kdo se vciťuje do prostředí, navazuje s ním kontakt a z tohoto kontaktu přímo čerpá ve své tvorbě. Umělec se dlouhodobě zabývá experimenty s malbou, přičemž v projektu Pokus o Posthumánny Portrét jde o přesahy do živého umění, performance artu a tance. Pro Fučeka je typická směs poučeného přístupu a intuitivní procesuality, znatelný je též vliv vliv praxe butó. Na výstavě v galerii Rozkvet pracuje s posthumanistickou koncepci Debry Benity Shaw, která mu slouží jako odrazový můstek k dekonstrukci antropocentrického humanismu. „Maľby budú živými mapami, partitúrami, svojou formou a podstatou spadajúce do expandovaného poľa,“ říká umělec, který se rozhodl prozkoumat možnosti posthumánní performativity skrze zpochybění idey člověka a jeho normativity. Performance mu umožňuje brát na sebe libovolné podoby a spočinout ve vědomě nepředvídatelném procesu tvorby, který je pro experiment esenciální. Fučekův přístup se částečně kryje se spirituální odnoží hlubinné ekologie, která usiluje o napojení se na mimo lidské (viz Johna Seed: Myslet jako hora). Jaký může být mimo lidský portrét (člověka)? Napojujeme-li se na animální či rostlinnou podstatu, jdeme vývojově zpět, prozkoumáváme pudy a instinkty. Expandujeme-li naopak „za“ člověka, můžeme se propojit se sluncem, hvězdami, vesmírem. Člověk je předivem nejrůznějších lidských i mimo lidských vztahů. A právě vztahovost je dalším dlouhodobým tématem umělce, který vnímá „priestor ako živú vzťahovú štruktúru“. Pokus o Posthumánny Portrét je tak přirozenou expanzí Viktorovy interdisciplinární tvorby a průzkumem nových způsobů uměleckého vyjádření.