V originále
Antropocentrický humanismus a jeho struktury můžeme chápat jako každodenní svět, ve kterém žijeme. Co se stane, když se umělec rozhodne jít nejen za hranu běžného, ale i za bránu lidského? Je možné tvořit v expandovaném poli, do něhož jsou zahrnuty mimo lidské formy, a zůstat přitom člověkem? Ne tak docela. Proto o sobě Viktor Fuček (1977) hovoří jako o šamanovi, tj. jako o tom, kdo se vciťuje do prostředí, navazuje s ním kontakt a z tohoto kontaktu přímo čerpá ve své tvorbě. Umělec se dlouhodobě zabývá experimenty s malbou, přičemž v projektu Pokus o Posthumánny Portrét jde o přesahy do živého umění, performance artu a tance. Pro Fučeka je typická směs poučeného přístupu a intuitivní procesuality, znatelný je též vliv vliv praxe butó. Na výstavě v galerii Rozkvet pracuje s posthumanistickou koncepci Debry Benity Shaw, která mu slouží jako odrazový můstek k dekonstrukci antropocentrického humanismu. „Maľby budú živými mapami, partitúrami, svojou formou a podstatou spadajúce do expandovaného poľa,“ říká umělec, který se rozhodl prozkoumat možnosti posthumánní performativity skrze zpochybění idey člověka a jeho normativity. Performance mu umožňuje brát na sebe libovolné podoby a spočinout ve vědomě nepředvídatelném procesu tvorby, který je pro experiment esenciální. Fučekův přístup se částečně kryje se spirituální odnoží hlubinné ekologie, která usiluje o napojení se na mimo lidské (viz Johna Seed: Myslet jako hora). Jaký může být mimo lidský portrét (člověka)? Napojujeme-li se na animální či rostlinnou podstatu, jdeme vývojově zpět, prozkoumáváme pudy a instinkty. Expandujeme-li naopak „za“ člověka, můžeme se propojit se sluncem, hvězdami, vesmírem. Člověk je předivem nejrůznějších lidských i mimo lidských vztahů. A právě vztahovost je dalším dlouhodobým tématem umělce, který vnímá „priestor ako živú vzťahovú štruktúru“. Pokus o Posthumánny Portrét je tak přirozenou expanzí Viktorovy interdisciplinární tvorby a průzkumem nových způsobů uměleckého vyjádření.
Anglicky
Anthropocentric humanism and its structures can be understood as the everyday world we live in. What happens when an artist decides to go not only beyond the edge of the ordinary, but also beyond the boundaries of the humanan nature? Is it possible to create in an expanded field that includes non-human forms and still remain human? Not quite. That is why Viktor Fuček (1977) refers to himself as a shaman, i.e. as one who empathises with the environment, makes contact with it and draws directly on this contact in his work. The artist has been experimenting with painting for a long time, and his project Attempt at Posthuman Portrait involves overlaps into live art, performance art and dance. Fucek is characterized by a mixture of an informed approach and intuitive processuality, and the influence of butoh practice is also noticeable. In his exhibition at Rozkvet Gallery, he works with Debra Benita Shaw's posthumanist concept, which serves as a springboard for deconstructing anthropocentric humanism. "The paintings will be living maps, scores, in their form and substance falling into an expanded field," says the artist, who has chosen to explore the possibilities of posthuman performativity through questioning the idea of the human and its normativity. Performance allows him to take on arbitrary forms and to rest in a consciously unpredictable process of creation that is essential to the experiment. Fucek's approach coincides in part with the spiritual branch of depth ecology that seeks to connect to the beyond the human (see John Seed: Thinking Like a Mountain). What might an extra-human portrait (of a human) look like? If we connect to animal or plant nature, we go back evolutionarily, exploring instincts and drives. If, on the other hand, we expand "beyond" the human, we can connect with the sun, the stars, the universe. Humans are the forerunner of all kinds of human and non-human relationships. Relationality is another long-standing theme of the artist, who perceives "space as a living relational structure". The attempt at Posthuman Portrait is thus a natural expansion of Viktor's interdisciplinary work and an exploration of new modes of artistic expression.