Otto Sobotka (1902–1993), rodák z Nové Vsi u Ivančic, byl novinářem překračujícím celý život hranice, přišel do Daruvaru krátce po první světové válce (1922) a zapojil se do redakce Jugoslávských Čechoslováků, kterou od roku 1926 vedl. V prvních letech války v Evropě podporoval skrze daruvarský týdeník mezi krajany vlastenectví. V roce 1941byl nucen vrátil se do Čech (jeho kolega byl zajat a popraven). Za války byl pomocným dělníkem v Praze, po ní působil na ministerstvu informací, současně redigoval např. časopisy: Československý svět (1946–47), Moravan (1948) nebo Nové Bulharsko (1948–50). Povolení k návratu do Jugoslávie nedostal. Při práci se dále vzdělával – v letech 1955–60 studoval v Praze žurnalistiku. Ihned po odchodu do důchodu a uvolnění politických poměrů, se vrátil do Daruvaru. V letech 1966–1970 byl pomocným redaktorem a lektorem v Jednotě. V této éře se většina výtisků Jednoty zasílala do Československa a šířila pravdivé informace o „pražském jaru“ i jeho následcích (J. Palachovi např.) Následně byla Jednota i další tisky z Daruvaru v Československu zakázány. Další návraty do Daruvaru byly Sobotkovi opět znemožňěny. Avšak až do své smrti v roce 1993 pravidelně přispíval do krajanských novin a časopisů, tedy Jednoty, Dětského koutku či Českého lidového kalendáře. Výborně ovládal chorvatštinu, proto také pro krajanské vydavatelství překládal do češtiny chorvatské autory, vydal také Chorvatsko-český slovník (1973) a během posledního působení v Jednotě připravil Turistický průvodce po Jadranu (1966). Je příkladem muže rozkročeného mezi dvě domoviny, migrantem, který přijal migrantskou zkušenost za svůj úděl.