2025
VIII Kongres Mediewistów Polskich - sekcja 6: Terytorialność władzy a mobilność ludzi i idei
CZECHOWICZ, BoguslawBasic information
Original name
VIII Kongres Mediewistów Polskich - sekcja 6: Terytorialność władzy a mobilność ludzi i idei
Name in Czech
8. kongres polských medievalistů - sekce 6: Teritorialita moci a mobilita lidí a idej
Name (in English)
8th Congress of Polish Medievalists - section 6: Territoriality of power and the mobility of people and ideas
Authors
Edition
2025
Other information
Language
Polish
Type of outcome
Organization of a conference
Field of Study
60500 6.5 Other Humanities and the Arts
Country of publisher
Poland
Confidentiality degree
is not subject to a state or trade secret
Organization unit
Faculty of Philosophy and Science in Opava
Keywords (in Czech)
středověk, mobilita, ideologie, prospografie, itineráře, historiografie
Keywords in English
Middle Ages, mobility, ideology, prospography, itineraries, historiography,
Tags
International impact
Changed: 22/9/2025 09:11, prof. PhDr. Boguslaw Czechowicz, Dr.
In the original language
Średniowiecze to ciągłe poszerzanie Europy tożsamej z christianitas aż po upadek emiratu Granady w 1492 r. Średniowieczna Europa rodziła się w tyglu wędrówek ludów, u schyłku epoki ekspandowała za oceany, ale działo się to poniekąd wcześniej (krucjaty). Przemieszczano się w obrębie Europy – bez swobody w tym zakresie trudno sobie wyobrazić procesy kolonizacyjne. Przywykliśmy mówić o średniowiecznej Europie państw i narodów, ale ona sama wciąż raczej chciała być universum, któremu – dla znacznej części kontynentu – przewodził Rzym. Można by nawet postawić prowokacyjną tezę, że ówczesna Europa to państwo rzymskie, gdzie rządzili papieże z kompetencjami szerszymi niż władza średniowiecznych cesarzy. Taką też wizję Europy i świata przekazała nam średniowieczna kartografia (tyle, że axismundi leżało poza Europą – w Jerozolimie). Ale i mapy partykularne nie ukazywały granic. Spróbujmy zatem zmierzyć się z pytaniami: Czy średniowieczna Europa była jednością? Czy w tym czasie stanowiła teren bardziej zjednoczony niż później? Czy Europa skupiała ludzi bardziej dynamicznych, niż skłonni jesteśmy przyznać? Może była to po prostu Europa bez granic, tak w skali makro, jak i mikro.
In Czech
Středověk byl svědkem neustálého rozpínání Evropy, synonymního pro christianitas, až do pádu Granadského emirátu v roce 1492. Středověká Evropa se zrodila v tavicím kotli migrací, které se na konci éry rozšířily přes oceány, ale to se stalo o něco dříve (křížové výpravy). Pohyb v rámci Evropy byl běžný – bez svobody v tomto ohledu si lze jen těžko představit kolonizační procesy. Jsme zvyklí mluvit o středověké Evropě jako o vesmíru států a národů, ale ona sama stále tíhla k tomu, že je vesmírem, vedeným Římem pro významnou část kontinentu. Dalo by se dokonce navrhnout provokativní tezi, že tehdejší Evropa byla římským státem, ovládaným papeži s pravomocemi širšími než pravomoci středověkých císařů. Středověká kartografie také zprostředkovávala tuto vizi Evropy a světa (až na to, že axismundi ležel mimo Evropu – v Jeruzalémě). Ale ani jednotlivé mapy nezobrazovaly hranice. Zkusme se proto potýkat s následujícími otázkami: Byla středověká Evropa jednotou? Byla v té době sjednocenější než později? Zahrnovala Evropa více dynamičtějších lidí, než jsme ochotni připustit? Možná to byla prostě Evropa bez hranic, a to jak na makro, tak na mikro úrovni.