M 2025

VIII Kongres Mediewistów Polskich - sekcja 6: Terytorialność władzy a mobilność ludzi i idei

CZECHOWICZ, Boguslaw

Základní údaje

Originální název

VIII Kongres Mediewistów Polskich - sekcja 6: Terytorialność władzy a mobilność ludzi i idei

Název česky

8. kongres polských medievalistů - sekce 6: Teritorialita moci a mobilita lidí a idej

Název anglicky

8th Congress of Polish Medievalists - section 6: Territoriality of power and the mobility of people and ideas

Autoři

Vydání

2025

Další údaje

Jazyk

polština

Typ výsledku

Uspořádání konference

Obor

60500 6.5 Other Humanities and the Arts

Stát vydavatele

Polsko

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organizační jednotka

Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě

Klíčová slova česky

středověk, mobilita, ideologie, prospografie, itineráře, historiografie

Klíčová slova anglicky

Middle Ages, mobility, ideology, prospography, itineraries, historiography,

Příznaky

Mezinárodní význam
Změněno: 22. 9. 2025 09:11, prof. PhDr. Boguslaw Czechowicz, Dr.

Anotace

ORIG CZ EN

V originále

Średniowiecze to ciągłe poszerzanie Europy tożsamej z christianitas aż po upadek emiratu Granady w 1492 r. Średniowieczna Europa rodziła się w tyglu wędrówek ludów, u schyłku epoki ekspandowała za oceany, ale działo się to poniekąd wcześniej (krucjaty). Przemieszczano się w obrębie Europy – bez swobody w tym zakresie trudno sobie wyobrazić procesy kolonizacyjne. Przywykliśmy mówić o średniowiecznej Europie państw i narodów, ale ona sama wciąż raczej chciała być universum, któremu – dla znacznej części kontynentu – przewodził Rzym. Można by nawet postawić prowokacyjną tezę, że ówczesna Europa to państwo rzymskie, gdzie rządzili papieże z kompetencjami szerszymi niż władza średniowiecznych cesarzy. Taką też wizję Europy i świata przekazała nam średniowieczna kartografia (tyle, że axismundi leżało poza Europą – w Jerozolimie). Ale i mapy partykularne nie ukazywały granic. Spróbujmy zatem zmierzyć się z pytaniami: Czy średniowieczna Europa była jednością? Czy w tym czasie stanowiła teren bardziej zjednoczony niż później? Czy Europa skupiała ludzi bardziej dynamicznych, niż skłonni jesteśmy przyznać? Może była to po prostu Europa bez granic, tak w skali makro, jak i mikro.

Česky

Středověk byl svědkem neustálého rozpínání Evropy, synonymního pro christianitas, až do pádu Granadského emirátu v roce 1492. Středověká Evropa se zrodila v tavicím kotli migrací, které se na konci éry rozšířily přes oceány, ale to se stalo o něco dříve (křížové výpravy). Pohyb v rámci Evropy byl běžný – bez svobody v tomto ohledu si lze jen těžko představit kolonizační procesy. Jsme zvyklí mluvit o středověké Evropě jako o vesmíru států a národů, ale ona sama stále tíhla k tomu, že je vesmírem, vedeným Římem pro významnou část kontinentu. Dalo by se dokonce navrhnout provokativní tezi, že tehdejší Evropa byla římským státem, ovládaným papeži s pravomocemi širšími než pravomoci středověkých císařů. Středověká kartografie také zprostředkovávala tuto vizi Evropy a světa (až na to, že axismundi ležel mimo Evropu – v Jeruzalémě). Ale ani jednotlivé mapy nezobrazovaly hranice. Zkusme se proto potýkat s následujícími otázkami: Byla středověká Evropa jednotou? Byla v té době sjednocenější než později? Zahrnovala Evropa více dynamičtějších lidí, než jsme ochotni připustit? Možná to byla prostě Evropa bez hranic, a to jak na makro, tak na mikro úrovni.

Anglicky

The Middle Ages was a continuous expansion of Europe, identified with christianitas, until the fall of the Emirate of Granada in 1492. Medieval Europe was born in the melting pot of migrations, at the end of the era it expanded across the oceans, but this had happened to some extent earlier (the Crusades). People moved within Europe – without freedom in this area it is difficult to imagine colonization processes. We are used to talking about medieval Europe as states and nations, but it still wanted to be a universe, which – for a large part of the continent – was led by Rome. One could even put forward a provocative thesis that Europe at that time was a Roman state, ruled by popes with broader competences than the power of medieval emperors. Medieval cartography also gave us such a vision of Europe and the world (except that the axis mundi lay outside Europe – in Jerusalem). But even particular maps did not show borders. Let us therefore try to face the question of whether medieval Europe was a unity, or whether it was more united than later. Perhaps it was also a Europe of dynamic people. Perhaps it was simply a Europe without borders, both on a macro and micro scale.