Vydání
1. vyd. Záhřeb, Migracije 2024, zbornik Međunarodne bohemističke znanstvene konferencije, 2025
Klíčová slova anglicky
Karel Čapek, Krakatit, personal migration, narration, fictionalization
V originále
Roman Krakatit (1924.) češkog književnika Karela Čapeka (1890.–1938.) može se interpretirati kroz koncept unutarnje emigracije, odnosno kao bijeg od osobnih trauma i egzistencijalnih sukoba posredstvom književnog stvaranja. Proces nastanka ovog djela bio je duboko prožet autorovim životnim okolnostima – složenim emocionalnim odnosima unutar dvostruke ljubavi, izgradnjom obiteljske vile, smrću majke te dijagnozom Bechterewljeve bolesti. Ti su čimbenici oblikovali ne samo tematsku strukturu, već i dramaturšku dinamiku romana, koji je, prema dostupnim podacima, Čapek stvarao najduže i s najvećim unutarnjim otporom u cijelom svom opusu. Središnji lik romana, inženjer Prokop, prolazi kroz duboku unutarnju krizu i potragu za smislom, što se može tumačiti kao odraz autorovih osobnih dvojbi i nesigurnosti. Čapek ne nudi razrješenje vlastitih problema; umjesto toga, oni postaju sastavni dio narativa, čime autor stvara kompleksno književno polje ljudskih etičkih dilema i odgovornosti pred posljedicama vlastitih otkrića i postupaka. U ovom ćemo radu nastojati ispitati u kojoj je mjeri Čapkova unutarnja emigracija utjecala na strukturu Krakatita i u kojoj se mjeri taj roman može čitati kao refleksija piščeva unutarnjeg duhovnog egzila.
Česky
Román Krakatit (1924) českého spisovatele Karla Čapka (1890–1938) lze interpretovat skrze koncept vnitřní emigrace, tedy jako únik před osobními traumaty a existenčními konflikty prostřednictvím literární tvorby. Proces vzniku tohoto díla byl hluboce ovlivněn autorovými životními okolnostmi – složitými emocionálními vztahy v rámci dvojího milostného vzplanutí, stavbou rodinné vily, úmrtím matky a diagnózou Bechterevovy nemoci. Tyto faktory formovaly nejen tematickou strukturu, ale i dramaturgickou dynamiku románu, který Čapek podle dostupných údajů tvořil nejdéle a s největším vnitřním odporem v celém svém opusu. Ústřední postava románu, inženýr Prokop, prochází hlubokou vnitřní krizí a hledáním smyslu, což lze vykládat jako odraz autorových osobních pochybností a nejistot. Čapek nenabízí rozuzlení vlastních problémů; místo toho se tyto problémy stávají nedílnou součástí vyprávění, čímž autor vytváří komplexní literární pole lidských etických dilemat a odpovědnosti za následky vlastních objevů a činů. V této práci se pokusíme prozkoumat, do jaké míry Čapkova vnitřní emigrace ovlivnila strukturu Krakatitu a nakolik lze tento román číst jako reflexi spisovatelova vnitřního duchovního exilu.
Anglicky
The novel Krakatit (1924) by Czech writer Karel Čapek (1890–1938) can be interpreted through the concept of internal emigration, as a retreat from personal traumas and existential conflicts through literary creation. The process of creating this work was deeply influenced by the author's life circumstances—complex emotional relationships within a dual love affair, the construction of a family villa, the death of his mother, and the diagnosis of Bechterew's disease. These factors shaped not only the thematic structure but also the dramaturgical dynamics of the novel, which, according to available data, Čapek struggled with the longest and with the greatest internal resistance in his entire oeuvre. The central character of the novel, engineer Prokop, undergoes a profound internal crisis and a search for meaning, which can be interpreted as a reflection of the author's personal doubts and uncertainties. Čapek does not offer a resolution to his own problems; instead, they become an integral part of the narrative, creating a complex literary field of human ethical dilemmas and accountability for the consequences of one's discoveries and actions. This paper aims to examine to what extent Čapek's internal emigration influenced the structure of Krakatit and how much the novel can be read as a reflection of the writer's inner spiritual exile.