Podrobný výpis o publikaci

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY MODULU PRÁVO A LEGISLATIVA V OŠETŘOVATELSTVÍ
Úvodní kapitola je věnována jednomu z nejdůležitějších odvětví práva veřejného, a to práva ústavního. Pozornost je věnována historickému vývoji odvětví práva, pojmům a druhům ústav. Další část zachycuje pojednání o jednotlivých hlavách Ústavy České republiky.
V této kapitole je charakterizována i problematika listiny základních práv a svobod, která tvoří základ práva soukromého. Interpretuje se zde oblast základních práv a svobod, politická práva, práva národnostních a etnických menšin. Výklad je věnován hospodářským, sociálním a kulturním právům jakož i právu na soudní a jinou právní ochranu. Ve druhé kapitole objasňujeme obecnou charakteristiku práva a pramenů práva. Student v této kapitole získá informaci i o uplatňovaných pramenech práva v ČR.
Třetí kapitola se věnuje Úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. Jedna z nejdůležitějších částí úmluvy stanoví, že jakýkoliv zásah v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas, přičemž tato osoba musí být řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích s tím, že dotčená osoba může kdykoliv svůj souhlas svobodně odvolat.
Čtvrtá kapitola popisuje obecnou orientaci ve zdravotnickém právu. Zdravotnické medicínské právo není upravena jedním kodexem, ale jedná se o množství zákonů a podzákonných právních předpisů. Kritériem pro členění zdravotnického práva jsou různé úseky, či druhy zdravotní péče (transplantační právo). Významným prvkem ovlivňujícím oblast medicínského práva jsou pak mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, kam patří například Úmluva o lidských právech a biomedicíně, včetně jejich dodatkových protokolů, Úmluva o právech dítěte, Evropská sociální charta a Úmluva o závodních zdravotnických službách.
Pátá kapitola je pojednáním o pracovním právu. Vzniku, změny a zániku pracovního poměru. Nejvýznamnějším pramenem právní úpravy v oblasti pracovně právních vztahů je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Zákoník práce upravuje individuálně pracovně právní vztahy, vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, dále úpravu kolektivních vztahů, tj. vztahů mezi subjekty zastupujícími kolektivy zaměstnanců a zaměstnavateli a které souvisejí s výkonem závislé činnosti a zapracovávat příslušné předpisy Evropských společenství, a to zejména směrnic do české právní úpravy.
Trestněprávní odpovědnost a pojednání je o ní je poslední kapitolou. Výklad je věnován výčtu a systematice pramenů trestního práva hmotného, působnosti trestního zákona, zásadní problematikou úpravy trestní odpovědnosti je vymezení trestného činu skutkové podstaty a odlišení přestupku.