FPF:UHVM0090 Úvod do ochrany životního pros - Informace o předmětu
UHVM0090 Úvod do ochrany životního prostředí
Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavězima 2021
- Rozsah
- 2/0/0. 3 kr. Ukončení: zk.
- Vyučující
- doc. Ing. Miloš Zapletal, Dr. (přednášející)
- Garance
- doc. Ing. Miloš Zapletal, Dr.
Ústav historických věd – Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě - Rozvrh
- St 11:25–13:00 M6
- Předpoklady
- ! UHMM0090 Úvod do ochrany životního pros
žádné - Omezení zápisu do předmětu
- Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
- Mateřské obory/plány
- Historie-muzeologie (program FPF, B7105 HiVe)
- Monitorování životního prostředí (program FPF, B1702 AplF)
- Muzeologie (dvouoborové) (program FPF, B6107 HuSt)
- Cíle předmětu
- Posluchač získá základní znalosti o vztazích mezi organismy a jejich životním prostředím, o vlivu člověka na jednotlivé složky životního prostředí a ochraně životního prostředí a ekosystémů před působením negativních antropogenních faktorů.
- Osnova
- 1. Ekologie a ochrana životního prostředí. Definice ekologie a ochrany životního prostředí. Organismy, populace, společenstva. Vztahy mezi organizmy (druhy), populacemi, společenstvy a jejich prostředím. Ekologie a uměle prostředí. Lidské působení na přírodu (znečištění, globální oteplování atd.). Ochrana životního prostředí jako aplikovaná část ekologie.
2. Vztah organismů a prostředí. Prostředí biotické (tvořené všemi živými organismy) a abiotické (tvořené neživou hmotou - půda, voda, vzduch, záření atd.). Podmínky (např. teplota, pH, relativní vlhkost) a zdroje (např. energie, potrava a místa přežití organismů). Limitující hranice organismu (ekologická valence). Ekologická nika. Biotop. Evoluční proces. Výskyt a hojnost organismů v globálním měřítku. Teorie ostrovní geografie.
3. Zdroje. Definice zdrojů. Limitující faktor v kontextu Liebigova zákona. Sluneční záření. Průběh fotosyntézy. Faktory, které ovlivňují fotosyntézu. Fotosyntéza a respirace. Voda v prostředí. Kyslík v prostředí. Příjem prvků organismy. Příjem prvků kořenovým systémem.
4. Limitující podmínky prostředí. Výskyt a početnost druhu. Podmínka jako abiotický faktor prostředí (teplota, relativní vlhkost, pH, salinita, rychlost vodního toku, koncentrace znečišťující látky). Limitující podmínky prostředí. Produkční podmínky prostředí. Acidifikace vod a půd a její vliv na druhovou diverzitu. Salinita. Kontaminace prostředí rizikovými prvky.
5. Trofická struktura ekosystému. Ekosystém jako společenstvo (biocenóza) živočichů, rostlin a mikroorganismů. Biotop. Klimatyp, edafotop a hydrotop. Význam energie pro ekosystém. Autotrofní organismy. Chemotrofní organismy (baktérie). Producenti. Heterotrofní organismy. Konzumenti. Potravní řetězce, potravní sítě a trofické pyramidy. Otevřený systém toku energie v ekosystémech.
6. Biogeochemické cykly v ekosystému. Opakované oběhy látek mezi živými organismy a prostředím v jednotlivých ekosystémech na pevninách a v oceánech. Cyklus vody. Cyklus uhlíku. Cyklus dusíku. Cyklus fosforu. Cyklus síry. Zapojení živin ze zdroje do potravních řetězců. Narušení koloběhu dusíku plynnými emisemi oxidů dusíku z průmyslové činnosti a emisemi amoniaku ze zemědělské činnosti.
7. Ekosystémy a společenstva. Ekosystém jako společenstvo (biocenóza) živočichů, rostlin a mikroorganismů, kteří v určitém prostoru (biotopu) jsou ve vzájemném vztahu a ve vztahu k prostředí a navzájem tvoří jednotku s uzavřeným látkovým oběhem. Různé úrovně ekosystémů. Vodní a suchozemské ekosystémy. Biomy. Globální ekosystém (biosféra). Společenstvo jako soubor populací všech druhů, žijících ve stejném prostoru a stejném čase. Ekologie společenstev. Biocenóza. Vymezení hranic ekosystému.
8. Sukcese. Sukcese jako jednosměrný vývojový proces, postupný zákonitý sled změn druhového složení společenstev (biocenóz) na stanovišti, který pokračuje určitým směrem a můžeme jej přiměřeně předvídat. Iniciální stádium společenstva. Ustálený ekosystém klimaxového stádia. Primární a sekundární sukcese. Délka trvání sukcese.
9. Prostorové vymezení ekosystémů. Prostorové vymezení ekosystému v horizontálním a vertikálním směru. Vymezování vegetačních stupňů v závislosti na nadmořské výšce. Variabilita vymezení ekosystému v horizontálním směru. Mikroekosystémy, mezoekosystémy a makroekosystémy. Fyzicko - geografické faktory prostředí a jejich vliv na vymezení ekosystému. Druhy biomů
- 1. Ekologie a ochrana životního prostředí. Definice ekologie a ochrany životního prostředí. Organismy, populace, společenstva. Vztahy mezi organizmy (druhy), populacemi, společenstvy a jejich prostředím. Ekologie a uměle prostředí. Lidské působení na přírodu (znečištění, globální oteplování atd.). Ochrana životního prostředí jako aplikovaná část ekologie.
- Literatura
- povinná literatura
- Moldán, B.:. Podmaněná planeta. Praha, 2009. info
- Milhajevič, M., Moldan, B.:. Otázky biogeochemie. Praha, 2000. info
- Storch, D., Mihulka, S.:. Úvod do současné ekologie. Praha, 2000. info
- Lipský, Z.:. Krajinní ekologie. Praha, 1999. info
- Zapletal, M.:. Atmosférická depozice acidifikačních činitelů na území České republiky. Opava, 1997. info
- Begon, M., Harper, J.L., Towsend, C.R.:. Ekologie - jedinci, populace a společenstva. Olomouc, 1997. info
- Moldan, B.:. Příroda a civilizace - životní prostředí a rozvoj lidské civilizace. Praha, 1997. info
- Herčík, M.:. Životního prostředí - Úvod do studia. Ostrava, 1996. info
- Nováček, P., Huba, M.:. Ohrožená planeta. Olomouc, 1994. info
- Forman, T.T.R, Godron, M.:. Krajinná ekologie. Praha, 1993. info
- Míchal, I.:. Ekologická stabilita. Praha, 1992. info
- Kudrna, K.:. Biosféra a lidstvo. Praha, 1988. info
- Duvigneaud, P.:. Ekologická syntéza. Praha, 1988. info
- Odum, E. P.:. Základy ekologie. Praha, 1977. info
- Informace učitele
- Úspěšné absolvování závěrečné zkoušky.
Aktivity Náročnost [h] Přednáška 2 Celkem 2 - Další komentáře
- Studijní materiály
Předmět je dovoleno ukončit i mimo zkouškové období.
- Statistika zápisu (zima 2021, nejnovější)
- Permalink: https://is.slu.cz/predmet/fpf/zima2021/UHVM0090