UHVM0090 Úvod do ochrany životního prostředí

Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě
zima 2012
Rozsah
2/0/0. 3 kr. Ukončení: zk.
Vyučující
doc. Ing. Miloš Zapletal, Dr. (přednášející)
Garance
doc. Ing. Miloš Zapletal, Dr.
Ústav historických věd – Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
předmět má 7 mateřských oborů, zobrazit
Cíle předmětu
Posluchač získá základní znalosti o vztazích mezi organismy a jejich životním prostředím, o vlivu člověka na jednotlivé složky životního prostředí a ochraně životního prostředí a ekosystémů před působením negativních antropogenních faktorů.
Osnova
  • 1. Ekologie a ochrana životního prostředí. Definice ekologie a ochrany životního prostředí. Organismy, populace, společenstva. Vztahy mezi organizmy (druhy), populacemi, společenstvy a jejich prostředím. Ekologie a uměle prostředí. Lidské působení na přírodu (znečištění, globální oteplování atd.). Ochrana životního prostředí jako aplikovaná část ekologie.
    2. Vztah organismů a prostředí. Prostředí biotické (tvořené všemi živými organismy) a abiotické (tvořené neživou hmotou - půda, voda, vzduch, záření atd.). Podmínky (např. teplota, pH, relativní vlhkost) a zdroje (např. energie, potrava a místa přežití organismů). Limitující hranice organismu (ekologická valence). Ekologická nika. Biotop. Evoluční proces. Výskyt a hojnost organismů v globálním měřítku. Teorie ostrovní geografie.
    3. Zdroje. Definice zdrojů. Limitující faktor v kontextu Liebigova zákona. Sluneční záření. Průběh fotosyntézy. Faktory, které ovlivňují fotosyntézu. Fotosyntéza a respirace. Voda v prostředí. Kyslík v prostředí. Příjem prvků organismy. Příjem prvků kořenovým systémem.
    4. Limitující podmínky prostředí. Výskyt a početnost druhu. Podmínka jako abiotický faktor prostředí (teplota, relativní vlhkost, pH, salinita, rychlost vodního toku, koncentrace znečišťující látky). Limitující podmínky prostředí. Produkční podmínky prostředí. Acidifikace vod a půd a její vliv na druhovou diverzitu. Salinita. Kontaminace prostředí rizikovými prvky.
    5. Trofická struktura ekosystému. Ekosystém jako společenstvo (biocenóza) živočichů, rostlin a mikroorganismů. Biotop. Klimatyp, edafotop a hydrotop. Význam energie pro ekosystém. Autotrofní organismy. Chemotrofní organismy (baktérie). Producenti. Heterotrofní organismy. Konzumenti. Potravní řetězce, potravní sítě a trofické pyramidy. Otevřený systém toku energie v ekosystémech.
    6. Biogeochemické cykly v ekosystému. Opakované oběhy látek mezi živými organismy a prostředím v jednotlivých ekosystémech na pevninách a v oceánech. Cyklus vody. Cyklus uhlíku. Cyklus dusíku. Cyklus fosforu. Cyklus síry. Zapojení živin ze zdroje do potravních řetězců. Narušení koloběhu dusíku plynnými emisemi oxidů dusíku z průmyslové činnosti a emisemi amoniaku ze zemědělské činnosti.
    7. Ekosystémy a společenstva. Ekosystém jako společenstvo (biocenóza) živočichů, rostlin a mikroorganismů, kteří v určitém prostoru (biotopu) jsou ve vzájemném vztahu a ve vztahu k prostředí a navzájem tvoří jednotku s uzavřeným látkovým oběhem. Různé úrovně ekosystémů. Vodní a suchozemské ekosystémy. Biomy. Globální ekosystém (biosféra). Společenstvo jako soubor populací všech druhů, žijících ve stejném prostoru a stejném čase. Ekologie společenstev. Biocenóza. Vymezení hranic ekosystému.
    8. Sukcese. Sukcese jako jednosměrný vývojový proces, postupný zákonitý sled změn druhového složení společenstev (biocenóz) na stanovišti, který pokračuje určitým směrem a můžeme jej přiměřeně předvídat. Iniciální stádium společenstva. Ustálený ekosystém klimaxového stádia. Primární a sekundární sukcese. Délka trvání sukcese.
    9. Prostorové vymezení ekosystémů. Prostorové vymezení ekosystému v horizontálním a vertikálním směru. Vymezování vegetačních stupňů v závislosti na nadmořské výšce. Variabilita vymezení ekosystému v horizontálním směru. Mikroekosystémy, mezoekosystémy a makroekosystémy. Fyzicko - geografické faktory prostředí a jejich vliv na vymezení ekosystému. Druhy biomů a jejich charakteristika.
    10. Evoluční ekologie. Rozmanitost jako podmínka evoluce. Dlouhodobé změny uvnitř populace vedoucí v průběhu času až k formování nového druhu. Způsoby vzniku genetických změn. Mutace
Literatura
    povinná literatura
  • Milhajevič, M., Moldan, B.:. Otázky biogeochemie. Praha, 2000. info
  • Storch, D., Mihulka, S.:. Úvod do současné ekologie. Praha, 2000. info
  • Lipský, Z.:. Krajinní ekologie. Praha, 1999. info
  • Zapletal, M.:. Atmosférická depozice acidifikačních činitelů na území České republiky. Opava, 1997. info
  • Begon, M., Harper, J.L., Towsend, C.R.:. Ekologie - jedinci, populace a společenstva. Olomouc, 1997. info
  • Moldan, B.:. Příroda a civilizace - životní prostředí a rozvoj lidské civilizace. Praha, 1997. info
  • Herčík, M.:. Životního prostředí - Úvod do studia. Ostrava, 1996. info
  • Nováček, P., Huba, M.:. Ohrožená planeta. Olomouc, 1994. info
  • Forman, T.T.R, Godron, M.:. Krajinná ekologie. Praha, 1993. info
  • Míchal, I.:. Ekologická stabilita. Praha, 1992. info
  • Kudrna, K.:. Biosféra a lidstvo. Praha, 1988. info
  • Duvigneaud, P.:. Ekologická syntéza. Praha, 1988. info
  • Odum, E. P.:. Základy ekologie. Praha, 1977. info
Informace učitele
Úspěšné absolvování závěrečné zkoušky.
Další komentáře
Předmět je dovoleno ukončit i mimo zkouškové období.
Předmět je zařazen také v obdobích zima 2007, zima 2008, zima 2009, zima 2010, zima 2011, zima 2013, zima 2014, zima 2015, zima 2016, zima 2017, zima 2018, zima 2019, zima 2020, zima 2021, zima 2022.