Analýza dramatického textu – témata rozboru (pomocný manuál) - výběr textů zahrnuje období od konce 19. století po dnešek - během 20. století došlo k radikální proměně dramatu a všech myslitelných kategorií, které dramatický text charakterizují a tvoří - základní hledisko semináře: drama jako text 1. O textu Autorství (autor = původce) - autor – 1 či více - autor překladu, dramatizace, (inscenační) úpravy - vztah ke konkrétnímu divadlu, pro které byl text napsán Datace - poukazuje na vztah k dnešku a na vztah ke své době - datum napsání textu, překladu, úpravy, případně uvedení - vzath ke konkrétní divadelní situaci určitého historického období (vliv dobového herectví, scénografie, architektury divadelních budov, technických možností) a překračování dobových možností Varianty textu (geneze) - přepracování po prvním uvedení - přepracování pro nový prostor - přepracování pro určitou příležitost (slavnostní uvedení pro zahraniční návštěvníky, před krávským dvorem) - zásahy cenzury a přepracování po zásahu cenzury - text k jevištnímu uvedení – text určený k publikování
Text hry, dramatický text Typ informací - explicitní – „děje se v roce 1932“ - implicitní – „za hospodářské krize“ Vztah k jiným textům - dramatickým, prozaickým, básnickým - obdoby, nápovědi, odkazy, přímé citace - přiznání se k inspiracím v doslovu, předmluvě, mottu ke hře, v podtitulu, ve scénické poznámce, ve věnování Žánr - groteska, komedie, tragédie, fraška, kronika, tragikomedie Členění, struktura - dějství, akt, obraz, výstup, scéna - názvy scén, obrazů, číslování (Shakespeare III/5) - vztahy mezi jednostlivými částmi textu – kontinualita, protikladnost, dynamika, montážní skladba - potlačená struktura (realismus), zvýrazněná (avantgarda) – forma, formální uspořádání zasahující do obsahu a ovlivňuje vnímání událostí/děje - osamostatnitelnost jednotlivých částí (Brecht)
Členění textu - text hlavní - text vedlejší: „každá součást, která přímo nebo nepřímo ovlivňuje čtenářskou recepci i divadelní realizaci, avšak není zjevně k akustické či optické realizaci určena“ (Lukeš, Milan, UMĚNÍ DRAMATU, Praha 1987, s. 27) - dramatický text je nápadně dvouvrstevnatý - typ vedlejšího textu: název, podtitul, předmluva, seznam dramatických postav, určení mluvčího před replikou, označení části (obraz, akt), scénická, režijní nebo autorská poznámka apod.
Dramatická postava - seznam osob (dramatis personae) a jejich základní charakteristika, případně určení vztahů mezi nimi - postavy hlavní a vedlejší - sociální, generační určení postav - postava jako psychologické individuum s osobitými rysy (realistické tendence) – postava typ se zobecnitelnými rysy (tendence stylizovaného divadla) - proměna postavy během hry - konfigurace postav – četnost výstupů postavy v jednotlivých částech hry - spojitost postav neboli konkomitantní postavy (Dobšinskij a Bobšinskij v Revizorovi)
Dramatická situace - základní jednotka dramatického textu - vztahuje se ke kategorii zde a nyní (hic et nunc) - určena jednáním postav: „Proto se také podle některých jejich výtvory nazývají dramata, protože předvádějí osoby jednající.“ (Aristoteles, POETIKA, Praha 1964, s. 37) - jednání vnější (Shakespeare), jednání vnitřní (psychologický realismus, symbolismus)
Dialog - promluva - lingvistické pojetí Mukařovského a Veltruského
Téma a motivy - základní téma dramatického textu - dílčí motivy - rozvíjení, prohlubování tématu - zrcadlení a paralelnost motivů (slepota Leara a Glostera), refrénovité opakování v určitých situacích, na určitých místech hry
Téma a motivy - základní téma dramatického textu - dílčí motivy - rozvíjení, prohlubování tématu - zrcadlení a paralelnost motivů (slepota Leara a Glostera), refrénovité opakování v určitých situacích, na určitých místech hry
Téma a motivy - základní téma dramatického textu - dílčí motivy - rozvíjení, prohlubování tématu - zrcadlení a paralelnost motivů (slepota Leara a Glostera), refrénovité opakování v určitých situacích, na určitých místech hry
Téma a motivy - základní téma dramatického textu - dílčí motivy - rozvíjení, prohlubování tématu - zrcadlení a paralelnost motivů (slepota Leara a Glostera), refrénovité opakování v určitých situacích, na určitých místech hry
Téma a motivy - základní téma dramatického textu - dílčí motivy - rozvíjení, prohlubování tématu - zrcadlení a paralelnost motivů (slepota Leara a Glostera), refrénovité opakování v určitých situacích, na určitých místech hry
Chronotop (časoprostorové určení, dimenze – termín Bachtinův) Čas - časové údaje v hlavním i vedlejším textu - čas dějový – čas dějství, aktů, obrazů, výstupů, scén - čas syžetový – čas příběhu, ve kterém se hra odehrává (např. jaro, léto, podzim); posloupnost dění, pomlky a cesury v ději; symbolický charakter času, do kterého je děj vsazen; čas, s nímž jsou spjaté náladotvorné a atmosférotvorné motivy; implicitní odkazy v reáliích (např. jednání lidí, oblékání, řeč, společenské uspořádání, etiketa) - čas fabule – zachycuje nejzazší události, které jsou v textu zmíněny (minulost, přítomnost a budoucnost) a které ovlivňují jednání postav - vstup do děje – vztahuje se k syžetu, ke strategii výstavby: od počátku (ab ovo), od konce, v polovině děje (in media res) Jazyk hry - próza, verš, řeč rytmizovaná, písně, songy - spisovný, dialekt, sociolekt, obecná čeština (+ v
Jazyk hry - próza, verš, řeč rytmizovaná, písně, songy - spisovný, dialekt, sociolekt, obecná čeština (+ vztah k jazyku originálu – např. italské dialekty) - specifický jazyk autora (např. V. Havel) - jazyk jako téma hry (Ionescova Plešatá zpěvačka) - funkce faktická, expresivní, apelativní, estetická (Mukařovský)