You are currently viewing the whole syllabus; go back to default view.
The speed of loading and viewing the syllabus may be slower when showing a large amount of content.
Cílem kurzu je seznámit posluchače s hlavními etapami vývoje světového divadla, resp. divadelního umění, od jeho známých počátků do konce 19. století: tj. s proměnami divadelního jazyka od prvotního utváření divadelnosti po vznik moderního divadla v období realismu a jeho překlenutí do období modernismu, a to ruku v ruce s proměnami funkcí divadla v jednotlivých historických epochách. Nezbytnou součást pochopení vývojového procesu a jeho široké problematiky představuje prohlubování vnímavosti k dramatickým textům jednotlivých epoch, k jejich motivické stavbě, tématům, kompozici, jazyku – stejně jako jejich vnímání ve vztahu k podobám divadla (tj. divadelních realizací) v průběhu historie a jeho vlastních vývojových etap.
Týden 1
1. Původ a podstata divadla. Zdroje divadla (hra, rituál, mýtus, tanec, masky, vyprávění, svátek, obyčeje); divadelnost a divadlo, divadlo a kultura; divadlo každodennosti.
Kapitola představuje vznik divadla z rituálních počátků (resp. teorii o jeho prehistorickém původu) a objasňuje některé důležité pojmy, které s nimi neoddělitelně souvisejí – a současně přetrvávají v divadelní terminologii dodnes. Těmi klíčovými jsou mimeze rituál, mýtus a archetyp.
Úkol
Na základě Císařovy studie se zamyslete nad principem transcendentálnosti a popište jeho význam pro divadlo.
CÍSAŘ, Jan. Proč lidé potřebují divadlo. Divadelní revue VII, 1996, č. 2, s. 18–32.
Korespondenční úkol
Srovnejte nejstarší mystéria v oblasti Mezopotámie a Egypta a označte shodné momenty.
Test 1
1.
Uveďte antropologické předpoklady existence divadelních prvků v lidské
společnosti. Jak souvisejí s nejrozšířenější teorií o původu divadla?
2.
Znáte nějaký písemný doklad o divadelních prvcích v náboženských rituálech?
3.
Jmenujte důkazy archeologické povahy, které dokládají prehistorickou etapu divadla.
4.
Představte klíčové archetypální téma rituálů a mýtů. Dokázali byste uvést příklad jeho pozdějšího zpracování?
5.
Vysvětlete pojem mimeze a mimetické jednání. Jmenujte fáze mimeze.
6.
Charakterizujte vztah mezi rituálem a mýtem.
7.
Co bylo cílem či záměrem náboženských obřadů archaických civilizací?
8.
Představte (obecně) symbolický výklad/interpretaci starověkých mystérií
Týden 2
2. Dramatičnost, klasické drama, starověké Řecko; tragické a komické, dionýské a apollinské. Zpěv a vyprávění, orální tradice - mýtus a epos, Homér, nejstarší divadelní (??) texty, mystéria, drama.
Kapitola seznamuje s epochou a doloženou podobou počátků divadla, s okolnostmi zrodu jeho žánrů z náboženských obřadů v Řecku a s předpoklady a podobou existence divadla jako umění i jako společenské (a státní) instituce. V tomto rámci je představen řecký divadelní prostor a jeho funkce, herectví, organizace divadelních produkcí stejně jako na druhé straně vztah společnosti k divadlu. Výklad je doplněn představením jednotlivých dramatiků a jejich přístupu k tvorbě tragédií a komedií – na tomto příkladu je pak objasněna struktura i námětová oblast obou základních starořeckých žánrů.
Úkoly
1) Seznamte se s vybraným dramatickým textem autorů Aristofana a Menandra a popište zápletku, téma, postavy, prostředí obou her. Pokuste se o jejich srovnání (na úrovni typologie postav, jazykových prostředků, tématu apod.).
2) Charakterizuje princip scénického fungování starořeckých divadelních kostýmů, jevištních dekorací a strojů. Např. s využitím textu:
POLLUX, Julius. Onomastikon. Divadelní revue XVII, 2006, č. 1, s. 93–99.
Korespondenční úkol
Přečtěte si starořeckou tragédii (např. Oidipus král, Antigona, Elektra) a stručně popište její děj, téma, hlavní postavu. Jak se projevovala předurčenost jejího osudu?
Test 2
1.
Jak spolu souvisí divadlo, kozel a bůh Dionýsos?
2.
V čem spočívala ve starověkém Řecku podstata divadla jako instituce?
3.
Proč bylo na počátku rozvoje řecké tragédie tak důležité vydělení herce
ze sboru? Kdo tak učinil a jak tohoto "prvního herce" označujeme?
4. Co je to amfiteátr? Popište jej.
5.
Jakými změnami procházel vztah řecké tragédie ke světu bohů, resp. k
mýtu? Uveďte na příkladu tvorby tří nejvýznamnějších tzv. tragických
básníků.
6.
Jak patrně vznikla řecká komedie?
7.
Charakterizujte tři stadia attické komedie.
8.
Kde se provozoval řecký mimos? Jak se lišil od pantomim.
Týden 3
3. Antické divadlo – starověký Řím; proměny divadla, jeho typy a funkce, zdroj pozdější inspirace. Divadelní slavnosti: organizace, diváci, prostor, herci, hudba a tanec, kostýmy, masky; helénistické a římské divadlo; dnešní inscenace antiky.
Kapitola představuje původ a charakter římského divadla a také postavení divadla v římské společnosti.
Ozřejmuje odlišnost charakteru antického divadla v řecké a římské epoše, která se projevovala i v jednotlivých žánrech římského divadla a jejich scénické podobě, včetně samotné divadelní architektury, typech divadelního prostoru a jejich funkcích.
Představení klíčových autorů a jejich děl je doplněno základní charakteristikou jejich dramatického přístupu.
Test 3
1.
Jaký typ divadelní produkce označujeme pojmem Atellana fabula?
2.
Uveďte druhy římské literární komedie.
3.
Vysvětlete důvod nízké obliby římské tragédie.
4.
Z jakých zdrojů čerpáme poznatky o římském divadle?
5.
Popište rozdíl v postavení herců ve starověkém divadle řeckém a římském.
6.
Charakterizujte rozdíl řeckého a římského divadelního prostoru.
7. Shrňte klíčové odlišnosti mezi podobou Plautových a Terentiových komedií.
Týden 4
4. Středověké divadlo a drama; karneval, lidová kultura a divadlo.
Kapitola seznamuje s podobou divadla v období středověku: věnuje se jeho původu, rozvoji ve dvou samostatných liniích, postupně se propojujících, divadelnímu prostoru a celkové společenské situaci.
Klíčovou součástí výkladu je představení divadelních a dramatických žánrů, známých autorů a jejich dramatických textů.
Test 4
1.
Popište postavení divadla po nástupu a prosazení křesťanství jako oficiálního náboženství.
2.
Jaké období a proč označujeme ´obdobím temna´?
3.
Co označujeme pojmem ludus?
4.
Charakterizujte oficium.
5.
Jak vypadaly pašijové hry a cykly a kdo je organizoval?
6.
Popište mansionové jeviště a jeho vztah k pojmu ´simultánní uspořádání´.
7.
Kdo byl Everyman?
Týden 5
5. Typy italského divadla a dramatu od renesance; divadelní prostor, scénografie. Intermezza, divadlo dvorské, učené, lidové, taneční, zpívané, výtvarné, komedie dell´arte.
Kapitola poskytuje přehled o převratných změnách v divadle, souvisejících mimo jiné s obnovením divadla jako profesionální umělecké instituce. Představuje kulturní kontext humanismu a renesance, v němž se odrážela proměna myšlení a tematická nezávislost, které přinesly nové chápání divadla – jako „zrcadla“ doby a společnosti.
Vývoj renesančního divadla je předestřen v souvislosti s jeho odlišným vývojem v různých evropských zemích, který se nemůže obejít bez představení nejvýraznějších osobností a jejich děl, ale i reformátorů divadelního prostoru a scénografie, které měly zákonité dopady na podmínky a principy provozu divadla v jednotlivých zemích.
Dále je obsah kapitoly zaměřen na definování základních rysů barokní epochy a oblastí, ve kterých se rozvíjelo barokní divadelnictví. Klíčový význam zde náleží dvorské kultuře a jejímu stěžejnímu uměleckému druhu – opeře, která sehrála rovněž zásadní roli v rozvoji divadelní scénografie, jevištní techniky a architektury. Nezbytný prostor je proto věnován i dějinám barokní opery – prvním skladatelům a dílům spjatým s florentskou cameratou a významu Claudia Monteverdiho pro další vývoj opery.
Úkoly
• Pokuste se vystihnout rozdíl v chápání divadla v antice, ve středověku a v renesanci a rovněž vliv těchto různých pohledů na uspořádání divadelního prostoru. Např. s využitím studie:
VOSTRÝ, Jaroslav. Od podívané ke scénickému obrazu. Disk 2003, č. 3, s. 21–44.
• Přečtěte si renesanční komedii Mandragora a pokuste se určit typologii jejích ústředních postav.
• Seznamte se s rozhlasovou inscenací či se záznamem inscenace Mandragora z Činoherního klubu v režii Jiřího Menzela (1965) a popište interpretaci hlavních postav vzhledem k jejich typovému základu.
• Podívejte se na záznam představení z Divadla na provázku (Commedia delľarte, režie Petr • Scherhaufer, 1974) a nalezněte příklady lazzi.
Test 5
1.
Popište italskou renesanční komedii a rozdíl mezi ní a fraškou.
2. Které žánry italského renesančního divadla byly předstupněm opery a proč.
3. Jak rozumíte pojmům terentiovské jeviště a serliovská scén.
4.
Jmenujte typy commedie dell´arte.
5. Stručně popište podobu a fungování herecké trupy provozující commedii dell´arte.
6.
Co označuje termín lazzi?
7.
Uveďte možné zdroje vzniku commedie dell´arte a odůvodněte je.
8.
Jak vypadal scénář commedie dell´arte?
9.
Co byla Florentská Camerata a jaký byl její význam? Uveďte klíčové autory.
10. Přibližte význam opery pro rozvoj scénografie a jevištní techniky. Vyberte důležité výtvarníky a přibližte jejich význam.
11. Shrňte význam inscenace opery Fuxe Costanza e Fortezza.
12.
Jakými zásadními proměnami prošlo jeviště barokního divadla?
Týden 6
6. Anglické divadlo a drama; divadelní profesionálové; Shakespeare. Typy souborů, financování a vládní regulace divadla.
Kapitola seznamuje s renesanční podobou anglického veřejného divadla, s podmínkami a průběhem představení.
Představuje hlavní dramatické osobnosti, charakter dramatické tvorby i její vliv na divadelní praxi. Klíčové postavení zde zaujímá samozřejmě William Shakespeare.
Právě tak se věnuje vývoji divadelního prostoru v renesanční Anglii a postupnému pronikání vlivu italské renesanční scénografie.
Úkoly
• Na základě četby Shakespearových textů popište konkrétní příklad využití motivu masky v jeho hře/hrách.
• K poznání průběhu divadelních produkcí v alžbětinské době může přispět film Zamilovaný Shakespeare, využívající historické poznatky o průběhu alžbětinského představení, včetně bezprostředních reakcí publika. Co vás na alžbětinském divadle při sledování filmu zaujalo či překvapilo?
Test 6
1.
Z jaké tradice čerpala anglická renesanční dramatika?
2.
Jak vypadal alžbětinský prostor veřejného divadla?
3.
Vysvětlete, proč byla londýnská divadla stavěna za hradbami města.
4.
Divadla Globe a Rose měla své kmenové autory. Představte je.
5.
Který z alžbětinských autorů překročil model senekovské tragédie a zdokonalil blankvers?
6. Charakterizujte žánr dvorské masky.
7.
Systematicky shrňte dílo a přínos Williama Shakespeara.
Týden 7
7. Španělské divadlo a drama; náboženské a výchovné divadlo; baroko. Autos sacramentale, jezuitské divadlo, Komenský, Evropané: Don Quijote, Don Juan, Faust.
Kapitola přibližuje významnou epochu španělského divadla, jehož prudký rozvoj započal na konci 15. století (časově tedy v renesanci), ale které dosáhlo v krátké době svými výsledky (i díky své specifičnosti) úrovně srovnatelné s evropským vývojem.
Rovněž je představen rozmanitý vývoj v oblasti divadelního prostoru a nejdůležitější dramatická tvorbě, v níž se s předstihem začínají projevovat základní znaky barokního stylu a jejíž mnohé položky jsou aktuální a inscenované dodnes.
Úkol
Přečtěte si hru Tirso de Moliny Sevillský svůdce a kamenný host a charakterizuje postavu Dona Juana, resp. „donjuanovský typ“.
Test 7
1.
Charakterizujte španělskou renesanci.
2.
Popište corralés – typický španělský divadelní prostor. Co měl společného s alžbětinským prostorem veřejných divadel?
3.
Co označují pojmy autos a loa?
4.
Kde můžeme hledat původ typu ´grasioso´, objevujícího se v komediích zlatého věku?
Týden 8
8. Francouzské divadlo a drama 1500-1800; vznik, trvání a proměny stylu. Co působí na formování divadla? Normativní estetika, politika, filozofie, konkurence, monopoly, organizace hereckých společností, reformy herectví, spisy o divadle.
Kapitolu seznamující se situací divadla v epoše baroka otevírá stručný popis dobové sociálně-politické, ekonomické a kulturní situace.
Představuje a vysvětluje specifičnost vývoje ve Francii, kde umění od 17. století podléhalo tzv. klasicistické doktríně, a s poukazem na konkrétní díla francouzské dramatiky 17. století shrnuje normy, které měly být striktně dodržovány při tvorbě tragédie a komedie.
Dále kapitola přibližuje podstatu myšlenkového proudu označovaného jako osvícenství, který se promítl do vývoje dramatických žánrů, a proces emancipace měšťanské vrstvy, která se projevila v inscenační oblasti – zejména herectví. V souvislosti s tím je zdůrazněn význam díla Denise Diderota – a to díla dramatického i teoretického – pro vývoj iluzivního divadla a měšťanského dramatu.
Úkoly
• Srovnejte vybrané Racinovo dílo (postavy, děj, vyznění) s jeho antickou dramatickou předlohou (např. Euripidův Hippolytos, Senecova Faidra ad.).
• Charakterizujte Racinův jazyk. Jakou funkci plní v jeho hře monolog?
• Přečtěte si Beaumarchaisovu Figarovu svatbu a zaměřte se na klíčový monolog Figara v 5. jednání, kde autor tradiční formu naplňuje konkrétním a aktuálním společenskokritickým obsahem: Figaro se zde představuje jako společenský mravokárce a homo politicus, vyznávající názory příslušníka revolučního čtvrtého stavu. Lze jeho slova vnímat/interpretovat jako aktuální i dnes?
Test 8
1.
Jakými způsoby porušil Pierre Corneille ve své hře Cid klasicistická pravidla?
2.
Jaké neřesti vystavuje Moliére ve svých hrách (konkrétně) posměchu?
3.
Přibližte zápletku Marivauxovy Hry lásky a náhody. Charakterizujte její
hlavní postavy a specifický jazykový styl označovaný jako marivaudage.
4.
Stručně představte základní premisy Diderotova Hereckého paradoxu.
Týden 9
9. Německé divadlo a drama a jeho reformy; fenomén národních divadel (funkce dramaturga).
Kapitola představuje fascinující vývoj německého divadla od jeho ´importovaných´ počátků po mimořádnou dramatiku velikánů Goetheho a Schillera.
Přibližuje reformy dvojice Gottsched–Neuberová a vysvětluje význam Gottholda Ephraima Lessinga pro vývoj iluzivního divadla, a to i s využitím jeho významných dramatických a teoretických prací.
Zvláštní pozornost
je věnována hnutím/epochám Sturm und Drang a „výmarský klasicismus“,
které daly světové dramatice dodnes uváděné klenoty v podobě dramatické
(i teoretické) tvorby Schillerovy a Goethovy.
Úkol
Pokuste se vysvětlit stěžejní myšlenku osvícenské ideologie, kterou přináší Lessingovo dílo Moudrý Nathan.
Test 9
1.
Kdo je a jak se projevoval Hanswurst?
2.
Popište reformy Johanna Christopha Gottscheda a Caroline Neuber.
3.
Přibližte Lessingův spis Hamburská dramaturgie. Jaká je souvislost tohoto díla s Aristotelovou Poetikou?
4.
Vystihněte základní rozdílnost dvou koncepcí Goetheho a Shillera,
spjatých na jedné straně s hnutím Sturm und Drang, na straně druhé
s výmarským klasicismem.
5.
Uveďte některá témata, která v sobě nese Goethův Faust.
Týden 10
10. Evropské divadlo a drama od r. 1800 k počátkům moderního divadla; divadlo umělecké x populární (od romantismu k realismu). Typy, žánry: drama, melodrama, vaudeville, burleska, fraška. Divadelní provoz: hvězdný systém, technické novinky a divadlo.
Kapitola představuje epochu romantismu a to, jak se projevila v oblasti dramatických žánrů a inscenačních postupů (v režii, scénografii, herectví). Ozřejmuje situaci divadla v jednotlivých centrech evropského divadelního vývoje (Německo a Rakousko, Anglie, Francie a Itálie, Rusko a Polsko).
Seznamuje s pojmy Mladé Německo, melodrama, dioráma, panoráma ad.
Ozřejmuje zrod divadelní režie jako nejmladší složky inscenačního procesu a rovněž rozvoj dobové scénografie a jevištní techniky, spjatý s francouzskou operou a jejími výtvarníky.
Přibližuje bohatou dramatickou tvorbu tohoto období, podrobněji seznamuje s díly Victora Huga a Michaila J. Lermontova.
Úkoly
• Srovnejte Pellicovu hru Francesca z Rimini s pozdějším českým zpracováním Jana Nerudy.
• Přečtěte si Lermontovovu hru Maškaráda. Jaké má vyznění či poslání? Navrhněte vhodnou interpretaci postavy Neznámého.
• V centru Nebožské komedie stojí typicky romantický konflikt člověka s realitou. Jakým způsobem jej Krasiński traktuje?
Test 10
1.
Pokuste se vystihnout přínos Jeana-Baptisty Gasparda Deburaua. Uveďte
některá díla – prozaická či dramatická – inspirovaná jeho životem a
tvorbou.
2.
Z jaké předlohy vychází Percy Bysshe Shelley ve svém dramatu Cenci a jak ji přehodnocuje?
3.
Jmenujte další dramatická zpracování tématu hry Cenci.
4.
Hoře z rozumu: představte toto významné romantické dílo a vysvětlete jeho název.
5.
Pokuste se charakterizovat Mickiewiczovo dílo Dziady.
Týden 11
11. Podoby realistického dramatu; iluzivní divadlo.
Kapitola představuje umělecké styly realismus a naturalismus, jejich východiska a umělecké postupy. Objasňuje přínos Ibsenovy dramatiky a její vliv na dramatickou tvorbu v jiných evropských zemích.
Přibližuje nejvýznamnější naturalistické scény v Evropě a její představitele, včetně jejich dramaturgicko-inscenačního programu. Představuje význam tzv. Meiningenských pro rozvoj evropského divadla v 2. polovině 19. století a vysvětluje nové jevy spjaté s tímto souborem (historický realismus, ansámblové herectví, davová režie).
Zaměřuje se na tvorbu Antona P. Čechova a objasňuje souvislosti mezi Čechovovou tvorbou a působením Moskevského uměleckého divadla. V souvislosti s ním seznamuje rovněž s hereckým systémem Konstantina S. Stanislavského, včetně jeho terminologie (vnitřní realismus, emoční paměť, nauka o fyzickém jednání ad.).
Úkoly
• Přečtěte si některou Gogolovu hru a proveďte její stručnou charakteristiku (žánr, postavy, prostředí, námět, konflikt, téma).
• Přečtěte si Gorkého hru Na dně. Jak je budována zápletka a děj? Jak jsou pojaty postavy?
• Postavy Čechovových her často touží po lepším životě, ale nejsou schopny svoji touhu převést v čin – a svůj život rozmělňují v banalitě všedních dnů. Uveďte konkrétní příklad(y).
Test 11
1.
Pokuste se srovnat režisérské úsilí Otto Brahma s Diderotovou hereckou teorií.
2.
Která z her G. B. Shawa sloužila jako předloha pro libreto slavného muzikálu? Srovnejte tato díla.
3.
Vysvětlete název hry Bouře (Ostrovskij).
4.
Podle Ostrovského hry vznikla jedna z nejvýznamnějších českých oper. Jak se jmenuje a kdo ji zkomponoval?
5.
Určete hlavní podobnosti a rozdíly mezi hereckou teorií Stanislavského a Diderota.
6.
Stanislavskij ovlivnil svým dílem řadu generací. Jmenujte některé z jeho nejslavnějších žáků.
7.
Uveďte název herecké školy založené roku 1947 v New Yorku, která rozvíjí
Stanislavského metodu a vychovala řadu vynikajících osobností. V čem na
Stanislavského dílo navazuje?
Týden 12
12. Velká divadelní reforma (od Wagnera k modernismu); nové drama a inscenační divadlo. Nové výrazové prostředky, divadelní umělec - režisér; iluzívní a antiiluzivní divadlo.
Kapitola seznamuje s vývojem evropského divadla první poloviny 20. století, pro který bylo příznačné překonávání realistického způsobu jevištního ztvárnění a prosazení postupů antiiluzivního divadla. Cílem výkladu je tuto novou situaci popsat, a to s odkazem na inscenační tvorbu a programové úsilí ústředních evropských režisérů a reformátorů divadla 1. poloviny 20. století, kteří tak stáli u zrodu moderního inscenačního divadla.
Zmíněny jsou rovněž koncepce a tvůrci tzv. druhé divadelní reformy.
Úkoly
• Přečtěte si oba dialogy a pokuste se shrnout Craigovy hlavní myšlenky:
CRAIG, Edward Gordon. O divadelním umění. Praha: Institut umění – Divadelní ústav, 2006, s. 92–172.
• Srovnejte Shelleyho drama Cenciové s Artaudovou verzí. V čem spočívá jejich odlišnost – vedle práce s jazykem?
• Odpovězte a zdůvodněte, jak by v duchu biomechaniky herec předvedl radost. Tak, že si bude složitě navozovat vnitřní motivaci radosti – nebo tak, že se několikrát zhoupne na hrazdě? Využít můžete např. text:
HYVNAR, Jan. Mejercholdova biomechanika. In týž: Herec v moderním divadle. Praha: Pražská scéna, 2000, s. 155–180.
Test 12
1.
Vysvětlete podstatu a principy první divadelní reformy.
2. Uveďte klíčové osobnosti a jejich přínos.
3.
Vysvětlete podstatu a principy druhé divadelní reformy.
4.
Uveďte klíčové osobnosti a jejich přínos.
5.
Pokuste se formulovat základní principy dadaistického, surrealistického
a futuristického divadla. V čem spatřujete hlavní rozdíly?
Týden 13
13. Akcentace vývojových linií v průběhu epoch (proměny podob textu, režie, scénografie, divadelní architektury, herectví).
Kapitola je zaměřena na opakování klíčových vývojových linií všech divadelních složek všech probraných epoch.
Jejím
cílem je utříbení probrané látky a zvýšení orientace v celém kontextu
světového divadla a jeho společenském fungování od prvopočátků po zrod
moderního divadla.
Test 13
1.
Popište vývoj divadelního prostoru (architektury) a scénografie
2.
Shrňte podoby herectví v průběhu věků.
3.
Shrňte rozvoj režie.
4.
Shrňte proměny společenského postavení/vnímání divadla jako umění (ve vztahu k divadlu jako instituci).
5.
Uveďte podoby dramatických textů a jejich postupné proměny. Jmenujte klíčové žánry daných období.
6.
Jmenujte klíčové dramatiky od počátků po moderní divadlo, které dnes vnímáme jako ´světové´.
7. Vyberte několik klíčových divadelních událostí a shrňte jejich epochální význam.
Informace ke studiu předmětu
1. Původ a podstata divadla. Zdroje divadla (hra, rituál, mýtus, tanec, masky, vyprávění, svátek, obyčeje); divadelnost a divadlo, divadlo a kultura; divadlo každodennosti.
2. Dramatičnost, klasické drama; tragické a komické, dionýské a apollinské. Zpěv a vyprávění, orální tradice - mýtus a epos, Homér, nejstarší divadelní (??) texty, mystéria, drama.
3. Antické divadlo; proměny divadla, jeho typy a funkce, zdroj pozdější inspirace. Divadelní slavnosti: organizace, diváci, prostor, herci, hudba a tanec, kostýmy, masky; helénistické a římské divadlo; dnešní inscenace antiky.
4. Středověké divadlo a drama; karneval, lidová kultura a divadlo.
5. Typy italského divadla a dramatu od renesance; divadelní prostor, scénografie. Intermezza, divadlo dvorské, učené, lidové, taneční, zpívané, výtvarné, komedie dell´arte.
6. Anglické divadlo a drama; divadelní profesionálové; Shakespeare. Typy souborů, financování a vládní regulace divadla.
7. Španělské divadlo a drama; náboženské a výchovné divadlo; baroko. Autos sacramentale, jezuitské divadlo, Komenský, Evropané: Don Quijote, Don Juan, Faust.
8. Francouzské divadlo a drama 1500-1800; vznik, trvání a proměny stylu. Co působí na formování divadla? Normativní estetika, politika, filozofie, konkurence (oficiální vs. neoficiální divadla), monopoly, organizace hereckých společností, reformy herectví, spisy o divadle.
9. Německé divadlo a drama a jeho reformy; fenomén národních divadel (funkce dramaturga).
10. Evropské divadlo a drama od r. 1800 k počátkům moderního divadla; divadlo umělecké x populární (od romantismu k realismu). Typy, žánry: drama, melodrama, vaudeville, burleska, fraška. Divadelní provoz: hvězdný systém, technické novinky a divadlo.
11. Podoby realistického dramatu; iluzivní divadlo.
12. Velká divadelní reforma (od Wagnera k modernismu); nové drama a inscenační divadlo. Nové výrazové prostředky, divadelní umělec - režisér; iluzívní a antiiluzivní divadlo.
13. Akcentace vývojových linií v průběhu epoch (proměny podob textu, režie, scénografie, divadelní architektury, herectví).
Podmínky absolvování
Účast na seminářích (75 %).
Aktivní a podnětná účast při diskusích a analýzách.
Orientace v doporučené literatuře.
Přehled o aktuálním českém divadelním kontextu.
Dobrá orientace v jednotlivých etapách kulturních dějin.
Obecná znalost české a světové literatury, dramatické literatury zvlášť.
Plnění tvůrčích úkolů zadávaných během semestru.
Seminární práce (cca 5–10 normostran textu).
Literatura
Povinná literatura:
BRAUN, K. Druhá divadelní reforma? Praha: Divadelní ústav, 1993.
BROCKETT, O. G. Dějiny divadla. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999.
CÍSAŘ, J. Přehled dějin českého divadla. Praha: NAMU, 2006, 2009.
CÍSAŘ, J. Vývoj divadelního jazyka. České Budějovice: Krajské kulturní středisko České Budějovice, 1990.
ČERNÝ, F. (ed.) Dějiny českého divadla I, II, III, IV. Praha: Academia, 1968, 1969, 1977, 1983.
STEHLÍKOVÁ, E. Antické divadlo. Praha: Univerzita Karlova – Karolinum, 2005.
Doporučená literatura:
BROOK, P. Pohyblivý bod: Čtyřicet let divadelního výzkumu 1946-1987. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1996.
BROOK, P. Prázdný prostor. Praha: Panorama, 1988.
HYVNAR, J. Herec v moderním divadle. Praha: Pražská scéna, 2000.
LEHMANN, H. T. Postdramatické divadlo. Bratislava: Divadelný ústav, 2007.
PAVIS, P. Divadelní slovník: slovník divadelních pojmů. Praha: Divadelní ústav, 2003.
SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie: od Goetheho a Schillera po Reinhardta. Bratislava: NOC, 1998.
SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie: od neandertálca po Meiningenčanov. Bratislava: NOC, 1998.
SCHERHAUFER, P. Čítanka z dejín divadelnej réžie: od futuristov po Ejzenštejna. Bratislava: Divadelný ústav, 1999.