UBKKDBP031 Seminář divadelní tvorby II

Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě
léto 2025
Rozsah
0/2/0. 3 kr. Ukončení: z.
Vyučující
Mgr. Hasan Zahirović, Ph.D. (cvičící)
Garance
Mgr. Hasan Zahirović, Ph.D.
Ústav bohemistiky a knihovnictví – Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Seminář je zaměřen na spolupráci režie, dramaturgie a herectví s ostatními tvůrčími složkami inscenace (výběr hudby, spolupráce se scénografy a kostýmními výtvarníky, stránka choreografická). Na základě textu a zvolené režijní koncepce budou studenti dále promýšlet jejich využití a možné konkrétní podoby v budoucím divadelním díle. Důraz bude přitom kladen na tříbení schopnosti vytvářet a číst tzv. divadelní znak. Neoddělitelnou součástí kurzu je účast na zkouškách připravované inscenace.
Výstupy z učení
Účast na zkouškách připravované inscenace.
Osnova
  • 1. Úvod do problematiky semináře. 2. Analýza zvoleného dramatického textu 1. 3. Analýza zvoleného dramatického textu 2. 4. Příprava před studijní praxí (sledování inscenace nebo záznamu). 5. Návštěva divadelní zkoušky nebo sledování záznamu inscenace 1. 6. Návštěva divadelní zkoušky nebo sledování záznamu inscenace 2. 7. Analýza zkoušky (záznamu) – práce režiséra s ostatními tvůrčími složkami. 8. Analýza zkoušky (záznamu) – prostor. 9. Analýza zkoušky (záznamu) – scénografie. 10. Analýza zkoušky (záznamu) – kostýmy. 11. Jevištní pohyb. 12. Kritická reflexe 1 – prezentace projektu. 13. Kritická reflexe 2 – prezentace projektu. Povinná literatura: CÍSAŘ, J. Základy činoherní režie. Praha: IPOS, 2000. GAJDOŠ, J. Od inscenace k instalaci, od herectví k performanci. Praha: Kant, 2010. GROSMAN, J. Analýzy. Praha: Čs. spisovatel, 1991. NOVÁK, V. (ed.) Divadelní tvorba ve specifických skupinách. Praha: AMU, 2013. VOSTRÝ, J. Režie je umění. Praha: AMU, 2001. Doporučená literatura: CÍSAŘ, J. Člověk v situaci. Praha: ISV, 2000. ČERNÝ, F. Otázky divadelní režie. Praha: Melantrich, 1988. HOŘÍNEK, Z. Úvod do praktické dramaturgie. Brno: JAMU, 2009. KOUŘIL, M. Teorie scénických umění IV. Program inscenace – režie – herecké umění – scénická poetika. Praha: SPN, 1979. KOVÁŘOVÁ, K. Posedlost divadlem: Evžen Sokolovský. Brno: JAMU, 2008. KRAUS, K. O divadle. Praha: Lidové noviny, 1990. PAVIS, P. Divadelní slovník. Praha: Divadelní ústav, 2003. PISTORIUS, L. Rozprava o režii. Praha/Příbram: Knihkupectví Mária Olšanská, 2004. SRBA, B. Umění režie. Brno: JAMU, 1996. ULRYCHOVÁ, I. Drama a příběh. Praha: DAMU, 2007.
Výukové metody
přednáška, diskuse, samostatná četba, průběžné úkoly, návštěva doporučených inscenací a projekcí
Metody hodnocení
Účast na seminářích (75 %). Účast na zkouškách připravované inscenace. Vypracování úkolů zadaných pedagogem v průběhu semestru. Písemná analýza některého z diskutovaných problémů (ať už dramatického textu jako celku, nebo jednotlivých postav, způsobu krácení textu, dramaturgické koncepce apod.).
Předmět je zařazen také v obdobích léto 2021, léto 2022, léto 2023, léto 2024.