UBKKDBP049 Překladatelská dílna

Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě
léto 2021
Rozsah
0/2/0. 2 kr. Ukončení: z.
Vyučující
MgA. Mgr. Alžběta Matoušková (cvičící)
Garance
MgA. Mgr. Alžběta Matoušková
Ústav bohemistiky a knihovnictví – Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě
Předpoklady
TYP_STUDIA(B)
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Divadelní seminář je zaměřen na rozvinutí schopností přečíst a interpretovat umělecké dílo z hlediska objektivních kontextů i individuálního zaměření čtenáře. Důraz bude kladen na strukturu her, jejich členění a dějová fakta, stejně jako na výklad jednotlivých postav, odkrývání jejich témat, motivací. Analýza v další fázi přerůstá v diskuzi nad společenskou přínosností daného díla a jeho potenciálem v širším slova smyslu.
Osnova
  • 1. Klasický dramatický text a jeho výstavba (Aristoteles).
  • 2. Třikrát Elektra (Sofokles, Euripides, O´Neill).
  • 3. Molièrova charakterová komedie.
  • 4. Shakespearův jazyk (Romeo a Julie)
  • 5. Ibsenova realistická metoda.
  • 6. Absurdní drama.
  • 7. Epické divadlo a Bertolt Brecht.
  • 8. Česká a slovenská postmoderna (Drábek, Klimáček).
  • 9. Dokumentární divadlo.
  • 10. Coolness dramatika (Sarah Kane, Martin Crimp).
  • 11. Současná německá dramatika (Loher, Bernhard).
  • 12. Nové parafráze klasických námětů (Jelinek, Ravenhill, Sikora, Durang).
  • 13. Sdílení vlastních nabytých zkušeností, ustavování klíčových překladatelských principů.
  • Povinná literatura: ARISTOTELES. Poetika. Praha: Svoboda, 1996. BOILEAU, N. Básnické umenie. Bratislava: Tatran, 1990. LEHMANN, H.-T. Postddramatické divadlo. Bratislava: Divadelný ústav, 2007. LUKEŠ, M. Umění dramatu. Praha, 1987. MUKAŘOVSKÝ, J. Studie I. Brno: Host, 2000. Doporučená literatura: BROCKETT, O. G. Dějiny divadla. Praha: Lidové nakladatelství, 1999. FISCHER-LICHTE, E. Dějiny drámy. Bratislava: Divadelný ústav, 2004. FREYTAG, G. Technika dramatu. Praha: Ústav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol, 1944. HOŘÍNEK, Z. O divadelní komedii. Praha: Scéna, 2003. PAVIS, P. Divadelní slovník. Praha: Divadelní ústav, 2003.
Výukové metody
Seminář.
Metody hodnocení
Účast na seminářích (75 %). Aktivní přítomnost a schopnost diskuze. Průběžné vypracování zadaných úkolů, čtení sekundární literatury a její kritická reflexe. Závěrečná (seminární) práce v podobě komplexní analýzy vybraného díla.
Předmět je zařazen také v obdobích léto 2022, léto 2023, léto 2024, léto 2025.