UBKKDBP014 Divadlo v české kultuře

Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě
zima 2020
Rozsah
2/1/0. 4 kr. Ukončení: zk.
Vyučující
Mgr. Jana Cindlerová, Ph.D. (přednášející)
Mgr. Jana Cindlerová, Ph.D. (cvičící)
Garance
Mgr. Jana Cindlerová, Ph.D.
Ústav bohemistiky a knihovnictví – Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě
Předpoklady
TYP_STUDIA(B)
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Cílem kurzu je seznámit studenty s tradicemi českého divadla v důležitých historických etapách a souvislostech od jeho známých počátků přes přelom 19. a 20 století, kdy se v rámci tzv. měšťanského divadla začalo utvářet moderní divadlo inscenace, po počátek druhé světové války, který rozvoj českého divadla ve všech jeho vysoce kvalitních a diferencovaných podobách fatálně přetrhl. Zvláštní důraz bude přitom položen na období národního obrození – zásadní pro rozvoj a podobu českého divadla stejně jako pro ustavení české kultury, kde právě divadlo sehrálo klíčovou roli. Sledování myšlenky národního divadla v českém divadelním hnutí, její proměny a realizace – od zrodu ideje národního divadla po výstavbu budovy pražského Národního divadla – vyvrcholí představením počáteční fáze praxe na této scéně, která přinesla po vlně euforie i jisté vystřízlivění a spolu s ním i posun české kultury na novou úroveň – k reflexi sebe sama. Česká divadelní avantgarda je pak přirozeným vyústěním tohoto vývoje – stejně jako proměny české dramatiky v období první republiky. Konstitutivní tradice a základní vývojové tendence českého divadla budou posluchačům vždy prezentovány v neoddělitelné souvislosti s dějinami české kultury a společnosti.
Osnova
  • 1. Počátky české divadelní kultury.
  • 2. Divadelní projevy v Čechách a na Moravě za vrcholného středověku.
  • 3. Divadlo v Českých zemích za renesance a humanismu.
  • 4. Barokní divadlo v Čechách a na Moravě.
  • 5. Počátky novodobého českého divadla v době osvícenství. Čeští dramatičtí autoři a překladatelé.
  • 6. J. K. Tyl a jeho doba. Tylův divadelní program a jeho realizace.
  • 7. Program tzv. protitylovské opozice a její představitelé.
  • 8. Počátky české divadelní kritiky. Teoretické práce o divadle.
  • 9. Zrod a realizace ideje národního divadla v českém divadelním hnutí. Od Tylova programu národního divadla k Národnímu divadlu.
  • 10. Česká dramatická tvorba druhé poloviny 19. století. Nástup realismu na českých scénách. České realistické drama a jeho interpretační problematika.
  • 11. Hlavní představitelé českého herectví a jeho stylové proměny v Národním divadle.
  • 12. Umělecká osobnost Jaroslava Kvapila a proměny činohry Národního divadla pod jeho vedením.
  • 13. Proměny českého divadla a dramatu v první polovině 20. století (s důrazem na osobnost K. H. Hilara, dramatické texty pro ´kamenná divadla´ a českou divadelní avantgardu).
  • Povinná literatura: CÍSAŘ, J. (ed.) Cesty českého amatérského divadla. Vývojové tendence. Praha, 1998. CÍSAŘ, J. Přehled dějin českého divadla. Praha, 2006. ČERNÝ, F. (ed.) Dějiny českého divadla I-IV. Praha, 1968-1983. ČERNÝ, F. Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Praha, 1978. FISCHER, O. Činohra Národního divadla do roku 1900. Praha, 1983. HRABÁK, J. (ed.) Staročeské drama. Praha, 1950. TUREČEK, D. Rozporuplná sounáležitost. Praha, 2001. Doporučená literatura: BALVÍN, J. – POKORNÝ, J. – SCHERL, A. Vídeňské lidové divadlo. Od Hanswursta Stranitzkého k Nestroyovi. Praha, 1990. BARTOŠ, J. Prozatímní divadlo a jeho činohra. Praha, 1937. BARTOŠ, J. Prozatímní divadlo a jeho opera. Praha, 1938. BOGATYREV, P. Lidové divadlo české a slovensk.. Praha, 1940. ČERNÝ, F. Hana Kvapilová. Život a dílo. Praha, 1960. ČERNÝ, V. Staročeský Mastičkář. Rozpravy ČSAV, sešit 7, 1955, s. 46. ENGELMÜLLER, K. Z letopisů českého divadelnictví: O slávě herecké. Praha, 1947. GÖTZ, F. Boj o český divadelní sloh. Praha, 1934. GÖTZ, F. Jaroslav Kvapil. Praha, 1948. KLOSOVÁ, L. Kolárové. Tři herecké portréty. Praha, 1969. KOLÁR, J. Český Mastičkář v dějinách vědy o kultuře. Divadelní revue, 1991, č. 3, s. 3-27. KOPECKÝ, J. O staré divadlo. Deset kapitol o prospěšnosti kontinuity. Divadelní revue, 1990, č. 2, s. 3-29. STEHLÍKOVÁ, E. A co když je to divadlo? Praha, 1998.
Výukové metody
Přednáška, seminář.
Metody hodnocení
Účast na seminářích (75 %). Aktivní a podnětná účast při diskusích a analýzách. Orientace v doporučené literatuře. Přehled o aktuálním českém divadelním kontextu. Dobrá orientace v jednotlivých etapách kulturních dějin. Obecná znalost české a světové literatury, dramatické literatury zvlášť. Plnění tvůrčích úkolů zadávaných během semestru. Seminární práce (cca 5–10 normostran textu). Písemná zkouška.
Předmět je zařazen také v obdobích zima 2021, zima 2022, zima 2023, zima 2024.